Povolení zabíjet

Dalton představuje největší selhání v dějinách bondovské série. Nechte mě to vysvětlit. Po skomírající éře "moorovek" přišel herec s obrovským kouzlem, fyzickým potenciálem a ochotou postavu posouvat, produkce ale bazírovala na tradičním scenáristicko-režisérském týmu. U Dechu života ten konflikt pohledů není ještě tak vyhraněný, ambice a tradice se střetly nejvýrazněji právě zde. Snaha dostat do hry emoce a privátní sféru došla naplnění jen na straně hlavního představitele, který skvěle kombinuje "ikonické" pózy (casino) a privátní charakteristiky (Bond je uzavřený samotář, který, když s ironií v oku nehraje roli neporazitelného agenta, působí unaveně, plaše, v kritických situacích dokonce vystrašeně). Scénář se pokouší o příběhový posun, zakomponování přesahu (k samurajským filmům i žánru revenge movie), změnu zaběhaného stylu, kdy příběh neslouží jako oslí můstek "from stunt to stunt", ale kdy vyprávění je alfou a omegou. Jenže klíčová linie s pomstou je nedohraná a nedotažená, nakonec se zase spíš zachytává povrchních rekvizit, a tak je Dalton a jeho touha "pochopit Bonda jako člověka" sám voják v poli. I John Glen, jakkoli se víc posunul k realistickému stylu (zobrazení násilí, ale i akčních scén), pořád spoléhá na osvědčené trademarky - problém je, že za svou pětifilmovou bondovskou kariéru se nikdy vysloveně neblýskl a šanci uchopit sérii zcela po svém nevyužil ani zde. Přes všechnu kritiku jde o výtečný počin, odkazující v mnohém k In Her Majesty Secret Service a díky Daltonovi posouvající potenciál tohoto odmítaného dílu. Strašná škoda, že se Timothy už nestihl setkat s Martinem Campbellem a jeho vklad do bondovského vesmíru tak naplno využil až Daniel Craig. Stejně mi ale přijde, že Povolení zabíjet vlastně předběhlo svou dobu - úsilím přesadit mýtus do realističtějšího světa a dát mu "kořeny" a city. Lze pochopit, že v době, kdy křižoval kiny Indy, Návrat do budoucnosti 2 či Smrtonosná zbraň 2, se to mohl jevit celkem bláhové... snad jen k tomu Burtonovu Batmanovi měl náhle James překvapivě blízko. (24.09.2012)

Dal jsem si ve své šňůře Bondovek docela dlouhou pauzu, a jakobych skoro zapomněl, jak prdlé dokázaly v minulosti být. Skoro bych tedy zapomněl docenit, že tohle je v podstatě poctivý osmdesátkový akčňák, kdy se člověk nemusí chytat každou chvíli za hlavu narozdíl od Moorovek a Conneryovek a naopak narozdíl od současných akčňáků jsou výbuchy opravdické a auta se skutečně ničí, takže vlastně ideální stav? K tomu by tu musel být trochu zajímavější obsah. Krásná bondgirl je rozhodně fajn, Timothy Dalton má moje sympatie, ale krom mlýnku na maso a pěkné závěrečné honičky mě toho mnoho nezaujalo. Oceňuji, že nejde o záchranu světa, ale o obyčejnou pomstu, ale to je opět něco nového možná tak mezi Bond filmy, ale to je tak vše. (12.07.2022)

Obě Daltonovy bondovky (i on sám) jsou nezaslouženě podceňované. Zatímco Dech života je poctivá studenoválečnická špiónská jízda, Povolení zabíjet je drsný revenge movie (v rámci bondovek do té doby nevyužitý subžánr), který se může pochlubit solidní nadílkou záporáků (charismatický Robert Davi s mladičkým Beniciem Del Torem samozřejmě vládnou), spoustou na bondovky nezvykle brutálních úmrtí a mým oblíbeným "cisternovým" finále (takovýto typ velké akční scény mě i dnes baví o dost víc než novodobé sterilní a snadno zaměnitelné digi-bordely). 80 % (03.05.2015)

Místo odlehčené komedie plné nadsázky a vysněných dobrodružství přišel vážný akční snímek. Místo hláškujícího svůdníka se dostavil agent s minulostí a touhou po pomstě. A já trvám na tom, že je to zatraceně dobře. Sice bych v hlavní roli ještě o něco raději viděla původně zvažovaného Lewise Collinse, ale Timothyho Daltona mi můžete podávat kdykoli, a není třeba ho protřepávat, natož míchat. Protože co svede, když se namíchne, tady ukázal dost výmluvně. (18.11.2007)

Tedy, bál jsem se chvíle kdy budu muset říct, že největším kladem bondovky byla bond-girl, ale už nemusím. Ta chvíle už nastala a ani to tak nebolelo:) Nějak se vytratila stylovost, charisma padouchů nahradil jejich počet, takže tu máme nevýraznou skupinku individuí (až na mladého Benicia Del Toro, který ale taky zaujal maximálně svým mladistvým vzhledem). Zkrátka a dobře Povolení Zabíjet je ještě slabší než Dech Života... (26.11.2003)