Symetrie

Pokus o sondu do nitra uvězněného má své silné i slabé chvilky. Síla tkví především ve snaze o psychologické prokreslení jednotlivých postav, o vysvětlení jejich motivací především skrz rozhovory, což působí poměrně nenásilně. Na druhou stranu jsou jednotlivé postavy typově ohrané a často se sklouzává ke klišé (žena mrcha, dcera anděl; inteligent mstitel, bojující za dobrou věc; samotný závěr). Podobná nevyváženost funguje i u vizuální stránky filmu. Jako by nebylo jasné, zda tvůrci chtějí dělat syrové psychologické drama či umělecký snímek. Na jednu stranu detailní záběry na utrápené tváře vězňů, na druhou stranu časosběrné záběry svítání a soumraků, jež svou artistností rozbíjejí komorní atmosféru uzavřené cely. Filmu příliš nepřidá ani hlavní myšlenka, která hlásá cosi o spravedlivé popravě. Dobru a zlu v rovnováze. Tomu bohužel nevěřím a považuji to za neetické. A tak i přes poutavost tématu a jistě kvalitní herecké výkony zůstáváme někde na půli cesty. Což je vlastně poměrně symetrické. (14.06.2011)

Dokonalá ukázka toho, že i vězeňské drama se dá natočit jako civilní, skromný snímek bez brutálních, explicitních a silně realistických scén násilí. Symetrie není žádné syrové a mrazivé drama, jež by Vás dokázalo šokovat, zaměřuje se především na psychologii hlavního hrdiny (velký sympaťák, připomínal mi Vallo Kirse z Klass:) a jak se vyrovnává s nespravedlivostí, špinavostí a lhostejností zákona. Také na to, jak postupně pobyt za mřížemi začíná měnit jeho plachou a introvertní povahu. Charaktery jeho spoluvězňů jsou ztvárněny rovněž excelentně. Nejvíce se mi líbil Borys Szyc (který mi zase připomínal nějaký mix Roberta Englunda a Jürgena Vogela:) a Andrzej Chyra. Podmanivá hudba Michała Lorence. Nejsilnějším momentem je pro mě závěrečná scéna (následující po jistém činu vůči pedofilnímu spoluvězni), kdy Lukáše přijde navštívit matka, přes sklo s ním hovoří a Lukáš má zcela nepřítomný pohled a poté bez rozloučení odchází pryč. Film má tak vlastně otevřený konec, ale zároveň ukazuje to, jak člověka takové místo a lidé v něm můžou zcela proměnit a vzít mu i poslední zbytky osobnosti, kterou předtím byl. (22.02.2012)

Kafkovsky laděná výpověď o bezmoci člověka v nespravedlivě nastaveném režimu žití. 1) 31letý režisér, scénárista a scénograf Konrad Niewolski natočil svůj druhý celovečerní film na základě vlastní zkušenosti (seděl rok za nelegální držení zbraně). 2) Zajímavý snímek z polské vazební věznice se dotýká pojmů jako svědomí, charakter, spravedlnost. Dotýká se jich tak lehce, že divák neoplývající empatií tento letmý dotek ani neucítí. 3) Je to film veskrze evropský, chybí mu americký tah na bránu, jednoznačnost, lidovost...naštěstí. Je to film veskrze polský se svou chandrou, syrovostí a zvláštní prací se zvukem a s kamerou, což vytváří jakési až snové prostředí. 4) Spoiler. Je otázka, zdali symetrie mezi možná nevinně zavřeným Lukaszem a možná nevinně zavřeným pedofilem na jedné straně a státem a partou "fešáků" na druhé straně je záměrná, vhodná, oprávněná či nutná. Ve vztahu k submisivnímu Romanovi se Lukasz stává jakýmsi vnějším hybatelem, který Romana nakonec vysvobozuje z nutnosti volby a pomáhá mu najít sebe sama. Sám symetricky odklání vahadlo na druhou stranu svou účastí na závěrečné katarzi, která jeho uvěznění nakonec dává smysl. Můžeme se dohadovat o tom, co vlastně přesně film chce říci, nabídka je široká. Právě existence této diskuse je největším přínosem snímku. (13.12.2010)

Strašně nudný - a zbytečný - film. Bylo-li cílem tvůrců evokovat v divákovi alespoň náznak empatie s klaustrofobickým prostředím vězeňské cely, snad je možné prohlásit, že se tak podařilo, ale právě za cenu, že se celý ten film vine odnikud nikam, podobně jako monotónní pobyt za mřížemi. Co ale na tom, když 99,99% lidí se o podmínky vězňů nezajímá, nejradši by obnovili trest smrti a v životě by nedali práci propuštěnému trestanci - při vědomí této sociální stigmatizace, kterou majoritní společnost vězně vystavuje, mi přijde jako licoměrné pokrytectví dojímat se u podobných filmů. Jděte k čertu s vašimi ódami na všechna ta vězeňská dramata, na která se tak dobře kouká z tepla obýváku - každý, kdo nekriticky adoruje všechny ty filmy na jedno brdo z vězení a současně v reálu hledí na skutečná vězení a skutečné mukly se směsí bázně, ostýchavé zvědavosti a přehlíživé pohrdavosti, je u mě pokrytec par excellence, se kterým se nemám o čem bavit. (23.03.2012)

Zaujímavá väzenská dráma od Poliakov, kde sledujeme nováčika odsúdeného omylom. Známa hláška z väzenských filmov, kde sú všetci nevinní, ide trochu bokom, pretože tento chlapík je skutočne nevinný. Herecké výkony poniektorých hercov nie sú stopercentne presvedčivé a miestami kríva i logika. Keď si po pár dňoch ide Lukáš hodiť „mašľu“, tak sa mi na chvíľu zastavil rozum. Psychicky neuniesol pár krivých pohľadov a to, že musel pratať a zametať izbu? Veď ešte ani nedostal po hube...Na vojne som zažil 10x väčší šikan a na samovraždu som nepomyslel ( i keď mimochodom, jeden to skúsil). Prvá polovica filmu je skôr priemerná, ale mňa i priemerné filmy z väzenského prostredia dokážu upútať. S príchodom pedofila na izbu väzňov, ktorej sme celý čas svedkami, film naberá druhý dych a celkovo záver hodnotím ako veľmi vydarený. Pedofili, majte sa na pozore...Slabšie štyri. 70%. (20.03.2012)