Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Šestatřicetiletému Maxovi se to podařilo. Stal se vypravěčem svých tří desítek let; film se postupně vymanil z amatérských neduhů a byl stále lepší a vypracovanější. Jenže na scénu vstupuje další Maxova vášeň - zájem o ženy. Ale vzhledem k neutuchající potřebě neustále vše natáčet, nedokáže navázat žádný vztah. Už, už se zdá, že oboje nebude nikdy mít. Ale přeci jen přichází den D: Max potkává Lucii. Krásnou dívku, které kamera nevadí. Není prostě jako ostatní .... Společně propadají vášni milovat i filmovat!

Nápaditý snímek natočený s humornou nadsázkou a příjemnou melancholií vybrali kritici do sekce Dny kritiků Variety na MFF v Karlových Varech 2003, kde se setkal s velkým diváckým ohlasem. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (18)

PinokKio 

všechny recenze uživatele

Někdo rád fotí. Někdo zase rád točí. Fajn. Jasně, natočili takhle už čarodějnici z Blair, Monstrum taky naživo zachytili, byli při [Rec] (či její neskutečný vykrádačce Karanténě) v akci s hasičema. Ale konečně někdo pochopil, že nemám furt chuť se s tou rozstřesenou kamerou jenom bát. Proč neudělat příbuzenstvu radost něčím jiným než fotoalbem. Mrknout se, jak jsem to bráškovi kdysi dával sežrat a on mi to v současnosti vrací. Má kamera a já je v podstatě o ničem, jelikož já ten bráška nebyl, přesto se mi tenhle filmeček překvapivě líbil, protože já žil, myslím si, barvitější život, jen jsem tu videokameru nedržel já, abych se vám pochlubil. Škoda jen těch reklam ve stylu Pošta pro tebe. Slabších 80%. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Tento film není snadné ohodnotit, opravdu to není snadné. Když jsem poprvé viděl a slyšel jeho hlavního hrdinu, říkal jsem si „ten týpek musí být chorý“, ale s přibývajícími minutami jsem o něm začal čím dál víc přemýšlet a snažil se ho pochopit. Podobně to bylo s celým filmem. Můžete jej hned zkraje zavrhnout jako samoúčelnou experimentální hříčku, jako další „jakože umělecký“ film od těch pošahaných Francouzů, ale také můžete zkusit proniknout pod povrch věcí a dle vlastního vkusu buď zjistit, že tam není vůbec nic, nebo že tam toho je naopak až překvapivě mnoho. Mě samotného Mou kameru nudilo sledovat, bavilo mne však nad ní přemýšlet. Jak snadné je propadnou iluzi, že pokud svůj život nezaznamenám, jako bych nežil. Není však život skrze filmovou kameru realitě ještě vzdálenější? Za nejpozoruhodnější považuji samotný nápad zapojit do Maxovy voyerské „hry“ nevidomé. Kamera se stává jejich vizuální pamětí, zachovává obrazy, které sami nikdy neuvidí a stávají se tedy stejně zbytečnými jako samotný filmový materiál mající nesrovnatelně nižší hodnotu než vzpomínky skutečné. Když je Max zbit skupinou slepců, poprvé mu dojde, jak nicotný význam má svět viděný skrze kamera oproti světu do nějž se již jednou narodil a který nemá zdaleka tolik ve svých rukou. Má kamera je velice těžkopádně vyprávěná, hlavní hrdina je nesympatický trotl a mnoho scén zavání lacinou exhibicí bez hlubšího významu, nese každopádně zajímavou myšlenku, kterou pokud se někdo po zhlédnutí tohoto filmu rozhodne zpracovat jinak a lépe, můžeme existenci Mé kamery považovat za opodstatněnou. 55% ()

Reklama

3497299 

všechny recenze uživatele

Bezobsažná pseudoumělecká režisérská ipsace (jak napovídá už sám název), aneb jak z naprostého nedostatku invence vyrobíme klubový film. Odvrácená strana evropské "umělecké" kinematografie - film lze brát jako spodní hranici únosnosti kýče. To nejhorší co jsem letos z artového filmu viděl (a to jsem se na tom celou dobu snažil najít nějaké klady). ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

Když jsem si poprvé přečetl název filmu, ze všeho nejdřív mě napadlo přirovnání k milostnému páru, k situaci, kde jakoby někdo zaměnil milenku za kameru a trochu jsem očekával sexuální význam tohoto vztahu převedený i do samotného filmu. Teď, po zhlédnutí, se zdá, že na tom prvotním pocitu bylo něco víc. Experimentování s filmovým médiem podporuji stejně jako tvůrčí odvahu, ale tento způsob práce dá většinou zvláště vyniknout také neschopnostem tvůrce při řešení některých základních aspektů filmu. V tomto případě například neschopnost citově přiblížit hrdiny filmu divákovi, o což se pouhých pár intimnějších scén nepostará. Krom spoust dalších logických vad byl největším problémem význam filmu. Ma caméra et moi se tváří, že v sobě nese nemálo pozoruhodných myšlenek o životě a světu. Ale to nebylo víc než několik kvazi-filozofických zpovědí nitra hlavního hrdiny, které těžko mohou nabýt většího smyslu pro nikoho, krom jeho samotného. ()

rochelka

všechny recenze uživatele

Na tenhle film jsem náhodou natrefila v televizi kolem jedenácté večer a vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Chytla jsem ho někdy v polovině a aniž bych věděla o čem je, zakoukala jsem se a naprosto mě uchvátil. Bylo to pro mě něco nového a šokujícího. Jako když mi jednou zavolala kamarádka a řekla, že si zlomila nohu. Litovala jsem ji a soucítila s ní až do chvíle, kdy mi sdělila, že je Apríla. Přesně takhle jsem se cítila i u tohoto filmu. Naprosto mě pohltil a já se celou tu dobu ptala sama sebe-je tohle možné? Myslí to vážně? Proč to dělá? A ještě dlouho jsem z toho byla úplně paf. A pak se tady dočtu, že to není dokument, ale komedie. Jo, už asi tušíte, že jsem se cítila jako úplný idiot a ještě teď mám rudé tváře, jen co si na to vzpomenu. Ale na druhou stranu si říkám-ano. Ano, šlo by to. Ano, může se to stát i nám? ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama