Reklama

Reklama

Já, Kuba

(festivalový název)
  • Sovětský svaz Ja - Kuba (více)

Obsahy(1)

Štyri príbehy v koprodučnom sovietsko-kubánskom filme.
Hrdinami prvého sú René a jeho milá Mária. René Máriu ľúbi a má radosť z toho, že už nie je ďaleko čas, kedy sa budú môcť vziať. Jeho šťastie sa však zrazu zrúti...
Druhý príbeh nás zoznamuje so starým Pedrom, ktorý stráca možnosť obživy. Nevidí iné východisko zo svojej situácie, ako zapáliť úrodu cukrovej trstiny. V plameňoch, ktoré zachvátia pole i chatrč, nachádza smrť.
Tretia poviedka rozpráva o Enriquovi, študentovi, ktorý je členom ilegálnej skupiny. Napriek zákazu skupiny sa rozhodol zastreliť šéfa polície. V rozhodujúcej chvíli to však nedokázal. Keď vidí, ako brutálne zakročuje polícia pri likvidovaní tajnej tlačiarne, opäť sa pokúsi o svoj čin, no miesto toho ide v ústrety smrti sám.
Posledná poviedka zoznámi diváka s chudobným roľníkom Marianom, ktorý odmietol ísť k povstalcom do hôr. Je mierumilovným človekom a tvrdí, že vojna prináša iba neštastie. Čoskoro však spoznáva, že je potrebné, aby sa každý zaradil medzi vojakov revolúcie. (curunir)

(více)

Recenze (40)

corpsy 

všechny recenze uživatele

Technicky vzaté, Michail Kalatozov sa musel silne inšpirovať klasickými ruskými velikánmi ( napr. Ejzenštejn, Pudovkin, Dovženko ), pretože zábery kamery ( aj keď v tomto prípade oveľa viac rozpohybovanej ) z formálneho hľadiska veľmi pripomínajú štýl vyššie spomenutých pánov. A áno, všetci to tu citujú, je až neuveriteľné, čo všetko pred 50timi rokmi dokázali tvorcovia s objektívom. Morálne vzaté, ukazuje sa nám, že chudák stále ostane chudákom ( aspoň pokiaľ nepríde zmena ), chudákom s nádejou na lepší život ( aspoň pokiaľ nepríde zmena ), život v prístupnejšom svete. ()

lamps 

všechny recenze uživatele

Možná to taky znáte. Ležíte na zádech, posloucháte dobovou hudbu a před očima se vám odvíjí překomplikované sekvencové záběry, jimiž byste vypálili díru do hlavy všem obdivovatelům dlouhých záběrů a plynulých pohybů kamery (možná touhle představivostí trpím jen já). A pak si pustíte Soy Cuba, kde už to všechno je. Jen v mnohem komplikovanějším a komplexnějším hávu, než jste schopní vymyslet. Odhlédnuto od komoušské ideologie, tohle je jeden z nejlépe natočených filmů všech dob, který kamerovou virtuozitu Scorseseho, Tarantina nebo Spielberga předběhl o dekády! A Kalatozov k tomu nepotřeboval digitální efekty, jen měsíce příprav a kameramany ochotné levitovat na lanech a trhat sebou do impulzivních pohybů, které dokonale simulují vnitřní stavy postav. Máte rádi hlediskovými záběry řízené Terče od Bogdanoviche? Hladké jízdy kamery z Mafiánů či Casina? Závěrečnou sekvenci Potomků lidí v bitevní vřavě? Úvodní scénu Revenanta, kde kamera shlíží na tekoucí vodu a následně se přimkne k brodícím se postavám? To všechno tady je, v nádherném černobílém formátu, živelné, krásné a léta zapomenuté. Ani ta ideologie tu v součtu tolik nepřekáží a vypráví se přesahující příběh utlačovaného kubánského lidu, kde každá ze čtyř povídek volí jiný žánr a jiné tematické perspektivy. This is Cinema. Dejte to na 60. výročí do kin. ()

Reklama

Mulosz 

všechny recenze uživatele

Sam sobe se divim, proc jsem se ke zhlednuti tohoto skvostu tak dlouho odhodlaval. Levicovou orientaci musim v tuto chvili povazovat za marginalni, protoze ji na cele care prekonava vynikajici obrazotvornost, ktera do te doby u nikoho nebyla k videni. Tarkovskij (s vyjimkou Ivanova detstvi), Angelopoulos, Tarr, Tsai Ming-Liang ad. nastoupili az pozdeji. ()

classic 

všechny recenze uživatele

Kubánska propaganda, optikou sovietskych súdruhov, kúzelníkov, ktorí vytvárajú mimoriadny pôžitok, kde Michael Bay, či Terrence Malick, len tíško závidia, alebo im rozum stojí nad opulentnými zábermi dvoch vizionárov, t. j - režisér Kalatozov a kameraman Urusevskij, ktorí doslova experimentujú, kde ich nápady, sú také bravúrne, že som neveriacky krútil očami, čo mám na mysli, že to vidieť na jeden krát nestačí, vynikajúca škola pre cinefilov, ktorí sa môžu posunúť o krok dopredu. Tuším, že som ešte nevidel kubánsku kinematografiu, len dokument o Castrovi, a tak mi úplne stačí, sa vrátiť k tomuto snímku, ktorý si ešte pozriem, lebo sú tu zábery, ktoré mám rád. ()

MikO_NR_1909 

všechny recenze uživatele

Ja, Kuba by som nazval reportážnym artiklom karibských porevolučných nálad s montážnymi vplyvmi sovietskej kinematografie. Určujúcim vplyvom a dôvodom takto odprezentovanej príbehovej spovede je Castrove presadzovanie štátnej doktríny do kultúrneho prostredia a samozrejme, aj neblahé skúsenosti s predošlým vedením P.A.U. a jeho vojenským diktátorom Batistom. Film však ponúka množstvo vizuálnych postrehov, dynamických projekcií, silných dogmatických vplyvov, často násilne prikrášľujúcich jednostranný a urputný boj miestneho ľudu. Môžeme vidieť dobovú architektúru, miestne nálady a celé to pôsobí ako spoločenská kronika zachytávajúca konkrétnu dobu. ()

Galerie (39)

Zajímavosti (5)

  • Megalomanské dílo s fascinujícím obrazovým řešením se natáčelo čtrnáct měsíců, dlouhým, složitě koncipovaným záběrům předcházelo náročné zkoušení. Nakonec se však nedočkalo pozitivního přijetí ani na Kubě, ani v SSSR. Sověti jej kritizovali jako příliš naivní a idealistický a Kubáncům vadilo, že nahlíží místní realitu slovanským prizmatem a že jeho příběh zůstal podřízen obrazu. Na dlouhých třicet let tak snímek upadl v zapomnění, než byl v 90. letech znovuobjeven díky cinefilnímu nadšení Martina Scorseseho a Francise Forda Coppoly. (Zdroj: Letní filmová škola)
  • Pro nejmasovější scénu bylo státem ze služeb uvolněno na 5 000 kubánských vojáků. (Epistemolog)

Reklama

Reklama