Nikto ně chotěl umirať
Niekas nenorejo mirti
No One Wanted to Die
Recenze (8)
Mírně nadprůměrný "western-like" film z druhé světové války. Nejvíc vynikne herec Donatas Banionis v roli starosty Vaitkuse. Snímek trochu připomíná Sedm statečných - skupina bojovníků (rudých) se snaží ochránit lid před působením zlých partyzánů. Pokud se vykašlete na klasickou ideologii, dostanete slušný příběh s výbornými hereckými výkony. ()
Vyše 200 rokov Poľsko a Litva tvorilo Republiku Poľskej koruny a Litovského veľkokniežatstva, ktoré malo hranice od Baltského k Čiernemu moru. A Litva nehrala druhé husle, jej územie bolo väčšie ako súčasná Ukrajina. V roku 1795 oba štáty zanikli do roku 1918, potom chvíľu samostatné a po vojne Litva ako súčasť ZSSR. Nastali stalinské represie,deportácie do Gulagov, občianska vojna, popravy, väzenie. V proti sovietskom odboji bolo cca 20.000 ľudí a paradoxne počet obetí pôvodných Litovcov bol väčší ako počas vojny. Tu kdesi sa odohráva dej filmu. Našťastie nie je tam veľa sovietskej propagandy a je reálnym obrazom ako to vyzeralo v Litve po 2 sv. vojne. Zaujal aj život bežného sedliaka ako bosý hrdlačí na kúsku poľa a páli samohonku. 4+ si to zaslúži. ()
Jasný důkaz, že herci z Litvy nejsou horší než z Belgie. ()
(SSSR II) U NIKDO NECHTĚL UMÍRAT Vyatautase Žalakevičiuse bohužel nelze docenit, že litevští herci mluvili skutečně litevsky, když byl film nadabován do ruštiny, ale lze polemizovat o tom, jestli jde o zdařilou žánrovou podívanou, u které je nutné odhlédnout od dobově povinné ideologické stránky, nebo jestli se ideologie podává nenuceně skrze populární žánr akčního revenge easternu, aby měla nejširší a největší dopad na diváky, aniž by si to ti uvědomovali. Pokud se ale člověk nesoustředí na prosovětské vyznění, kdy ti dobří jsou komunističtí straníci se silným morálním kodexem, zatímco ti zlí jsou partyzánští komunisto-bijci s fašistickou minulostí, nelze neocenit formální promyšlenost a inscenační nápaditost. Poměrně přímočaré vyprávění s evidentní inspirací západními vzory, které se zde i citují (závěrečný fordovský smích), je povyšováno nad úroveň uspokojivého žánrového bijáku stylem, který na sebe upozorní prokomponovanými několikasekundovými jízdami (vymlácení informací) či rychlejším střihem a vybočením ze stylistického rámce dominancí detailů a rychlejšího střihu (scéna výslechu), přestože jinak převažují velké celky. Vyloženě drzé a proti diváckým očekáváním, jež jsou dána navyklostmi na konvence, je vyřešení první akce, která se až na první výstřel odehrává mimo obraz, a tak ji pouze slyšíme a díváme se na metaforu s koněm, který se snaží přejít přes řeku a nepadnout i s nákladem. (Zato přítomnost bílého králíka je poněkud těžkopádnou symbolikou.) Závěrečný obraz se navrací k symbolu s dřevěnou "budkou" a stvrdí tak, že ačkoliv jsme se celou dobu pohybovali na poli diváckého vyprávění po vzoru západní kinematografie (dvouohniskový narativ, řada paralelismů - viz úmrtí), ambiciózní stylistická stránka nám podsouvala něco dobově poplatného. ()
Vlní se Litva? Naštěstí nijak zvlášť, takže spíše se soustředíme na ten poválečný odboj a to lze. ()
Reklama