Krvavá Amazonka

Romantický dobrodružný snímek (napodruhé se mi líbil ještě více) se odehrává v místech, kde ve stejném roce natáčí R.Deodato Sejmi ho a běž (Cut and Run). Není divu, vodopády a okolní džungle jsou čarokrásným místem. Lyrická část přináší pohled na divokou přírodu - lovící leopard (sejmutí opičky ze stromu je bravurní), tukan, jeřáb, opice, želvy, krokodýli, tapíři, hadi, hmyz..., epická předkládá dramatický osud 18 leté dívky (Elvire Audrayová, co nemá prsa!, se dožila pouhých 40 let), jež stráví rok mezi divochy. Byť je divák ušetřen kanibalských orgií, pro násilí se nejde daleko - uřezané hlavy, požírání (plastovým) krokodýlem, ohlodání hmyzem či probodnutí šípem...je na denním pořádku. Kamera snímá krásné obrazy za doprovodu klasické hudby (Franco Campanino), bez níž by tyhle filmy ztratily část svého kouzla. Technická kvalita snímku je opět bezchybná. (22.10.2015)

Dobrodružná dráma známejšia pod názvom "Amazonia: The Catherine Miles Story" alebo ako voľné pokračovanie kanibalského teroru R. Deodata - Cannibal Holocaust (1980), s ktorým ale nemá prakticky až na niektoré inšpirácie (hudba napríklad) nič spoločné. Objektívne sa jedná o protipól ku spomínanej drsnej klasike a žiadny "Cannibal Holocaust 2", aj keď aj táto nálepka filmu prischla. Americkí distribútori využili značku CANNIBAL HOLOCAUST evidentne z dôvodu lepšej propagácie. Ak sa od filmu bude čakať pokračovanie v podobnom štýle ako od Deodata, pravdepodobne (ako tomu bolo aj u mňa) sa divák nevyhne sklamaniu. Ak sa na nezmyselnú náväznosť zabudne (dokonca ani kanibalov sa tu prakticky nedočkáme), výsledok môže nadchnúť. Vyskúšal som si oba stavy, podľa hodnotenia je jasné, ktorýže bol posledný. (05.02.2008)

Přestože ve filmu neuvidíme to nejdůležitější, tedy kanibaly- ostatní prvky a osnovy kanibalských snímků jsou zde do jisté míry dodrženy. Film je natočený v nádherném prostředí Amazonského pralesa, které patří mezi poslední panenské místa na naší planetě. Okouzlující vodopády, divoké peřeje, nepřístupná džungle to vše je ozdobou tohoto filmu. Neubráním se ovšem tvrzení, že ne všechny záběry jsou originální. Podle mě si jich filmaři hned několik vypůjčili z nejrůznějších dokumentů, protože oproti jiným záběrům byly v naprosto odlišné kvalitě a do celkového kompletu mi moc nezapadaly. Hudební doprovod je rovněž vypůjčený od svých slavnějších předchůdců, takže tvrzení, že uslyšíme originální melodie jde trochu mimo mísu. Navíc to co zdobilo např. Cannibal Holocaust, to se sem vůbec nehodilo. I zde se vyskytlo několik scén, při kterých muselo ochranářům zvířat hnout žlučí. Máme šanci vidět hned několik zajímavých scén / kdy levhart nejprve zabije ,,srnku‘‘ a poté nepohrdne ani opicí. Horší už to však bylo se samotnými gore efekty. Režisér do svého filmu zasadil lovce lebek a tak se většina těchto scén točila kolem řezání a rozbíjení hlav. Bohužel gumovost byla vidět na první pohled a tak zážitek z těchto krvavých jatek vyzněl do ztracena. I čeští gumáci byli lépe zpracovaní než hlavy mrtvých obětí. O něco kvalitnější už bylo umučení domorodce, který byl chycen při cizoložství. Tady si s tím páni maskéři dali více záležet. Posledním nepostradatelným prvkem kanibalských filmů je nahota. S tou se tady rozhodně nešetřilo a tak především mužská část publika musela být do jisté míry uspokojena. Nahých krásek se zde ukázalo hned několik a rozhodně se nestyděli ukázat skoro všechno. Rovněž i hlavní hrdinka mělo co nabídnout a tak se skoro v celém filmu objevovala rovněž skoro celá nahá. Tím pádem bylo k vidění i několik lechtivých scének, jako například domorodé odpannění kusem bambusu. Celý film pak skončil finálním odhalením pravých vrahů, které je vám ovšem jasné už po prvních patnácti minutách. Herecké výkony se pohybovaly na hranici průměru, všem ovšem vévodila hlavní hrdinka díky které jsem se dodíval až do konce. Navíc nám režisér i scénárista ukázali i jeden celosvětový problém, který je drsnou realitou a to: lov boháčů na primitivní domorodce jen tak pro zábavu. (29.04.2010)

V roku 1985 natočil taliansky režisér Mario Gariazzo snímok "Krvavá Amazonka" (Schiave bianche: violenza in Amazzonia). Hneď na začiatku tohto filmu sa hovorí, že je vernou rekonštrukciou udalostí skutočného príbehu. Miesta a sled udalostí sú rovnaké ako pred desiatimi rokmi, kedy Catherine Miles Armstrongová prežila svoj neuveriteľný príbeh. Dnes Catherine žije v Londýne a konečne zverila svoje starostlivo strážené tajomstvo jednému novinárovi a dovolila mu, aby vytvoril tento film. Neviem, či je to pravda alebo len vypočítavý ťah na prilákanie divákov, ale mne na tom ani nijak zvlášť nezáleží. Ja som sa tešil predovšetkým na starú klasickú taliansku cannibal boom filmárčinu a exotické prostredie amazonského pralesa. No a ako som bol nakoniec spokojný? Zhruba tak na dve hviezdičky. ** (21.06.2023)

Krvavá Amazonka vznikla v roku 1985. Dalo by sa povedať, že v tom období vlna kanibalských hororov pomaly ale iste končila. Práve v tom období Mario Gariazzo prispel do umierajúcej vlny svojím kúskom. Jeho Krvavá Amazonka na prvý pohľad vyzerá ako klasický zástupca týchto filmov, ale skutočnosť je iná. Pobyt medzi kanibalmi je poňatý nezaujímavo. Je vidieť, že Giariazzo nemal záujem o divákovo šokovanie/zvracanie a ponúka prekvapivo málo vyložene odporných záberov. Nie je tu žiadne (!) rezanie penisov, ani prepichovanie ženských bradaviek. A znásilnenie (trademark kanibalských filmov) je nakrútené krátko, stručne a nie príliš „bolestivo“. Snímka pôsobí až absurdne romanticky a dobrodružne. Občas vyzerá vizuálne bombasticky, až som si myslel, či sa na produkcii nepodieľali aj Američania (ale prečo by to preboha robili?!). No nepodieľali, ide o čisto taliansku záležitosť. Na rozdiel od iných kanibalských titulov ale vyzerá miestami dokonca vysokorozpočtovo. Samozrejme mierne preháňam, ale oproti iným kanibalským hororom, ktoré fakt poriadne smrdia grošom, sme tentokrát niekde úplne inde. V Krvavej Amazonke naozaj chýbajú klasické atribúty jej starších príbuzných. Je tu len pár symbolicky odrezaných ľudských hláv a asi dve scénky, v ktorých zvieratá požierajú bez uhnutia kamery iné zvieratá. Je tu síce aj scéna, v ktorej krokodíl zaútočí na plavkyňu, ale zjavne ide o dreveno-umelohmotnú (a dosť trápnu) atrapu. Tento film podľa mňa neosloví nikoho. Fanúšikov kanibalských talianskych gore rozhodne sklame a tých, ktorí talianske kanibalské horory nenávidia, tiež. (28.01.2017)