Případ Gleiwitz

Poměrně zdařilá rekonstrukce události, která stála na začátku 2. světové války. Strašně mě ale štvalo, že i přes hodně krátkou stopáž (ve skutečnosti pouze 62 minut i s titulky - nevím proč je v informacích napsáno 70 minut) nebyl film nabitý "akcí", ale naopak divák musí strávit desítky minut nudných záběrů ukazujících jak si SSák váže kravatu, jak je další SSák v kině, atd. Chápu, že takové záběry mají dokreslovat dobovou atmosféru, ale přece to nemůže zabrat zhruba polovinu z 60 minutového filmu. Ale jinak, pokud vás alespoň trochu zajímá historie, film za zkouknutí stojí :) (10.02.2014)

Nemůžu souhlasit s Pohrobkem, že by ve filmu nebyl ani náznak humoru. Absurdně působící dialog při čajovém dýchánku na terase i Naujocksova úzkostlivá snaha nerozbít majetek říšského rozhlasu přeci jen vyvolají trochu hysterický smích. Film jinak působí velmi chladně, všechno, co Naujocks dělá, se dá chápat jako vysoce stylizovaný rituál oběti za úspěšnou válku. Tvůrci se vůbec nezabývají morálkou, vinou, historickými okolnostmi, "jen" zobrazují. Činí tak ale velice nekonvenční metodou, a za působivost filmu může především kamera Jana Čuříka. Hudba, moderní, pracující ovšem s náznaky známých melodií, a to nejenom německé hymny, vyvolává svými disharmoniemi velmi nepříjemné pocity. Výsledkem je film, pohybující se na samé hraně experimentu, který ovšem není příliš divácký a vyžaduje jisté naladění. (01.03.2013)

Podle mnohých nejlepší východoněmecký film všech dob (ostatně, jak už to tak bývá, skončil krátce po premiéře v trezoru). Cenit si jej musíme o to více, že s nacistickou sebereflexí to nebylo v sovětském satelitu tak žhavé jako u západních bratrů. Východním Němcům se tvrdilo, že oni byli ti dobří, komunisti, že za válku mohli imperialisti ze západní zóny. Der Fall Gleiwitz tuto představu zásadním způsobem naboural, protože nedělá rozdíly mezi východními nebo západními Němci. Vlastně se nevyjadřuje vůbec k ničemu - syrovým a mnohdy až nepříjemným stylem (příprava falešného polského vojáka netečnými nácky) pozorujeme pečlivou práci esesáckých plánovačů, vykonávajících úkoly s pedantským odhodláním a prušáckou pílí. Diváka upoutá zejména obrazotvornost českého kameramana Jana Čuříka - nezvyklé úhly, nasvícení, detaily. A ta hudba, za tu by se nemusel stydět lecjaký dnešní film. ... Skutečně nezvykle silný zážitek od skopčáckých soudruhů, škoda jen, že ho nikdo nezná. (31.01.2011)

Cesta ke zhlédnutí filmu nebyla zrovna jednoduchá, každopádně stála zato. Jde totiž o 1 z nejvíce perfekcionisticky natočených snímků, který jsem měl tu možnost vidět. Každá scéna je vypiplaná do nejmenšího detailu (i zdánlivě nepodstatný záběr má své opodstatnění). Na tom má lví podíl český kameraman Jan Čuřík, který se nebojí použít neobvyklé náhledy, někdy až velmi nepříjemné (injekční stříkačka), ale o to působivější (zejména ostré snímání obličejů nacistů). Své udělala také nezvyklá hudba Kurta Schwaena, která celou tu chladnou a prazvláštní atmosféru filmu výborně podtrhuje. Do úmyslného rozporu s dějem a dokonale fungující nacistickou mašinérií staví režisér Gerhard Klein zdánlivě poklidné scény (posezení u kávy) a přeslazené písně. Casting nelze než vynachválit; v hlavní roli velmi působivý Hannjo Hasse, nám známý z Vyššího principu či takřka démonický Herwart Grosse, jehož ostrých rysů si divák užije dosytosti. Případ Gliwice rozhodně není filmem pro každého (někoho řádně znechutí, jiného může iritovat absence kladné postavy se kterou by mohl sympatizovat), přesto filmoví fajnšmekři (zvláště z řad těch, kteří se detailněji zajímají o téma II. světové války) si toto pozoruhodné dílo nesmírně užijí, ostatní alespoň ocení formální stránku filmu a zpracování reálné události, která přímo předcházela vypuknutí války a mezi veřejností není téměř vůbec známa. (20.11.2011)

Až s dokumentárnou objektivností pojatý thriller o prvních dnech v Německé říši během vypuknutí 2. světové války disponuje ojedinělou kamerou i velmi dobře zvládnutou akcí. Tento film jsem už v minulosti jednou viděl, ale z nějakého důvodu jsem se tenkrát nemohl rozhodnout nad hodnocením a po čase si ho teď pustil znovu. Případ Gleiwitz je filmem schválně odtažitým, na povrchu studeným, bez podbízivosti k divákovi, bez rozehrání hlubších emocí, bez jediného humorného odlehčení, přesto do jisté míry působivým a s odporem upoutajícím pozornost detailně připravenými plány ze strany nacistů... Soudruhům z NDR tahle válečná dramata šla skutečně velmi dobře, stačí si vzpomenout i na Nahého mezi vlky či Jakuba lháře. Jenom mě překvapilo, nakolik je mezi ČSFD komunitou tento zásadní hraný snímek k historii 2. světové války zcela neznámý. [75%] (04.08.2021)