Hadí jáma a kyvadlo

Nic pro detailisty. To musí bejt jasný hned v úvodní scéně, v níž se legendární Lee prochází neustále dokola v papundeklové chodbě. Pak se nějakou dobu kecá a jezdí v kočáru - to dokonce v přítomnosti Ribany a Old Shatterhanda. Někde v půlce filmu se s nima přesuneme do podzemních kobek, kde se bude (pro změnu) opět hodně kecat. Hezky nasvícená scéna byla ta v lese plném oběšenců, a příjemným zpestřením těch několik skoro-smrtících pastí. A opravdu sranda nastane, když v závěru vylezou hrdinové z podzemí bez jediného škrábance, za to v dokonale vyžehlenym kvádru a hezky čisťounkých šatech. Jinak pro kompletisty možná dobrý, pro ostatní nejspíš zbytečnost. Hammer rozhodně lepší. (13.09.2014)

,,NIE JE TO ONO. JEJ KRV MI DÁ ELIXÍR, KTORÝ POTREBUJEM PRE VEČNÝ ŽIVOT, ALE ONA NEMÁ DOSŤ STRACHU." __ Dokiaľ som si film nepozrel, nerozumel som jeho označovaniu za paródiu, keď v popiske nemá napr. žáner komédia vôbec uvedený. Je to vlastne strašná kravina, ale ak sa správne naladíte čaká vás slušná zábava i keď 80 minútovú stopáž je tu paradoxne skôr prepísknutá, keď polovicu z nej zaberá cesta v kočiari na ,,Drakulov" hrad. Pobavila ma tam scéna, keď kočiš informuje starého Shatterhanda, že sa blížia do stredu Vrchoviny, pritom po nejakých kopcoch široko-ďaleko nič. (20.02.2010)

Moja záľuba v gothických horroroch ma zaviedla až do Nemecka. Väčšina kúskov tohto špecifického žánru, ktoré som doposiaľ videl, boli z americkej alebo talianskej produkcie. Bol som však zvedavý, čo mi ponúknu Nemci. S nemeckou kinematografiou nemám dobré skúsenosti, a preto som bol tak trochu skeptický. Nakoniec som sa ale pri snímku "Hadia jama a kyvadlo" (Die Schlangengrube und das Pendel), ktorý v roku 1967 natočil režisér Harald Reinl, nenudil. Old Shatterhand a Ribanna sa tentokrát štylizovali do postáv advokáta Rogera a barónky Liliany a zvládli to celkom dobre. Túto nemeckú gothiku som si užil s mierne pobaveným výrazom na tvári. Bolo to také netradičné spestrenie. No predsa len sa budem sústrediť radšej na tú americkú, prípadne taliansku gothickú klasiku. *** (26.01.2024)

Milé překvapení, jeden z nejlepších a nejstrašidelnějších goticky hororových filmů, který se mi podařilo v poslední době shlédnout, ač u nás stále neznámých tak perfektních. Olda-Lex Barker pro něj v opravdu nezvyklé dvojroli Rogera Monta Elisa/Roger von Marienberg. S ním si tu ještě zahrála bývalá filmová "Ribanna"- Karin Dor, a k dokonání vší hrůzostrašnosti si tu "leckdy" nechtěnou zápornou roli, nakonec střihl sám hororista Christopher Lee-Frederic Regula, Graf von Andomai, který byl opravdu děsivý a ve své roli velmi přesvědčivý. Film měl doopravdy temnou, místy téměř morbidní atmosféru, všude plnou temných chodeb a kobek, bažiny, močály, mlha a uprostřed nich tajemný hrad s laboratoří a s hrůzostrašnými mučícími a rozčtvrcovacími nástroji a navíc s dvanácti panny jedním sluhou-upírem a s upírem coby vládcem podzemí. Hudební kulisa byla též lahůdka. Kdo neviděl neuvěří. Německá odpověď na americké "Pit and the Pendulum" od A. E. Poea (příběh) a režiséra Cormana. Už úvodní scéna bere dech, kdy nevíte co se předem stane. Temná dlouhá hradní chodba ve které jde Lex Barker jako soudce, zakuklený kat a nějaký poskok s lucernou, dlouhé chodby myjí téměř bez úhony a nakonec se zastaví u dveří jednoho odsouzence, poté ho vytáhnou, kat mu nasadí na obličej zlatou masku.. Posléze však už vidíme nějaké náměstí - prostranství plné lidí které čekají na odsouzení zmíněného odsouzence, který zde je přivázán za všechny končetiny ke koním. A pak už se čeká jen na katovo seknutí a pacholci pošimrají koně a muž je rozčtvrcen. Pěkné bylo i to rozkejvané a nabroušené kyvadlo nad Barkerovým tělem, stačilo opravdu kousek a byl napůl. Film má hodně společného i s Herzogovým Nosferatem a s produkcí Hammeru, a troufal bych si i říct že se tady tvůrci zřejmě nechali trochu i inspirovat, tedy tvůrci Nosferata. (28.03.2007)

Roztomilý horror, který čerpá inspirace všude možně: úvodní scéna připomene Bavovu Masku Satana, obrazy na hradě jsou inspirovány H.Boshem, rázovité postavy městečka jakoby vypadly pro změnu z obrazů P.Bruegela a hrad je papundeklovější než kašírované kulisy Hammeru. Dobrodružná cesta statečného Barkera a půvabné Dorové připomene českého Fantoma Morrisvillu. Les je nádherně strašidelný, plný starých pokroucených stromů v mlze, na jejichž větvích jsou zaklesnuty lidské ostatky - ruce, nohy, lebky, ale i celé mrtvoly, ba, celý les oběšenců dělá veselou společnost poutníkům na hrad Draculy, pardon, Reguly (prý byly problémy s právy, a tak stále stejně vypadající Lee se změnil na Regulu). Elixír života dá vzpomenout nejen na upírské horrory, ale i na naše pozdější Herzovo Deváté srdce (možná, že se zde autor scénáře Jos.Hanzlík inspiroval). Příjemně si lze užít interiéry hradu se všemožnými pastmi, zbraněmi a mučícími nástroji, lebkami, chodbami a dokonce! živými supy (většinou v těchto filmech bývají loutky, které použili i tvůrci Conana u Stromu smrti). Hudba je místy temná, pak rozverná, občas čekáte, že se na planině objeví indiáni, jako celek však film baví, což je hlavní. (11.02.2012)