Revizoři

Mezi jinými festivalovými filmy je to jistě osvěžující a asi bych to hodnotil jinak. Takhle samostatně s tím mám celou řadu problémů. Asi se mi dostalo i něco jiného, než jsem čekal, což ale nutně nevadí. Je to kotlík plný žánrů, každý z nich je natočen vlastně svým způsobem dobře, každému z nich toho hodně chybí. Dohromady mi to moc nefunguje. Pokud bych bral film jako sociologickou studii mezi revizory a obyčejným lidem, selhávají Revizoři na nerealistickém chování všech zúčastněných dovedeném ad absurdum a absolutní nemožnosti se byť s jedinou postavou nějakým způsobem ztotožnit. Ne tak, abych si řekl "jo, ten je jako já", ale abych vůbec mohl uvěřit, že takový člověk může existovat. Naopak jako surrealismus je to zasazené zas do příliš důvěrně známého a realistického prostředí a když už se něco objeví, jsou to jen laciné prvky typu sov a je to tam jaksi navíc. Není to tam vloženo zajímavě ani vizuálně, ani zvukově. Pokud mám brát film jako mystérium, je to příliš jednoduché a přímočaré. Prostě záhadný týpek, co strká lidi do metra. Nic není vysvětleno, film se až do konce nedostane s tou postavou nikam dál, než byl na samém začátku. A zejména se tento snímek ani nesnaží o to, aby mi to trochu vrtalo hlavou. Jako akční film...samotné scény jsou ok, ale chybí mi tam trochu větší motivace. Perou a honí se zbytečně snadno, motivace postav na mě ani náhodou nepřešla, na postavách mi nezáleží. Reakce postav na cokoliv jsou neadekvátní situaci. Jakožto temný thriller/horor - trochu na mě dýchla atmosféra na začátku filmu, škoda, že to bylo těsně poté, co k nám promlouvá ředitel budapešťského metra, takže je to trochu zabité. Komedie - pár úsměvných momentů se našlo. Od totohle žánru jsem si před sledováním sliboval nejvíc, takže i když to někdy bylo celkem fajn, je zároveň tím největším zklamáním. Romantický film - "femme fatale" z počátku zajímavá, pak již ztratila v mých očích své kouzlo. Revizoři tak mohou zaujmout zejména ve své nejvíce neuchopitelné rovině, a sice filosofie a metafora. V té jediné dokáží naplno bodovat, a i ta je asi nejvíce subjektivní. V téhle rovině jako jediné nevadí všechny ty mé předchozí výtky a každý si v tom může najít něco svého. Bohužel já jsem hlava dubová, mě ty myšlenky zas tak neoslovily, případně jsem nedosáhl na nějakou zajímavější rovinu. (24.12.2015)

Nestává se mi až tak často (vlastně vůbec), abych se cestou z kina hádal, o čem ten film vlastně byl! Revizoři jsou příjemně jiní - po americku natočení, ovšem zároveň tak nějak ošuntěle východoevropští, napínaví, ovšem se spoustou míst k zasmání, možná i zamyšlení. Proč neumíme u nás natočit nějakou specifickou variaci na žánrový film? Ne, Snowboarďáky neberu... :o) (09.08.2005)

Rok 2009 je na samém počátku, já ještě nestačil spadnout ani do pořádnýho průseru a už mám za sebou filmovej nářez, jakej se tenhle rok bude jenom těžko překonávat. Ňam, tohle fakt moc chutnalo. Vzrušující poměr, který jsem s tímhle filmem měl, ještě umocnila noční doba, ve které jsem s Revizorama prožíval své chvilky absolutního štěstí. Slovíčko underground v kontextu s tímto filmem mě těžce rozpaluje a zvyšuje mé zvrhlé choutky na další a další poměr s tímhle bijáčkem. A co teď s tím ? Nezbývá než sjíždět pomalinku, ale jistě po eskalátorech dolů..... do metra. Do světa ve světě, kde špína, rvačky, násilí, pofidérní lidský existence a ještě pofidérnější situace a příběhy, mě stačí za pár minut pohltit na tolik, že jen těžko budu hledat svýho anděla, který by vrátil mou ztracenou duši zase zpět, po eskalátorech nahoru, mezi sluneční paprsky. A chce se mě vlastně ? (19.01.2009)

Jednoznačně nadprůměrná zábava v podání maďarských revizorů. Jo, všichni máme ty otravný ocasy rádi asi stejně, ale dívat se na denní režim pobudů, kteří dostanou co chvílu po tlamě, je, věřte mi, více než zábavné. Navíc - celý výlet do výkonu tohoto otravnýho povolání je kvalitně zatemněný a potřísněný krví, takže mi nezbývá než si speciálně po první polovině zalibovat. 85% (05.08.2013)

Fraška tvořená pracovním životem revizorů v Maďarském metru, která si bere na paškál jak revizory, tak cestující a celkovou bezvýchodnost podzemního světa. V němž ovšem nechybí láska, ale ani boj s vnitřními démony a taky trochu Donie Darko momentů mysteriozního charakteru. A hlavně ta scéna na lavičce s medvídkem je pro mě asi jedna z nejromantičtějších scén ever. (17.05.2018)