Dům dlouhých stínů

Ak by to bola divadelná hra na nejakom z londýnskych javísk, kde si človek sadne a díva sa naživo na hororových majstrov na jednom mieste, nepoviem krivého slova. Ako film to ale nemá žiadnu pridanú hodnotu. Niečo záživné sa začne diať až polhodinu pred koncom, dovtedy je len len ultimatívne stupídna zápletka (spisovateľ má za 24 hodín (!) napísať román ako Búrlivé výšiny) premenená do voľného konceptu, kde sa každých 15 minút z tmy vynorí iná hororová legenda. Celé sa to odohráva v akože strašidelnom dome, ktorý nie je nič len zopár kresiel v pustom štúdiu nasvietenom tak, aby bola všade tma, nech nevidieť tú vypráznenosť. Je strašná hanba, že sa Christopher Lee, Peter Cushing a Vincent Price nikdy nestretli v žiadnom filme, ktorý by zodpovedal ich legendárnosti. (03.11.2020)

Tři hororové legendy se sešli na zdánlivě opuštěném velšském panství, jehož jméno nejsem schopen napsat, natož vyslovit. Film má pomalejší rozjezd, ale poté, co se na scéně objeví Christopher Lee, začnou se konečně dít věci. Není to čistě hororová záležitost, ona kolonka komedie k tomu sedí jako pověstná prdel na hrnec - závěrečná (dvojitá) pointa mě dostala do kolen. Z původně zamýšlených tří hvězd nakonec musím s čistým svědomím udělat čtyři. (17.11.2009)

Britský snímek „Dům dlouhých stínů“ je skvělou poctou starým filmům studia Hammer, ale i hororovým komediím. Film se nebere vážně, což je patrné i z toho, že herci trochu přehrávají a kamera se soustředí na jejich obličeje a výrazy. Tohle k nim prostě patří, tohle je proslavilo, stejně jako jejich hlasy, tedy alespoň v případě Leeho a Price. Jo, tahle garda je prostě skvělá i v pokročilejším věku. (17.01.2019)

Pokus o sofistikovaný meta film se propadá do televarietní promenádu kdysi hvězdných tváří a úmornou deklamační žvanírnu. Celé to při tom je jen magnuskovský projekt šéfa společnosti Cannon Films, Menahema Golana, kterým si chtěl do deníčku zařadit společnou fotečku s legendami britského hororu, které kdysi obdivoval coby nadšený filmový fanda v kině. Stejně jako velká část Golanem produkovaných projektů z ranku pozdních šancí pro vysloužilé herecké hvězdy či variace na starší hity i tento projekt na jedné straně láká svým konceptem (slavné tváře klasických britských hororů poprvé společně v jednom filmu, navíc režírovaném brakovou legendou Walkerem, kterého Golan vytáhnul z důchodu), ale v typické cannonovské horlivosti doplácí na rychle spíchnutý scénář či nulovou dramaturgii. Tak zatímco předloha může dobře fungovat na jevišti, obzvláště pokud herci dobře vzájemně interagují mezi sebou a s publikem, filmová adaptace jen skáče mezi zasloužilými velikány, kteří ve své pompézní teatrálnosti nikdy nefungují jako ansámbl, ale jen konkurující si solitéři. Domněle sofistikovaná pointra vyprávění se jeví spíše jako krutá reflexe celého projektu aneb vskutku je možné za jeden den spíchnout vyprávění, ale navzdory fanfarónské samochvále se z toho těžko velkohube příběh, který by dokázal své publikum jakkoli pohnout. (16.08.2015)

Taková příjemná oddechovka okořeněná navíc společnou účastí tří výrazných hororových herců. Má to i docela slušné zvraty, sídlo je dostatečně tajuplné, ta sešlost na dýchánku hodně podivná, a rozuzlení se mi moc líbilo. Vážně celkově sympatický filmeček a vlastně škoda, že podobné hrátky už se netočí. (Btw, palec nahoru za velštinu. :-)) (24.05.2020)