Diktátor

Scénář: Charles Chaplin .. Ne nijak výbušně vtipné, i když pár silně humorných momentů dekadentní grotesky se najde. Diktátor je už ze své posměšné podstaty prostě geniální, neuvěřitelně zábavný a zároveň mrazivý. Samozřejmě, má to své mouchy, jako je délka, nesourodost, někdy je popis tehdejší doby v Evropě očima Chaplina krajně účelový, ale ve své podstatě a jasném poselství je to skutečně silné ba věčné dílo. (07.10.2007)

Zatímco u Světel velkoměst jsem si grotesku nedokázal vychutnat kvůli prvkům přesládlého melodramatu, Diktátor, drama o těch nejvážnějších věcech, mne bavil díky mistrně zakomponovaným prvkům grotesky. Velká poselství, v čele s tím závěrečným, kdy mizí hranice mezi Chaplinem a jeho postavou, nejsou zazděné fyzickými gagy. Ty zároveň – minimálně v případě Hynkela, zakomplexovaného adepta na psychoanalytické ležení – slouží charakteristice postav. Chaplinův smysl pro slovní humor, v mezititulcích němých filmů přítomný mnohem méně než u Keatona nebo Lloyda, prozrazuje proměnění i ostatních jmen pohlavárů ve slovní hříčky (Herring, Garbitsch, znějící stejně jako „garbage“). Diktátor je velký a důležitý film, nikoliv jen v rámci Chaplinovy kinematografie a jeho význam neskončil s válkou. Určitě se k němu vrátím. Podle aktuálního rozpoložení buď proto, aby mne dojal, anebo pobavil. Apendix: Při vší úctě k Chaplinovi, nejvtipnější byl Jack Oakie jako Napaloni, typ vrcholného politika, na jaké (ne)jsme zvyklí také v Česku. 90% Zajímavé komentáře: Radek99, berg.12, Pacco, Jordan, sportovec (01.02.2010)

Chaplinův neutuchající herecký koncert, kterým si definitivně pojistil svou nesmrtelnost a v mých očích i titul samotného patrona herectví. Jeho kreace coby diktátora Hynkela (no zkrátka Hitlera) uvádí v úžas jak neuvěřitelným smyslem pro situační komiku, tak i viditelným zápalem a precizností, s jakými se Chaplin této role zhostil a udělal z ní legendu. S přechodem na zvukový film si navíc mistr také poradil naprosto bravurně a scénář plný šťavnatých pokojových dialogů, neodolatelně hašteřivé němčiny a příjemných groteskních prvků patří k tomu nejzábavnějšímu a nejpromyšlenějšímu, co jsme mohli ve veselém žánru kdy vidět a slyšet. Nemluvě ještě o důležitém poselství, které je v závěru vyklopeno možná až moc pateticky, ale i po letech neztrácí žádnou váhu a je stále aktuální jako nic jiného. Jo a pro zajímavost, sám Hitler měl údajně Diktátora v oblibě a nechával si ho často pouštět. ...... Ve filmech se asi vyznal no. :-) 90% (14.08.2013)

Věřím na sílu lidských konvencí. Můžeme se o tom přesvědčovat dnes a denně. Všimli jste si třeba proslovů na smutečních obřadech? Zesnulý byl lempl, domácí tyran a extrémní protiva, řečník ale pronáší fráze o tom, jak nám všem bude chybět a co pro své okolí udělal, přítomní se tváří tragicky a ti nejsnaživější se dokonce pokouší o nějakou slzičku. O kousek dál se koná obřad radostnější, mladý pár vstupuje do manželství. Přítomný svědek ovšem nezdůrazňuje předchozí milostné úspěchy novomanželky, nechlubí se, kolik přítomných pánů s ní v minulosti špásovalo, a v jeho radostném proslovu se nenajde místo pro informaci, že novomanžel se kvůli své nastávající rozvedl a opustil tři děti. Pokud nám maminka ukazuje novorozeně, nepředpokládá, že zmíníme zjevnou podobu miminka s obličejem netopýrka, byť by to byla stokrát naše subjektivně vnímaná pravda. No a od diváka titulu, který patří do filmového kánonu, je považovaný za symbol antifašistické kinematografie a podepsal se pod něj jeden ze světově nejproslulejších tvůrců, se určitě nečeká zásadní kritika a nespokojenost. Mohl bych pochopitelně přihodit hvězdičku za (nezpochybnitelný) význam, který titul měl ve své době, když USA byly ještě pod silným vlivem izolacionismu a prezident Roosvelt se marně pokoušel burcovat veřejnost k aktivní obraně demokratických hodnot. O hrůzách fašismu se moc nevědělo a ještě spíš vědět nechtělo. Film přišel ve správnou dobu a svoji angažovanou práci odvedl. Za to ho však odměnilo už mnoho jiných, a moji podporu tudíž titul nepotřebuje. Z mého pohledu má Diktátor podivnou strukturu scénáře, který nakonec opouští obě hlavní postavy, a film končí výstupem samotného režiséra a proklamativním přihlášením se k demokratickým ideálům. Vadí mi zamrzlá Chaplinova estetika, která okatě vychází z němé éry a film vypadá, jako by vznikl o dekádu dřív. Obtěžuje mě i naivita zobrazení nacistických pořádků, jakkoliv mnohé bylo Chaplinovi v době natáčení utajeno. Jednoduše skutečnost byla mnohem horší. A možná se na mém hodnocení podepisují přílišná očekávání od legendárního titulu ověnčeného skvělými recenzemi a stejně tak skvělou pověstí. Za sebe můžu říct, že i takový kousek jako Svět patří nám, po kterém v globálním měřítku neštěkne ani pes, jsem si užil výrazně víc. Jakkoliv se v Diktátorovi objeví i skvělé scény, jako celek pro mě ten film zkrátka nefunguje. O poznání přesvědčivější než židovský holič je Chaplin v roli diktátora, evidentně toho hodně odkoukal z nacistických týdeníků, a Hitlerova patetická sebestřednost je pro satiru víc než vhodná. Celkový dojem: 45 %. (20.03.2015)

Je těžké hodnotit film, který musel být naprostý šok a nářez ve své době, ale na lidi, kteří válku nezažili na vlastní kůži, zase na druhou stranu nikdy nemůže působit tak sugestivně. Pokusím se tedy o kompromis - Charlie Chaplin je jako Hit... sakra, Hynkel neskutečný, jeho "němčina", drsné projevy, chování a psychická labilita, to všechno je prostě parádní. Minimálně stejně dobrý je i Muss... tedy Napoloni, žoviální italstký diktátor. O něco slabší mi připadaly scény z židovského ghetta (i když zase, některé Charlieho gagy jsou prostě k sežrání), ale hlavně nějak mi v určitých místech jednotlivé scény nezapadaly do sebe a film jako celek není tak nějak úplný. Ale dovedu si představit, že dívat se na něj (nejen) v Evropě ve čtyřicátých letech nebo i později musela být neskutečná bomba a že jestli ho viděl Hitler, tak mu asi musely potom hodně vzrůst účty za rajský plyn. Já tedy dávám silné subjektivní 4*, protože se prostě nedokážu vžít do situace, v jaké lidé tehdy byli, dokážu soucítit, dokážu si všechny ty hrůzy představit, ale nedokážu myslet jako oni, protože jsem to nikdy nezažila (a upřímně doufám, že nikdy nezažiju). V každém případě jde o výborný film, který patří na seznam MUST SEE. (16.09.2010)