동감
Ditto
Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(více)Videa (1)
Recenze (86)
1979 ONA - Naivní, infantilní a děsně nehezká Korejka, která miluje největšího školního hezounka, který se do naší šedivé myšky po-ma-li-čku za-mi-lo-vá-vá, než je mu během školních protestů zlomena ruka a jednoho krásného večera pozná JEJÍ nejlepší kamarádku, co má po pádu z kola právě zlomenou nožku. 2000 ON - Nesympatický korejský studentík s věčně otevřenou hubou, syn zasádrovaných, vytrvale a negentlemansky odmítá korejskou přísavku, která ráda pije a dolejzá. ONI (ONA a ON) - dvě nudné existence, které si po večerech pomocí vysílaček volají napříč časem a nudí nebohého diváka svými historkami a milostným trápením. Postupně odhalovanou pointu divák odhalí hned zkraje a je nucen se k ní pronudit pomocí infantilních zpomalovaček, aby už tak pomalý film byl ještě pomalejší. Pak ON uvidí JI, spokojenou a šťastnou, ucítí vůni a v ruku v ruce s alkoholičkou odkráčí. Vše orámované slzopudnou a vyděračskou hudbou. Ukázková superkýčovina, napsal bych něco jiného, ale mohla by se mě dotknout připravovaná POMatená cenzurka komentářů. ()
Ať je to myšleno jakkoliv, trochu jsem postrádala romantiku. Jako drama to ale funguje velice dobře. Děj je poměrně nepředvídatelný a chytlavý, takže na nudu není čas. Hudba a některé dialogy se opravdu hezky poslouchaly. Ji-won Ha a Ha-neul měly už tenkrát kouzlo..jen nevím, která větší. Nenuceně krásné,4*. ()
[Druhé zhlédnutí] K Ditto mám zvláštní, velmi osobní vztah. Přestože patří do první korejské romantické vlny, té která většinu z nás k filmovému průmyslu Jihokorejského poloostrova přivedla, tak na mě vůbec nepůsobí. Režie je naprosto unylá (což potvrdil Jeong-kwon Kim i v jeho, mnou nedávno viděné, novince Miracle of Giving Fool), Bach sem do soundtracku vůbec nepadne a ani hvězdné obsazení nepomáhá. Námětově podobné Il Mare je prostě kompaktnější, u tohoto rozhovoru skrze rádio prostě nuda převládla. 60 % ()
Je to takový mix Frekvence a Domu u jezera, ale celkem ucházející. Samozřejmě ukrutná romanťárna, občas trochu dlouhé dialogy jsou prokládány ještě delšími bezeslovnými záběry za doprovodu klavíru, čili rozjitřené duše si přijdou na své. Jelikož jde o mé oblíbené téma, tady konkrétně o komunikaci dvojice, z nichž se ona nachází v roce 1979 a on v r. 2000, nemůžu jít níž než na čtyři hvězdy. ()
Krásný film plný citu. Navíc s velmi příjemnými herci. Téma o dvou lidech, kteří spolu mluví skrz pokažený radiopřímač i přes časovou bariéru dvou desítek let, se mírně podobá filmu IL MARE (popřípadě jeho zkopírované americké verzi Dům u jezera). Avšak právě toto velké časové rozmezí, které je dělí, způsobí, že tyto dvě hlavní postavy neskončí spolu, ale vše dopadne úplně jinak, přesto nádherně a jak dopadnout má. Z korejských filmů jsem ráda, že jsem si zrovna tento nenechala ujít. :) ~(4,6★)~ ()
Reklama