Světla velkoměsta

První setkání s klasickým Chaplinovým humorem. Z dnešního hlediska je vesměs překonán, hlavně proto, že tehdy humor rovnal se jakémusi grotesknímu pitvoření. Ale i přesto (nebo právě proto) v tomhle tkví to kouzlo komedií němé éry. Bavil jsem se po celou dobu snímku, i když ta komika může být dnešnímu člověku cizí (záchvaty smíchu až na jeden případ nevyvolává, ale vzhledem k mým obavám velké překvapení) - ale nacházím zde i přes ono trdélkování pár opravdu chytrých vtipů. Nejlepší jsou dle mě krom té profláknuté při zápase v boxu scény se sochou v úvodu a pak ta po pracovní šichtě - umývání máslem a k jídlu chleba s mýdlem. Překvapilo mě, že na němý film je tu poměrně málo přehrávání - s výjimkou Chaplina prakticky žádné. (18.05.2009)

Básník sociálního bolu, zhruba tak lze vymezit chaplinovskou syntézu smíchu a sentimentu prolínajícího se skutečnou bolestí a utrpením. Tak jako dnes čas od času volí tvůrci pro realizaci svého záměru černobílý kontrast a opovrhují přitom možnostmi současných filmových technologií, tak i Chaplin prokázal, že němý film v éře zdrcujícího nástupu převratného zvukového filmu může zůstat divácky úspěšným kasovním trhákem, aniž by rezignoval na svou uměleckou hodnotu. Vlastní příběh je banální méně, než bychom si dnes dokázali představit. V USA vrcholí krize, vyvolaná černým pátkem na newyorské burze o dva roky dříve, a existenční nejistota se vztahuje i na většinu středních vrstev. Tragikomedie příběhu je i odrazem tragikomedie mámivých světel velkoměsta, která jsou stejně krutá a neúprosná jako krajina nezávisle na tom, zda a jak se k ní člověk vztahuje. Poselství filmu je i poselstvím doby jeho vzniku: hrůzu a nejistotu, která tehdy prostupovala společnost, si dnes nejsme s to představit. Ponížení a zranění jsou jako lupa nastavená slunečním paprskům: bídu světa tato čočka sociální reflexe zrcadlí a odráží lépe než cokoli jiného. I po dlouhých desetiletích. (01.03.2008)

Ihned na začátku se přiznám, že dosti podobný Cirkus se mi líbil o něco více, ale tím rozhodně nechci ubírat na kráse a blyštivosti Světel velkoměsta. Ve výsledku to není až zase tolik komický film jako jeho (již výše zmíněný) předchůdce, ale u "opilecké scény v restauraci" či u "píšťalkové scény" jsem se vážně od srdce pobavil. Vedle humorných peripetií se zde paralelně objevuje vážná linie, která se více či méně točí kolem slepé květinářky a vztahu Tuláka k ní. No a když to všechno dopadlo, tak jak to nakonec dopadlo, tak mi bylo Tuláka opravdu líto. Zkrátka vysoce kvalitní (a stále ještě němý) Chaplinův film, kterému by se sice dalo něco vytknout, ale ve výsledku jde o slušnou podívanou. (17.10.2011)

Film není sice propastně špatný, ale mnoho Chaplinových kousků mě oslovilo mnohem více. Vtipný film není prakticky vůbec. Koukatelný se zájmem je snad pouze boxerský truel. Navíc si zde Chaplin zvolil ošklivou spoluherečku, na což v jeho filmech nejsem zvyklý. Omlouvám se otci kinematografie, ale více než jednu z toho prostě nelze vyždímat. Asi v polovině na mě navíc dolehl spánek. (09.01.2013)

Svetlá veľkomesta sú namilší Chaplinov film. Netradičná romantika, ktorá by dnes obtiažnejšie prešla (fyzicky handikepované dievča) od námetu po realizáciu. Niekoľko veľmi vtipných momentov a tradične kritika hierarchie spoločnosti a nastupujúcej finančnej krízy, aj keď bez ostrejších hrán. Humor je ale svojim spôsobom predsa najúčinnejší. V Chaplinovom podaní to pôsobí veľmi nenásilne. (03.06.2012)