Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ruský režisér S. Solovyev rozohral pestorfarebnú drámu o potrebe zmeny a hodnotovom úpadku v Rusku konca 80. rokov. Na ústrednom motíve ľúbostného trojuholníka medzi krásnou dievčinou, mafiánskym šéfom (meno postavy i jej charakter boli inšpirované skutočnou postavou) a mladým anarchistickým hudobníkom spievajúcim v divokej punkrcokovej kapele autor deklaroval najpálčivejšie problémy vtedajšej spoločnosti a mentality mladého človeka sužovaného dobou a zastaralou ideológiou. Symbolicky názov ASSA je v úvode vysvetlený ako "prvé, čo Noe povedal, keď po potope vystúpil na pevnú zem." čiže akési posledné memento, posledný prežitok z "čias pred potopou . . ." (Jordan)

(více)

Recenze (24)

Sobis87 

všechny recenze uživatele

Zatímco ve většině dřívějších sovětských filmů bylo možné identifikovat silné propagandistické podtóny a patriotismus, do Assy se již promítala jistá nespokojenost s tehdejším režimem – hlavním hrdinou zde už není spořádaný sovětský občan, nýbrž rebelující punker, který běžné občany a především pak vykonavatele zákona pobuřuje svým chováním i vzhledem, přičemž je divákovi prezentován nikoliv jako odstrašující případ, který se dočká potrestání, nýbrž jako tragický hrdina omezovaný režimem. Technicky je film na velmi vysoké úrovni (v porovnání např. s jen o čtyři roky staršími Torpédovými bombardéry) a obsahuje množství nezvyklých formálních prvků, jako je grafická vložka ve formě promítání abstraktních výjevů v rychlém sledu, textové vysvětlivky přerušující souvislý děj, anebo videoklipová sekvence. ()

Jordan 

všechny recenze uživatele

veľmi pestrofarebný film, po stránke formálnej dosť komplikovaný, s mnohými motivickými rovinami ako je napríklad rovina milostná, končiaca sa shakespearovsky tragicky a mierne pripomínajúc posledné tango v paríži, rovina akéhosi osobnostného úpadku a dekadencie a zároveň revolčná rovina a idea zmeny, ktorá v tom čase v rusku ožívala. po stránke hereckej hlavne trojuholník Krymov, Bananan a mladá a krásna T. Drubič naozaj impozantné a rozhodne svojské a dynamické po stránke hudobnej, o ktorú sa okrem iného postarali najmä skupina Akvárium alebo Viktor Coj a iní . . . ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Filmu, v ktorom je tak príšerný pop-rock, nemôžem dať vyššie hodnotenie. Zúčastniť sa nejakého koncertu tejto kapely by bol veľmi traumatizujúci zážitok. Prvá časť ma takmer až znechutila, bola zbytočne mätúca, ťažko sa dostávalo do deja, aj do atmosféry filmu. Tú druhú som ale videl až na druhý deň, čo veci iba pomohlo. Má podstatne väčší spád, zaujímavejšie sekvencie a dej sa hýbe. Vyzdvihovať film kvôli odvahe ísť proti systému v systéme mi príde v roku 1987 trochu nadnesené, s otázkou problémov kapiel v režime sa vysporiadaval v tomto období aj slovenský film Iba deň a možno aj lepšie. O tom primárne ale na druhej strane Assa nie je. ()

WANDRWALL 

všechny recenze uživatele

Herectví Tatyany Drubich se zde naplno mohlo ukázat. Byla za obsazení Sergeji Solovyov vděčná. A úpadek Ruska koncem osmdesátých let? To nebylo tak vážné, jak se filmařům zdálo. Děvky dostaly nařezáno při úpadku i mimo úpadek. ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Únik do světa snů z reality. Reprezentuje ji rocková hudba, která vnáší světlo, naději. Neodehrává se to ve velkých centrech Moskva nebo Petrohrad, ale na Krymu. Vidíme odkaz na to, co už v Rusku zaniklo na různé undergroundové společnosti zde je odkaz na leningradský underground. Svět konce 80.let, svět undergroundu. Leningrad byl vždy jakoby že to nebylo na očích jako v Moskvě. Film je to složitý, má obrovské množství rovin a vyžaduje velkou pozornost. Jsou na něj různé reakce - nadšení až odpad. Snad budete patřit k těm fajnšmekrům. Hudba kapely se mi zdála kouzelně retro. ()

giblma 

všechny recenze uživatele

Šedivě zmrzlý Krym, na Nicka Cave odkazující ruský punk. Soc-kritická linie ústřední trojice a jejího okolí vs carský počátek devatenáctého století. Absurdita a závan surrealismu, abstraktní animace a brechtovké pomrkávání ve formě titulků. Tohle se mi prostě musí líbit, nehledě na to, že Solovjov mě s jeho poetikou ještě ani jednou nezklamal. Ale co dál? Začít se učit rusky? ///// Konec ledna 2014 a pokračování rozepsaného komentáře: Když Sergej Solovjov natočil v Kazachstánu Divokou holubici, byl pověřen tvz. kazašskou misí - středoasijská kinematografie dlouhodobě upadala, zejména kvůli nedostatku filmařů. Solovjov tehdy dostat za úkol vybrat si mladé talenty a těm předat své dovednosti. Assa je produktem této spolupráce a jí vděčíme za to, co oslnilo festivaly a čemu se začalo říkat "kazašská škola" či "kazašská nová vlna". Gorbačova přestavba byla v plném proudu, ale Solovjov se rozhodl zasadit děj do roku 1980, do období stagnace, nesvobodné doby, kdy se navíc rozmáhal nešvar propojování politiky a byrokracie s organizovaným zločinem. Hlavní hrdina Bananan (ztvárněný hudebníkem Sergejem "Afrikou" Bugajevem) je tedy perzekuován za banální nošení náušnice a postaršímu mafiánovi Krymovi (režisér Stanislav Govoručin) prochází všechny jeho nekalé činnosti. Mezi oběma se zmítá mladičká Alika (svého času manželka a vlajková herečka Sergeje Solovjova Taťjána Drubič), která si sice chce vybrat mladého hudebníka, ale Krymovy konexe sahají příliš daleko. Máme tu tedy rozpor oficiálních struktur a nově se rodícího undergroundového rockovo-punkového hnutí. Solovjov na filmu spolupracoval se např. se skupinou Akvárium (jedna z mála stále fungujících ruských skupin), jejichž hudba zazní v kouzelné lanovkové scéně) či Kinem legendárního Viktora Coje. Tomu navíc patří i buřičský závěr filmu - když odejde uprostřed kádrového pohovoru, aby s tisícihlavým davem (symbolizujícím národ) pěl "chceme změnu", člověk, jako by slyšel pomalé otáčení perestrojkových koleček. ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Kultovní perestrojkový film unikátně spojující výpověď o své době s undergroundovou hudbou, milostný příběh s kriminálkou, to vše prolínané množstvím postmoderních her s nejen filmovou formou (mezititulky vysvětlující slangové výrazy, psychedelické experimentální sekvence snů hlavního hrdiny, kontrast hlavní dějové linie s příběhem zavraždění cara Pavla I. vzatého ze skutečné knihy N. Ejdelmana, kterou si čte jedna z postav). Opravdový pomník své doby, nejen tím, že svým syžetem odehrávajícím se v r. 1980 osobitě zachytil paradoxní epochu, ale i kvůli sobě samému tím, že vedle brežněvismu podává svědectví i o době Gorbačovově - uvědomme si, že se psal r. 1987 a zjevně nejpozitivnější postavou je nonkonformní budižkničemu/ hudebník undergroundové kapely a závěr patří písni "Chceme změny!". Assa je také opravdu mementem zničeného světa - vždyť snad jen v bývalém tzv. východním bloku byla možná víra, že jediné, co stojí v cestě pravdivému životu, umění atd., je zlý represivní stát, a že až se ho zbavíme, budeme jako na Západě moct konečně žít sladký ničím neomezovaný život, konečně se moc svobodně věnovat své tvorbě a skrze ni určitě zlepšit svět. Totalitní stát odnesla potopa, ale ten svobodný svět tvůrčího sebevyjádření polidšťující neosobní svět, se nějak nedostavil. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Osmdesátková popová postmoderna po sovětsku – doprovázená až po muzikálovost hudbou nové vlny à la dejme tomu Stromboli anebo i nějaký ten Čok – ale už to mám – hlavní inspirací pro tuhle formu byla prostě a sprostě Bessonova Podzemka (proč v tom hledat Caraxe? – i když Zlá krev…) - a k tomu si teda neodpustili Bachovo Ich ruf zu Dir BWV 639, náležitě vymknuté synťákovou nápodobou marimby, ano, to Ich ruf ze Solaris, které od těch dob molestuje každý Trier, když chce naznačit, že bacha, duc-hovno. Vymknuté je v ASSA vlastně vše – podobně jako třeba v Kopytem sem… Pořád jakože vysoká hra (ve skutečnosti plavovlasý Jesenin versus mužný daddy mafián – stáří a mládí – a pak vlastně už jen děvucha a ťerpajzlíci), ale nejde o nic transcendentálního, zdá se mi. Barvičky jak v Kieślowskim, ale vysoké to ne a není, oproti tomu byl Krzysztof filosof; kamera manýristická, poučená ovšem Tarkovským – dlouhé jízdy, ručka, protisvětlo, možná i nějaké to rybí oko, nakloněné roviny, akcenty barev – obrazovost je na ASSA to nejpěknější a dodnes nevybledla – Krym! A do toho tedy ten polystylový mischung všech žánrů – od špionážky přes zmíněný muzikál, kostýmní drama až k romanci – tohle vše načal Beineix, Wenders, Żuławski, osmdesákový Godard... Nové to už nebylo, ale byl to takřka dernier cri a v SSSR to muselo rezonovat jak blázen. Trochu opakuju, co tu už je řečené - jde o velkoruskou epiku, tempo je pomalinké a druhá část je výrazně lepší. Hladký popík, který toto zastřešuje (protože po těch letech všechny pózy, charismata a legendy vyčpěly - řekněme si to otevřeně: kapely Aquarium a Kino JSOU byť novovlnný popík), ten popík to odlišuje od „vyššího stylu“ typu Sokurova té doby. Inu mládí – mládí nevykouřené roku 1987 – škoda, že ty naděje padly. Po pár dnech zvyšuju na 5 právě kvůli té naději, kterou to dává. Díky za to! ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Podobně jako garmon***** mě velmi brzy zaujal vytříbený postmoderní přístup, především k ději. Jako by na to měl Solovjej patent. Ale zase, na druhé straně, film neztratil onu pověstnou ruskou románovou přehlednost. Označil bych jej "film soudobý", podobně jako se označuje soudobá hudba.  A podobně: nechci do něj ani nijak zasahovat, vždyť se odehrává mimo mě: nijak mě nezasahuje, a ani já do něj nechci šťourat. Postmoderní díla usilující o objektivitu se tříští do množství subjektivit, která už nejsou schopna ji  reprodukovat. Postmoderní dílo je libé v tom, že vás nikdo nemůže rušit jeho převypravováním. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Nastolenie potreby zmien v byvalom ZSSR je apriori dobra tema a uznanie si zasluzi aj potreba zmenit hodnotovy upadok v byvalej RSFSR - Ruskej Sovietskej Federativnej Socialistickej Republike. Len tomu ublizuje prilis dlha stopaz - 153 minut je na toto sakra ze vela : 50 % ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Assa je poetická a popartová programově zjevná a surrealisticky rozvířená alegorie s rozhodným výkřikem. Dokonce také popart se může stát undergroundem, a to v autoritářské struktuře bytí, potom se však stává změna ideologickou sebepožírající nezbytností. Doba odhalila nové obzory a Pavel Timofejevič Lebešev ve svých pavučinách barevných koláží zachytil Solovjovu poetiku, dychtivější očekávání doby, osmdesátkový popart s odvážnějšími texty, surrealistické zatřesení zemí, dokonce i neplánovanou předzvěst věcí příštích, těch pozměnových. Předzvěst je zároveň alegorií, troufalejší formou i účelem, poeticky karikující, poeticky nadšenější a ve snách se procházející a s myšlenkami si pohrávající. Dvě roviny či odvrácené strany člověka, hmota a duch ve svých osmělenějších postojích a popart se stal vířivým hlasem revoltující nonkonformní konformity a tváří naděje. Dvě odlišné polohy člověka zde představují mladý svébytnější zpěvák Bananan (Sergej Bugajev) a v pragmatickém využití žití protřelý Andrej Valentinovič Krymov (přesvědčivý Stanislav Govoruchin), neboli Svan, dva sokové života a lásky, oba sebevědomí a dychtiví, jeden mladicky neústupně provokující, druhý zkušeně a nekompromisně trestající. Hlavní postavou je Alika (Taťjana Drubič), zdravotní sestřička celého světa a milenka veškerého života, bytostná touha femme fatale zbavující se vlastní naivní cudnosti. K výraznějším postavám též patří vlastní temnější minulostí konfrontovaný trpaslík a herec Albert Petrovič (Viktor Bešljaga), jeho manželka Zoja (Anita Žukovskaja) či svéráznější kumpáni Krymova jako falešný major letectva Šurik Babakin (Alexandr Baširov) či poslušní nohsledi Arkadij Petrovič neboli Šar (Ilja Ivanov) a Čir (German Shorr). Z dalších rolí: Bananův "černý" kamarád Viťja (Dmitrij Šumilov), Bananova mamá Marja Antonovna (Světlana Tormachova), či díky aktuální potřebě střídající se caři Pavel I. (Dmitrij Dolinin) a Alexandr I. (Alexandr Domogarov). Assa: kritika politicko-společenská nepostrádá ani smělost ani styl, ani poetické vzepjetí obrazových koláží ani ruská popkulturní cukrátka doby. Slova anarchismus nebo punk jsou zde nadbytečná, spíše se sluší hovořit o rebelii, o její popartové podobě, o dvou strukturách žití, z nichž jakousi zvrácenou souhrou okolností obvykle získává navrch ta přízemnější. Všemu tomu lze rovněž říkat láska. Podněcující to estetický požitek! ()

majo25 

všechny recenze uživatele

Chápem, že film mal apelovať na zmenu nielen spoločenských ale i iných pomerov vo vtedajšej krajine "obmedzených možností" a kvitujem režisérovu odvahu, no mne prišlo takéto prevedenie strašne nudné a fádne. Divné a nezaujímavé postavy, ktoré si ma ničím nezískali, a kostrbato vystavaný a strašne uťahaný príbeh. Na rozdiel od nepriameho pokračovania - Ihla, ma neoslovila ani hudba. ()

Stegman 

všechny recenze uživatele

Zdaleka ne tak zajímavý film, jak je tu mnohými popisováno. Formální hrátky jsou zanedbatelné a ani obsahová stránka není bůhvíjaká. A dávat filmu plusové body jen za to, že je sociálně kritický anebo proto, že tehdy udělali z punkera hlavního hrdinu? Ale no tak. Vlastně se docela divím, že jsem se (při té stopáži) nijak zvlášť nezačal nudit. ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Punkrock nemal v Rusku na ružiach ustlané, podobne ako revolucionári. V tomto filme som mal stále pocit, akoby okolo niečoho chodil, ale nevedel sa k tomu dopracovať. Zložitý priebeh deja, ktorý musel byť vysvetľovaný titulkami a prelínanie s 200-ročnou históriou ma miatlo tak veľmi, že som z filmu nemal skoro nič. –––– On je náš neger, sovietsky, socialistický. Nie je Michael ani Joe, ale Víťa. ()

Rudinsky 

všechny recenze uživatele

Ultradlhé dielo obsahujúce pestrofarebnú žánrovosť pospájanú desivým prostredím socializmu. Podfarbený socialistickým zakázaným alternatívnym rockom, šedým umelo vyrobeným černochom a vysvetlivkami, ktoré vám musia vytvoriť úsmev na tvári. Čo do alternatívy je to určite klasika klubových plátien, ale skutočne je to ultradlhé na to, o čom film pojednáva. ()

Amonasr 

všechny recenze uživatele

V době Gorbačovovy přestavby kultovní film, který předznamenal naprostou otevřenost, s níž bylo možné se vyjadřovat k čemukoliv bez jakýchkoliv cenzurních zásahů. Naděje na změny byly veliké, ovšem následné rozčarování po pár letech také. Ruská společnost se od té doby sice diametrálně proměnila, konzumní život se zcela vyrovnal se západními standardy, ale podsvětí, které za Brežněvovy éry vzkvétalo a často v provázanosti s policejními složkami, jak naznačuje i tento snímek, se dokázalo bez potíží přizpůsobit i novým poměrům. Film je na svou dobu hodně novátorský a nic neztratil ze své působivosti ani dnes. ()

Reklama

Reklama