Režie:
Svatava SimonováKamera:
Eduard LandischHudba:
Ladislav SimonHrají:
Ladislav Mrkvička, Bedřich Prokoš, Martina Hudečková, Josef Bek, Marcel Vašinka, Jan Přeučil, Alena Kreuzmannová, Miriam Kantorková, Antonín Navrátil, David Prachař, Dana Batulková (více)Obsahy(1)
Vodníci bývají v pohádkách často zamilovaní do pohledných děvčat, ale málokdy se stane, že zelený mužíček dokáže víc než jen vzdychat láskou. Mátala (L. Mrkvička) uměl vařit pivo, o kterém se lidem ani nezdálo a sládek Karas (J. Bek) si nemohl zvolit lepšího pomocníka. Od té doby, co je u něj Mátala, živnost mu jenom kvete. Aby to tak zůstalo navždycky, nesměla by na světě přebývat závist… (Česká televize)
(více)Recenze (7)
"Mě, bednáře Měchuru, nebude mistrovat žádnej takovej zelenáč !!" ()
Utahaná pohádka s nadbytkem otravných zpěvů a tanců, kterou nezachránila ani atraktivní pivovarnická tématika. ()
Československá televizní pohádka, ve které se vodník Mátala z rybníku Kaňka stane sládkem v pivovaře v městečku Rukapáně, neboť se místo topení lidí a lovení dušiček věnuje výrobě pěnivého moku. V hlavní roli se objevil L. Mrkvička, který ve své dobrosrdečnosti a naivitě nedbal varování svého staršího a moudřejšího kolegy z rybníka B. Prokoše, aby si s lidmi nic nezačínal. A tak po počátečním lidském obdivu vzhledem k nevšední chuti svého piva, poznává také i odvrácenou stránku lidské povahy. Milostnou dvojici, v pohádce nezbytnou, představuje sládkova dcera Julinka (M. Hudečková) a pivovarský mládek M. Vašinka, kterého citové vzplanutí zachvátí teprve v průběhu pohádky, zejména poté, co zjistí, že Julinka chová neobvyklou náklonnost k vodníkovi. Ve vedlejších postavách se ukázal vrchní sládek J. Bek a také dvě venkovské drbny v přesvědčivém podání A. Kreuzmannové a M. Kantorkové. Jedinou zápornou postavu závistivého bednáře Měchury ztvárnil J. Přeučil. Domnívám se, že nedlouhou pohádku režisérky S. Simonové z období, které předcházelo její éře pohádek plných šílených kostýmů, rozplývajícího se dýmu a třpytivých světýlek, mohu zařadit mezi průměrná díla, neboť se jedná o jednoduchou přímočarou pohádku s příjemnými hereckými výkony, avšak něco nadprůměrného v ní nalézt nedokážu. ()
Vodnické pohádky jsou jedny z nejpoutavějších, protože vodník v českých končinách je většinou dobrák. Nejinak je tomu i zde. A dokonce umí vařit pivo, což národ pivařů ocení o to víc. A jak známo, kde se pívo vaří, tam se dobře daří. Proto si všichni v jednom kuse prozpěvují a příběh je tak opentlen líbivými songy. Jen kdyby kolem nebyly závistivci. A tím se nemyslí zdaleka jenom Jan Přeučil. Překvapilo mě, jak pomlouvačné a věčně drbající babky nepoznají ani vodníka jen proto, že má o pár pentlí víc. A taky, že se vodníkovi nikdo neomluvil a nepozval ho ani na svatbu. Holt...nevděk světem vládne. Pohádka točící se kolem piva mi nemůže vadit. A to ani když je točena v kulisách klasických osmdesátých. ()
Nebyt otravnych songu, mohlo to byt za 3*. ()
Reklama