Světla velkoměsta

Charlie Chaplin opět prokazuje neskutečnou nápaditost, co se do struktury a návaznosti jednotlivých scének týká. Navíc nám dokazuje, že i při komedii jde také o děj, a tak vytvořil celkem zajímavé postavy, tedy samozřejmě kromě té své klasické - Tuláka. Excentrický milionář je výborný a slepá květinářka krásně dojemná. Opět film, který funguje ve všech svých momentech. (22.07.2014)

Čtyři hvězdy filmu patří za komediálně dokonalý box v ringu a za srdceryvně dojímavé závěrečné setkání tuláka s květinářkou, také za další úsměvné scény. Ale jinak jde pro mne oproti třeba Chaplinovu fenomenálnímu Zlatému opojení trošku o zklamání. Závěrečná scéna: http://www.youtube.com/watch?v=C_vqnySNhQ0 (03.11.2013)

Mnoho starých grotesek má jakési nezaměnitelné kouzlo. Světla velkoměsta mezi ně bohužel nepatří. Je to sice vtipné, ale z dnešního pohledu je film neuvěřitelně naivní a celé je to napěchované zbytečnou výplní. Mít film 40 minut a rozesmívat od začátku do konce, těžko bychom mohli protestovat, ale hodina dvacet je silně předimenzovaná stopáž. (05.02.2017)

Posmutnělá romantická komedie aneb Charlieho rybníček, v němž se opravdu cítil jako ryba ve vodě a na filmu je to znát. Smích i dojetí pečlivě vyvážené, gagy opět geniální, zejména legendární úvod s odhalením sochy opravdu nemá chybu a scény s milionářem-alkoholikem si rovněž nezadají. Samotná romantická linka na mě ale tentokrát moc nefungovala, mezi Charliem a slepou květinářkou to přes veškerou snahu moc nejiskřilo, snad až samotný závěr konečně vyvolal kýžené emoce. Opět vynikající film, ale v rámci tulákovy filmografie spíš jen dobře odvedená práce. (08.07.2021)

Básník sociálního bolu, zhruba tak lze vymezit chaplinovskou syntézu smíchu a sentimentu prolínajícího se skutečnou bolestí a utrpením. Tak jako dnes čas od času volí tvůrci pro realizaci svého záměru černobílý kontrast a opovrhují přitom možnostmi současných filmových technologií, tak i Chaplin prokázal, že němý film v éře zdrcujícího nástupu převratného zvukového filmu může zůstat divácky úspěšným kasovním trhákem, aniž by rezignoval na svou uměleckou hodnotu. Vlastní příběh je banální méně, než bychom si dnes dokázali představit. V USA vrcholí krize, vyvolaná černým pátkem na newyorské burze o dva roky dříve, a existenční nejistota se vztahuje i na většinu středních vrstev. Tragikomedie příběhu je i odrazem tragikomedie mámivých světel velkoměsta, která jsou stejně krutá a neúprosná jako krajina nezávisle na tom, zda a jak se k ní člověk vztahuje. Poselství filmu je i poselstvím doby jeho vzniku: hrůzu a nejistotu, která tehdy prostupovala společnost, si dnes nejsme s to představit. Ponížení a zranění jsou jako lupa nastavená slunečním paprskům: bídu světa tato čočka sociální reflexe zrcadlí a odráží lépe než cokoli jiného. I po dlouhých desetiletích. (01.03.2008)