The Great Dictator
Diktátor
The Great Dictator
Režie:
Charlie ChaplinScénář:
Charlie ChaplinHrají:
Charlie Chaplin, Jack Oakie, Reginald Gardiner, Henry Daniell, Billy Gilbert, Paulette Goddard, Maurice Moscovitch, Emma Dunn, Chester Conklin (více)Obsahy(1)
Po skončení války se vrací židovský holič do svého holičství, které sídlí v židovském ghettu hlídaném policií diktátora Hynkela, který tvrdou rukou vládne své zemi Tománii. Hynkel má zájem na tom, aby nakonec všichni židé byli zlikvidováni. Ještě před tím však nachystá expanzi do Osterlichu, o který má však zájem taky druhý diktátor Napoloni, který vládne zemi Baktérii. Mezitím se v židovském ghettu začínají objevovat vzpurné hlasy, které mají zájem na odstranění Hynkela. Do tohoto hnutí je shodou náhod zapleten i holič a jeho přítelkyně Hana. (Isherwood)
(více)Videa (1)
Recenze (423)
No, popravdě řečeno, mluvit o Diktátorovi jako o komedii mi příjde dost zcestné. Když už, tak jde o značně mrazivou satiru, ale namixovanou s dramatem a podle mě ne zrovna moc zdařile. Scény s Chaplinem jako Hynkelem jsou výborné, ale vše kolem židovského holiče mi přišlo jako nuda. Závěrečný projev "Vůdce" se sice možná pěkně poslouchá a jako (důležitá!) propaganda demokracie v tehdejší době mohla nejspíš posloužit velmi dobře, ale dnešního diváka asi těžko nějak osloví. Jsem docela zklamán a hodnotím silnějším, leč jen průměrem. ()
Dnes již klasická komedie a jeden z nejlepších Chaplinových celovečerních filmů. Mistr si tentokrát vzal na paškál druhou světovou válku a hlavně slavného diktátora, kterého ikdyž přejmenoval je jasné o koho jde. Film má spoustu skvělých momentů, (např. konečné scény s Napolinim (Mussolini), skvělá scéna s buchtou ukrývající mince a spousty dalších) ve kterých Chaplin dokazuje, že byl nejen skvělý komik ale i výborný herec, což je zřetelné hlavně ve scénách kdy dokonale imituje Hitlera a jeho proslovy zvládá beze slov. I když je film po většinu stopáže směšný má však i vážné momenty, které ukazují, že válka žádná legrace nebyla a na konec si schoval i menší poselství. Škoda některých pomalejších částí, které v dvouhodinové stopáži vyčnívají. I tak jeden z nejlepších Chaplinových filmů. ()
O genialitě Charlese Chaplina jsem v podstatě nikdy ani nezapochyboval... Chaplin nebyl vyjimečný jen svou komikou nebo jako tvůrce nového typu postavy - Tuláka, ale též jako dost silný kritik poměrů ve společnosti (které často přesahují až do současnosti). Stačí jen zmínit snímky jako Moderní doba , Kid nebo Světla velkoměsta. Diktátor je v první řadě protiválečný a protifašistický film, svou geniální komikou paroduje nejen Hitlera a Mussoliniho, ale vlastně všechny vůdce s despotickými a diktátorskými choutky. Pozoruhodný je fakt, že Chaplin začal tento snímek natáčet už v roce 1937, tzn. v době, kdy většina lidí na západě o nebezpečnosti nacismu nevěděla takřka nic. Některé skeče aspoň pro mě samotného představují to nejlepší, co kdy bylo v komediálním žánru natočeno. Stačí zmínit scénu holení za doprovodu Brahmsova Uherského tance nebo parodii na ambice všech diktátorů ve scéně s globem... Podivuhodný je ovšem také fakt, že si Chaplin svůj hlas šetřil tak dlouhou dobu. Zatímco zvukový film existoval už více než deset let, Chaplin promluvil až tady. Ale promluvil a navíc v tu nejdůležitější chvíli! Závěrečný projev židovského holiče je tím nejsilnějším protiválečným manifestem, jaký jsem kdy snad ve filmu slyšel. Z úst někoho jiného by to možná vyznělo pateticky, ale Chaplin je přesvědčivý a jeho slova působivá. Diktátor je velice vtipná komedie o velmi smutných věcech. Ovšem proti tuposti násilnických režimů asi jiný recept než parodie neexistuje. I když, jak se jednou sám Chaplin zmínil, kdyby věděl, jaká zvěrstva nacisti páchali, nebyl by schopný si z toho dělat legraci. Jít pod pět hvězdiček by byla svatokrádež. ()
Věřím na sílu lidských konvencí. Můžeme se o tom přesvědčovat dnes a denně. Všimli jste si třeba proslovů na smutečních obřadech? Zesnulý byl lempl, domácí tyran a extrémní protiva, řečník ale pronáší fráze o tom, jak nám všem bude chybět a co pro své okolí udělal, přítomní se tváří tragicky a ti nejsnaživější se dokonce pokouší o nějakou slzičku. O kousek dál se koná obřad radostnější, mladý pár vstupuje do manželství. Přítomný svědek ovšem nezdůrazňuje předchozí milostné úspěchy novomanželky, nechlubí se, kolik přítomných pánů s ní v minulosti špásovalo, a v jeho radostném proslovu se nenajde místo pro informaci, že novomanžel se kvůli své nastávající rozvedl a opustil tři děti. Pokud nám maminka ukazuje novorozeně, nepředpokládá, že zmíníme zjevnou podobu miminka s obličejem netopýrka, byť by to byla stokrát naše subjektivně vnímaná pravda. No a od diváka titulu, který patří do filmového kánonu, je považovaný za symbol antifašistické kinematografie a podepsal se pod něj jeden ze světově nejproslulejších tvůrců, se určitě nečeká zásadní kritika a nespokojenost. Mohl bych pochopitelně přihodit hvězdičku za (nezpochybnitelný) význam, který titul měl ve své době, když USA byly ještě pod silným vlivem izolacionismu a prezident Roosvelt se marně pokoušel burcovat veřejnost k aktivní obraně demokratických hodnot. O hrůzách fašismu se moc nevědělo a ještě spíš vědět nechtělo. Film přišel ve správnou dobu a svoji angažovanou práci odvedl. Za to ho však odměnilo už mnoho jiných, a moji podporu tudíž titul nepotřebuje. Z mého pohledu má Diktátor podivnou strukturu scénáře, který nakonec opouští obě hlavní postavy, a film končí výstupem samotného režiséra a proklamativním přihlášením se k demokratickým ideálům. Vadí mi zamrzlá Chaplinova estetika, která okatě vychází z němé éry a film vypadá, jako by vznikl o dekádu dřív. Obtěžuje mě i naivita zobrazení nacistických pořádků, jakkoliv mnohé bylo Chaplinovi v době natáčení utajeno. Jednoduše skutečnost byla mnohem horší. A možná se na mém hodnocení podepisují přílišná očekávání od legendárního titulu ověnčeného skvělými recenzemi a stejně tak skvělou pověstí. Za sebe můžu říct, že i takový kousek jako Svět patří nám, po kterém v globálním měřítku neštěkne ani pes, jsem si užil výrazně víc. Jakkoliv se v Diktátorovi objeví i skvělé scény, jako celek pro mě ten film zkrátka nefunguje. O poznání přesvědčivější než židovský holič je Chaplin v roli diktátora, evidentně toho hodně odkoukal z nacistických týdeníků, a Hitlerova patetická sebestřednost je pro satiru víc než vhodná. Celkový dojem: 45 %. ()
Galerie (75)
Zajímavosti (46)
- Charlie Chaplin pojmenoval postavu Hannah (Paulette Goddard) po své matce. (Kulmon)
- Douglas Fairbanks navštívil v roce 1939 natáčení a téměř nezvladatelně se smál způsobu, jakým ho Charlie Chaplin parodoval. Bylo to jejich poslední setkání, Fairbanks krátce poté zemřel. (Kulmon)
- Film byl také zakázán v Peru a Japonsku, to uvedlo v oficiálním zdůvodnění, že u nich jsou zakázány všechny filmy s protinacistickou tematikou. (Zetwenka)
The Great Dictator/Diktátor spatřil světlo světa v roce 1940. 2. Světová válka tou dobou aktivně probíhala a Chaplin si ve svém nejnovějším filmům neodpustil utahování si z Třetí říše. Skutečné historické postavy Adolfa Hitlera a Benita Mussoliniho ve filmu nahradil Adenoidem Hynkelem a Benzino Napalonim. Německo a Itálii ve filmu nahradil Tomanií a Bakterií. Chaplin si zde utahoval jak z vůdce Nacistů a vůdce Fašištů, tak také z fungování spolupráce Německa a Itálie. Díky faktu, že šlo o první Chaplinův mluvený zvukový film si tak mohl Chaplin s touhle látkou vyhrát dost možná více než by mu mohla poskytnout ,, pouhá´´ němá klasická grotesková verze. O tom svědčí i fakt, že film trvá 124 minut a samotná délka přes 2 hodiny je na Chaplina výrazná. Platí zde, že si Chaplin napsal scénář, produkoval, režíroval a především ztvárnil hlavní dvě role- Adenoida Hynkela a židovského holiče, který je zapleten do židovského hnutí, které usiluje o odstranění Hynkela. Chaplin tak ve svém filmu zpracovává nejenom z 1.řady pohled na vedení diktátora ale zaobírá se i pohledem na to jak pod Hynkelovou vládou reaguje židovská třída. Hynkel totiž zrcadlí Hitlera a na židy tudíž mají úplně názor. Chaplin ve své klasice opravdu dokáže skvěle pobavit, zároveň se mu ale povede občas dokonce předvést, že mu nedělají problém vážnější scény. Chaplin svojí dvojroli zvládá skvěle, především jeho imitování Adolfa Hitlera je prostě fenomenální. Paroduje Hitlerovy emotivní projevy, utahuje si z jeho hloupé ideologie a dokázal tak opravdu ve své době lid, který prožíval válku pobavit. Sám Chaplin za životní úspěch bral historku o tom jak Hitler po zhlédnutí Diktátora dostal záchvat vzteku a není se čemu divit, protože si Chaplin ve svém dost možná skutečně nejslavnějším filmu opravdu nebere s Hitlerem servítky. Diktátor dokáže diváka pobavit a ve své době opravdu musel spousta lidem alespoň na chvíli chmury z probíhajícího konfliktu zvrátit. Chaplin následující léto sice opět na Oscarech ostrouhal, sám ale řekl, že mu ke spokojenosti stačil fakt, že dostal Hitlera do záchvatu vzteků. A jistě ho navíc potěšil fakt, že šlo v jeho kariéře o film nejvýdělečnější. K zajímavosti o příběhu o filmu kde se scénárista, producent, režisér a hlavní hvězda vysmívá nacizmu a fašizmu může ještě stačit fakt, že on sám byl nařčen z podpory komunizmu. Chaplin po nařčení z komunizmu strávil druhou půlku života v exilu ve Švýcarsku v Evropě. Až v roce 1972 byl návrat povolen a Chaplin se následně dočkal té úcty největší možné- A tím nemyslím Oscar za celoživotní dílo. Ten pravý poklad, kterého se Chaplin mohl dočkat byl potlesk ve stoje, který publiku trval 5 minut. Až o 5 let později 25. 12. 1977 odešla ve věku 88 let jedna z největších legend stříbrného plátna, která je dodnes známá. Hvězda, která dala zrod postavě tuláka Charlieho a filmy jako Cirkus nebo právě Diktátor. Ve své době důležitý film, který dodnes ukazuje, že i v těžkých časech se dá správně utahovat a dohnat tak nepřítele nepřímo k šílenství a k rudosti. Chaplin tímto krokem dal tehdy Hitlerovi velmi silný úder, který možná nedal vůdci Třetí říše zásadní ránu a nezastavil ho, rozhodně mu ale nezanechal lehké spaní. A není se čemu divit, že právě toto byla pro Chaplina ta největší životní odměna, které dle sebe mohl dosáhnout…. () (méně) (více)