Kdyby...

Na moju prvú návštevu v miestbom filmovom klube som si vybral práve tento film, ktorý sa do kín dostal v rámci projektu 100. Nebol to jeden z tých snímkov, ktoré by človeka ohúreného zatlačili do sedadiel svojou schopnosťou šokovať či intelektuálne vyčerpať, čo čiastočne vychádza aj z neznalosti dobových reálii a spoločnskej situácie preto človek nemohol pochopiť hystorický kontext ani bezprostrdenosť myšlienky aj keď nemal som problém prejednávaný subjekt aplikovať na súčastnosť a z toho plynie aj univerzálnosť tohto snímku. Postupne vo mne začal narastať odpor voči zvráteným profesorom a dozorcom, podobne ako u hrdinov tejto skúšky výdrže a sebadisiplýny. Môj vlastný nefalšovaný odpor voči tradíciám a konzervativizmu sa teda mohol pretaviť do súhlasného uznania a pochopenia posledného aktu, kde len použitie prostriedkov na dosiahnutie rovnováhy v sebe samom bolo otázne. Výborné ukončenie, ktoré necháva priestor pre diskusiu 3,5* (04.10.2006)

Úmornost školního systému tu byla vykreslena dokonale, ale já se s přibývající stopáží čím dál víc nudil. Z nudy mě občas vytrhávaly neuvěřitelný wtf scény, jako kněz uloženej v ředitelově šuplíku (ano čtete dobře) a nebo samozřejmě konec. Důchodkyně se samopalem se mi prostě nikdy neomrzej. Více se mi líbil žánrově příbuzný britský film Scum s Rayem Winstonem v hlavní roli. Vše je tam krutější (však jde taky o polepšovnu a ne o prestižní univerzitu) a není to tak přestřelené. (09.09.2009)

Zaujímavý, tak aj rozporuplný film, ktorý rovnako ako aj spracovaním tak i účasťou rebelanta McDowella v mnohom pripomína Mechanický pomaranč. Treba tiež však povedať, že som od tohto filmu očakával niečo viac. Herecké výkony síce nie sú nijak oslnivé, rozhodne však snahu hercom nemožno uprieť, hlavne keď sa berie v úvahu že sa vo väčšine prípadov jedná o nováčikov. Pochvalu si tiež zaslúžia aj režisér a autor hudby, ktorý v dobe big-bítového ošialu sprevádzajúci hlavne mladú generáciu o ktorej film je zložil k filmu až historické epické melódie. Značný problém však vidím v rozťahanosti filmu, kde mu hlavne v druhej polovici akosi dochádza dych, čo nemôže zachrániť ani výborných posledných 5 minút, ktoré film v poslednej scéne skvelo zakončujú. KEBY bol film o niečo kratší, vypustilo by sa niekoľko zbytočne filozofujúcich pasáži, mohlo by sa jednať o omnoho lepší film. Za niekoľko viet potom ešte stojí aj kamera. Čiernobielo - farebným prechodom som naozaj veľmi nerozumel, snažil som sa tomu nájsť hlbší zmysel, no na nič som neprišiel. Nakoniec ma napadlo iba to, čo tu napísal liborek_ a myslím, že je naozaj tomu tak, jednoducho sa muselo šetriť. Tiež sa mi zdá, že Miroslav Ondříček je tu akosi preceňovaný, kamera je skôr obyčajná, nijak zvlášť ma nezaujala a ak by sa nejednalo o Čecha nikto by si toho nevšimol. (25.06.2008)

Režisérova záměrná odtažitost, podtrhnuta precizní Ondříčkovou kamerou, přibližuje atmosféru anglické internátní školy, zdůrazňuje diametrální rozdíl světa studentů a dozorců a předznamenává nevyhnutelný konflikt. Film krásně vystihuje revoluční nálady mládeže roku 1968 a ač je společnost dnes trchu někde jinde, stále nám má co říct. Stále je - a troufám si říct, že i navždy bude - aktuální, zneklidňující a kontroverzní, tak jako v době svého vzniku. Nadčasová Andersonova černá satira se strhujícím symbolickým koncem je pro mě jeden z nejzásadnějších snímků a další důvod, proč mám tak rád filmové umění. (10.03.2006)

Zajímavě natočený film s komediálními prvky a s alegorií příchodu revolučního studentského ducha do formální třídní anglické společnosti. Rebelské osobnosti v takové společnosti přežívají, stále mluví o změnách, stále se snaží zachovat svobodu svého jednání (mnohdy i trochu moc expresivně), dokud se systém neobrátí proti nim. Po výprasku již není možné systém ignorovat a přežívat v něm, ale je nutné ho svrhnout... film tak nejen předznamenává budoucí události roku 68, ale také dává jasný návod... nebojte se použít násilí na svržení nenáviděného režimu. A tato fascinace násilím mi na takových filmech právě hodně vadí... (01.03.2012)