Johnny Mnemonic

Tak dlouho jsem přemýšlel, proč jsem dal filmu podle scénáře Williama Gibsona jenom tři hvězdičky, až jsem si ho pustil, a potom mu ještě jednu ubral. Laciná, trochu sebeparodická výprava, prkenné (až uvidíte jak se Keanu Reeves potácí po scéně, dojde Vám další význam toho slova) herecké výkony a režie jak z pekla. Zamýšlený filmový milník druhé půlky devadesátých let má všechny znaky béčka konce let osmdesátých. Už úvodních deset minut bylo špatných a zhruba za polovinou začal nezadržitelný pád někam do céčkového bahna. V posledních pěti letech starého milénia a v dekádě po začátku nového, mohl režisér použít neselhávající test kvality své práce. Pokud se mu v záběru objevil Dolph Lundgren, tak točil brak. Robert Longo nebral vážně ani tohle varování a v klidu dál kopal hrob své kariéře. Alespoň v tomhle odvedl výbornou práci. (17.03.2015)

Ne zrovna dvakrát skvěle dopadla adaptace díla největšího "kyberpunkera" Williama Gibsona. Těžko říci, co je hlavní vinou tohoto neúspěchu, snad vzájemné spojení vad, které se pokusím naznačit, snad i něco dalšího. Hádaje z úspěchu Gibsona-spisovatele a nejen z něj, zápletka skrývá v sobě nemalý dramatický potenciál. Má šanci se zhmotňovat v rovině emocionální, adrenalinové, etické, politické a snad i filozofické. Ona tak dokonce i činí, ovšem značně neumětelským způsobem. Jednoduché a po pravdě i logické cíle postav jako "zabít toho chlápka", "získat ta data", "sehnat někoho, kdo mi pomůže" samozřejmě samy o sobě neposkytují možnost jejich nějakého hlubšího rozpracování, rozhodně však s ním nejsou ani v rozporu. Dokonce lze říct, že poskytují určitý základ, na kterém se dá stavět. Žel se tak neděje. Johny jakoby byl pouze zmítán touhou se dat zbavit a přežít. Jeho strážkyni jde nejdříve jen o peníze a pak, najednou z ničeho nic, je zamilovaná. Uvěřit jí, že patří k výkvětu mezi bojovnicemi, považuji za zhola nemožné. SPOILER - Její reakce na zjištění, že návod v Johnyho hlavě ji může zachránit, zanechává ji nečekaně chladnou. KONEC SPOILERU. Beztechové jsou i bez charakteru - nic, jen spravedlivý boj proti zlému systému. Kněz Dolpha Lundgrena je jen vraždící stroj tvářící se jako náboženský fanatik. Jeho psýché je také jak duše stroje. Jednoduchého stroje. Snad jen yakuzák Kitano má v sobě něco chytlavého. Většině herců příliš nepomáhají ani kostýmy a masky, které mnohdy jako by vypadly z postapokalyptického sci-fi stylu Mad Maxe či Vodního světa a jež jsou spíše směšné než respekt, hrůzu či odpor budící. Kyberpunková díla v sobě prý také obvykle zahrnují kritiku přetechnizované společnosti (nebo alespoň její popis, detailní popis), kterou ovládají nadnárodní korporace srostlé se zločinem. To samo o sobě nemusí člověka nijak urážet, ovšem svět filmu Johny Mnemonic zcela postrádá plastičnost a propracovanost. Měl by být džunglí, v níž se vyznat, znamená mít miliony informací. Světem v němž skrytá vlákna vztahů neúprosně dávají do pohybu všeliké události. Ne světem jak z pera patnáctiletého áčkaře. Ale dosti kritiky, určitá část filmu přeci jen nepostrádá svou kvalitu - budu té kvalitě říkat "techno nápady". Spojení člověka s počítači, binární svět, monovlákno řezající i ocel, kyberimplantáty, rukavice pro vstup do virtuální reality - to vše má své kouzlo. A přece i zde, šáhneme-li ke srovnání s mladším Ghost in the Shell, zjistíme, že potenciál nebyl plně využit. GiTS je tím pravým kyberpunkovým filmovým vesmírem. A Gibson snad možná ani nebyl překvapen, že právě z tohoto "technonároda" vzešla perla "jeho" žánru - hádám, že ne nadarmo totiž učinil hlavní zločineckou organizaci v oblasti technologie yakuzu. Silné **. (17.03.2009)

Otec všeho filmového Cyberpuncu v čele s vychvalovaným Matrixem (přítomnost Keanu Reevese čistě náhodná;)). Příběh sice moc neví, na kterou stranu to hrát (houpe se to od hi-tech sci-fi po akční béčko), ale v kombinaci se suprovým hereckým obsazením to neztrácí dech ani v těch nejhloupějších scénách (koho proboha napadnul ten delfín?!?). Keanu Reeves je sympaťák jako vždycky a pro role tohohle typu se snad narodil, na Dinu Meyer se rozhodně koukat dá, no a rozhodně nejlepší postavou celého filmu je vysvalený Dolph "Kazatel" Lundgren, který tam běhá vystrojený jako Mojžíš a trousí hlášky typu "Přijmi Ježíše!!!" Už jen kvůli němu to určitě stojí za vidění. (16.04.2007)

Eh, čekala jsem, že to bude lepší, když v tom hraje Keanu Reeves, ale smůla. Až jsem si občas říkala, kdy už mu ufiknou tu hlavu, ať je pokoj... Některé pasáže, které asi byly míněné vážně mě vyslověně rozesmály (postava Kazatele, proslov o desetitisícové štětce a košilích z Imperialu). Jinak takhle si představuji nepřehlednou akci, člověk pomalu neví, kdo s kým bojuje a většinou to probíhá tak, že vidíme osobu s nožem (bičem, pistolí a kdovíčím ještě...) a potom se k zemi někdo skácí, ale co bylo mezi tím, to můžeme leda tak hádat. Navíc mezi ústředním duem není celý film žádné jiskření, takže když se na konci políbí, vypadá to jak polibek bráchy se ségrou. Navíc mi bylo líto delfína:-( (06.06.2006)

Pokusy o zfilmování zvláštních světů autorů sci-fi se zřídkakdy setkávají s úspěchem; u spisovatele tak výjimečného, jako je zakladatel kyperpunku William Gibson, je úkol o to těžší, že jeho "vizuální" poetika pracuje s ostrými "střihy" a s metodou dynamické koláže. Už druhá autorova povídka Johnny Mnemonic (1981) byla navržena na prestižní cenu Nebula. Právě kvality tohoto výrazného textu zřejmě přitáhly o čtrnáct let později zájem filmařů. Scénář : William Gibson Kamera : Francois Protat Hudba : Brad Fiedel Hrají : Keanu Reeves jako Johnny a Dolph Lundgren jako pouliční kněz. (14.05.2011)