Purpurový vrch

Nejsem z těch, kdo z principu drží špatným postavám. Naopak mám rád hrdiny nikoli nezbytně dokonalé, leč čestné, odvážné a rozvážné, kteří dokáží překonávat svůj strach. Tak proč jsem tady fandil hlavní záporné postavě? Nejspíš proto, že všichni ostatní se chovají jako pitomci a hlavní hrdinka, která má být moderní a vůbec, je jen karikaturou na veškerou nezávislost a snahu o to být osobností sama o sobě. Je nevděčná, blbá jak necky a o nějaké hloubce charakteru si může nechat jen zdát. Právě ve scéně, kdy její soupeřka pálí její rukopis se slovy "a to chtěla být spisovatelkou" (nebo nějak podobně), jsem k záporačce pocítil ne snad sympatie, ale aspoň pochopení, protože to byla postava s nějakou věrohodnou a pochopitelnou motivací. Nad Hiddlestonem možná jeho fanynkám vlhne čelo, ale ve filmu je to naprosto nezajímavý sebelítostivý slaboch, který nakonec ty špatné věci musí nechat na jiných. Ostatně o muže tu nejde, kladný doktor je ve filmu do počtu coby klasický zástupce postavy "ukážeme, že sice ne všichni muži jsou chlípní hnusníci, ale zároveň nesmíme ani v nejmenším naznačit, že by snad ženy byť i v největších sračkách (zaviněných vlastní blbostí) potřebovaly jejich pomoc." I finále filmu má nádech Mortal Combat: The Bitches Edition, a pokud se ptáte cože, pak sekáčky a nože. Nemám to sice podchyceno statisticky, ale myslím, že dvě hvězdy dávám vůbec nejméně často. Vetšinou totiž buď na filmu najdu alespoň něco kvalitního a pak dám aspoň tři, anebo ho házím rovnou do odpadu. Dvě jsou vyhrazené pro věci, které mají jistý potenciál, nejsou to žumpy a alespoň jedna jejich složka je kvalitní a vyčnívá nad zbytek. Což je dost zřídkavý případ. Crimson Peak je příkladem právě takového filmu a tím zástupcem kvality je pochopitelně výtvarná stránka. Když si odmyslím hloupost jednání všech na plátně, kouká se na to velmi pěkně. Jen by si del Toro vizionář zasloužil podstatně lepšího del Tora scénáristu. P. S. Veškerý nadřirozený element je pro děj filmu naprosto zbytečný, jen se del Torovi evidentně zdálo, že obrázky s duchy budou lépe vypadat. (16.10.2015)

Gotický horror by již ze své podstaty měl obsahovat prvky romance, stejně jako gotický román prvky horroru, o tom žádná. Jenže onen poměr je třeba umně vyvážit, ať již ve prospěch horroru s prvky romantiky či v opačném gardu. Což je právě to, kde del Toro selhává. Vzal to „fifty fifty" a tak z toho není ani ryba ani pes, ale hybrid rozkročený mezi dvěma žánry, který však nijak zvlášť nefunguje ani v jednom z nich a je navíc s ohledem na žánrová pravidla nevhodně zakončen "sněžným Kill Bill finále na ostří nože". Pro samé audio-vizuální kudrliny se nedostává na příběh (dějově by to vystačilo sotva na krátkou povídku), atmosféru, tajemno, tempo či jen náznak pnutí mezi postavami. Pokud del Torovi šlo o přiblížení gotického subžánru pro dnešní mládež, tak mu dělá medvědí službu více než co jiného. Jestli mu šlo o tradičního zástupce tohoto subžánru, tak pak hrubě neuspěl dvojnásob. Snaha o poctu hammerovským horrorům, která je však spíše neuctivým plivnutím na jejich odkaz. Každopádně je třeba uznat, že zmíněná audio-vizuální stránka věci je vskutku působivá (až na otřesné CGI mozkomory... ehm, duchy a povzdechnutí, že gotická žánrovka by nemusela zrovna hrát všemi barvami) a spolu s obsazením, které se snaží seč může, je tím jediným, co to činí snesitelným. (15.10.2015)

Poctivý horor se nestaví na lekavých scénách, které jsou nešvarem aktuální hororové scény, ale na dokonalé výpravě a propracovaných kulisách. Dům na Purpurovém vrchu je dokonalost sama, jeho kvílení, dýchání a neklidné vrzání je prvotřídní! Vizuálně je tak propracovaný, že vás až zamrzí, že si ho nemůžete projít a kochat se jeho detaily. V gotickém vizuálu jsem si opravdu libovala. (05.06.2016)

Tááák jo, tohle byl hodně zvláštní kinozážitek, protože klasickej horor (díky bohům!) to není, romantický doják také ne, thriller (obzvlášť kdyby tam nebyli duchové, což by po pravdě příběhu moc nevadilo). Sama o sobě je tahle kombinace fajn, problém je ale v tom, jak je dávkovaná, ona určitá potemnělá romance totiž v první polovině hraje jasnej prim a přitom rozhodně není nějak zásadně úžasná, což v kombinaci s časovou rozplizlostí prvního aktu působí místy poněkud nedobře. Pak se zjeví sám ctěný Purpurový vrch a s ním hororové prvky, které jsou sice vizuálně skvělé, ale... Už dlouho jsem se v kině tak nesmál (ok, já jsem hrozná bestie co se takhle tlemí často, ale tady se ke mě přidával celý sál), ano, lekačky jsou nefunkční, respektive fungují trochu jinak, ale přesně to dodávalo zbytku úžasnou atmosféru, která sice nebyla temná a tísnivá, ale spíš hravě dobrodružná, ale zároveň jasně se vymezující pro dospělého diváka. Jinak Hiddleston s Hunnamem velmi fajn, zbytek ansáblu méně, ale pořád dobře. Celkový dojem je hrozně rozpačitý, takže to bude za obligátní a trochu zbabělé průměrné tři. PS: jak se staví trpasličí společnost k lgbt komunitě, za předpokladu, že jsou trpaslíci a trpaslice vizuálně a společensky nerozeznatelní? (02.11.2015)

Vážené čtenářstvo upozorňuji, že následují jenom spoilery, pouze spoilery a pro samý spoiler nebude mít kam odložiti slinu. Dějství prvé. Vyblitá grafomanská schizofrenička provádí taneční freje s jakýmsi zchudlým barometrem z Blitánie. Okolo postávají všelijaké rašple a natahují držky. Vše (až na naši ústřední skoroalbínku) je pěkně barevné. Abych neopomněl - objevila se i samička od ducha, která již dvakrát bubla! Duchna je sice ekl, ale zatím nebojím se nic. Dějství druhé. Barometr v minulosti cosi prosral, což nám komplikuje milostnou linku. Odhalil to otec rodu, za chvilku však trčí papuče! Výborně, ostrovan se může spissovnici dostat na kobylku, případně ona jemu na koníčka. Netrpělivě čekám, jestli má prsní dvorce stejně bezbarvé, jako xycht. Dějství třetí. Kvůli duševnímu zdraví diváků je odmítá ukázat, ale mě neošálí. Určitě vypadají jako tvaroh na ledu. Zatímco vyjukávají další duchny, začínám mít vážně strach. Že si rozzívnu hlavu na dvě poloviny. Dějství čtvrté. Barometr přestal dělat buzolu a natrhl bělnaté hýždě. Bubáci ve svých uspávacích snahách excelují. Dějství páté. Sněží. Přijíždí princ na bílém lékařském plášti. Barometr osciluje mezi vyblitkou a jebatelnou ségrou. Napětí graduje, jedno víčko mám ospalky slepené, až hanba. Dějství šesté. Finále! Barometr hyne na vnitřní krvácení do oka a Drusille trošku ujíždějí nervy. Holky jdou na nože, ovšem slečna pudr za vydatné pomoci ektoplazmy vítězí. Padá mi hlava do instantních nudlí..... Mohlo to být i horší. Kdybych žral kuře na paprice, určitě by z trika nechtělo pustit. Prostě by se to zapralo, no. (03.01.2016)