Cry Baby Lane

Dvojica mladých bratov obľubujúca strašidelné príbehy sa jedného dňa dopočuje legendu o mŕtvych dvojičkách (dobrom a zlom), ktoré spolu umreli. Na miestnom cintoríne sa rozhodnú držať seansu za toho dobrého z nich, netušiac, že sa im podarí prebudiť hrôzu, ktorá sa začne šíriť po celom ich mestečku. Príjemný halloweensky horor, ktorý v roku 2000 premiéroval na detskom kanáli Nickelodeon, čo však dopadlo kontroverzne, pretože bol pre mladých divákov príliš strašidelný, takže ho z vysielania stiahli a zakázali. To mu vytvorilo status malého kultu a zástup verných fanúšikov, ktorí si ho po rokoch vydupali naspäť, takže na Halloween 2011 si v repríze užil svoj kúsok slávy a prestal byť oficiálne stratený a nedostupný. Dnes ho už môže vidieť skoro každý kto chce a hoci okrem svojej stratenej histórie nie je ničím špeciálny a dospelého diváka samozrejme nevystraší, na pomery TV hororov (zvlášť tých detských / rodinných) je to viac než fajn. (02.11.2014)

Mám k tomuhle filmu takový zvláštní vztah. Já už ho vlastně znám pěkně dlouho, už od dětství, když jsem v určitém věku objevil určitý typ strašidelných příběhů, tzv. creepypasty. Ty jsem rád četl nebo poslouchal převyprávěné někým jiným a ze všeho nejvíc mě z nich zaujaly ty o ztracených epizodách slavných seriálů. Neptejte se mě proč, sám už moc nevím, v čem jsem je shledával "realističtějšími" než ty o příšerách, protože takhle zpětně mi všechny ty ztracené epizody přijdou na jedno brdo a někdy tak vyhrocené, že jsou hodné leda tak zparodování (což si dnes myslím o Squdiward´s Suicide a přitom jsem se toho jako děcko, když jsem to prvně slyšel, fakt bál!). Každopádně právě tyhle creepypasty mě bavily nejvíc a začal jsem si je vyhledávat i zvlášť a číst si je v angličtině, abych jich znal co nejvíc. A skoro každá ve mě vždycky něco málo zanechala a aspoň lehce mě vyděsila - a opět zpětně nechápu proč. Tehdy jsem ale objevil Cry Baby Lane - údajně ztracený film Nickelodeonu, s děsivými dětmi kterými hyperrealisticky září oči, ze kterých měl ten, kdo to psal, noční můry a který hned po odvysílání skončil v archivu. Samozřejmě je to celé trochu přibarvené, ale já blbec tomu tehdy věřil a taky se toho příběhu, i když ne tolik, bál. A abych se bál ještě míň, utvrdil jsem se v tom, že ten film neexistuje a že to je kompletně výmysl. Po pár letech jsem na Cry Baby Lane v určité podobě (už nevím které, jestli zase na příběh nebo rovnou na film) znova narazil a tehdy teprve zjistil, že ten film opravdu existuje a že se dá sehnat. Pro mě to tehdy bylo menší překvapení, protože jsem pořád žil v tom, že to neexistuje (byť už jsem byl starší), ale pochopitelně mě to nalákalo na to, abych si to dal aspoň do Chci vidět a někdy v budoucnu se na to podívám. O dva roky později jsem si to stáhnul a o další půl rok později se tak skutečně stalo. Toť je celé pozadí toho, proč jsem se na tenhle film podíval a jaký vztah k němu, takže děkuji těm, co to mé vyčerpávající vyprávění dočetli až sem. TEĎ ZAČÍNÁ HODNOCENÍ FILMU Jestli mě na tom něco dost potěšilo, tak to, že na film pro děti a mládež z produkce Nickelodeonu, to je solidně natočené a umí to i vyvolat poutavou atmosféru, která je na tenhle typ filmů opravdu poněkud hororovější než by byla norma. Nepřijde mi že až tak, aby to museli zakazovat a strkat do trezoru, ale asi to nějaký dopad mělo, když se okolo toho vytvořil v USA určitý kult a někdo na základě něj sepsal tu creepypastu. A vlastně jen díky tomu kultu to neupadlo v zapomnění, což je, řekl bych, celkem dobře. Příběh není nijak převratný, ani ne zrovna skvěle vedený a v druhé půlce začne být celkem vleklý, ale na svůj žánr mi to přijde jako kvalitní zástupce, včetně zdařilých občasných vtípků, které zároveň nenarušovaly tajemnou atmosféru. Víc jak tři tomu sice nedám, ale špatné to opravdu není a jsem i rád, že jsem to mohl vidět, protože čas strávený u toho rozhodně nepovažuji za promarněný. 3* (11.03.2023)