Hellzapoppin'

Komediálno-muzikálové šialenstvo. Všetkému velí dvojica komikov Ole Olsen a Chic Johnson už od roku 1938, kedy sa začal hrať tento muzikál na Brodwayi. Sme svedkami bláznivej jazdy, ktorý by som skôr charakterizoval ako revuálny program. Sledujeme rýchle tanečné výstupy, plné atletických prevedení, dynamickú hudbu, bláznivé skeče so všetkým, čo sa dokáže hýbať, pripomínajúcu slapstick comedy. Hellzapoppin' je divoká absurdná záležitosť, ktorá vo svojej podstate nedáva zmysel, preto dej nie je vôbec dôležitý, lebo ani ten nedáva zmysel. Snímok ako "odvrátená tvár" muzikálového žánru, ktorý vtedy vládol kinám, neublíži a občas dokáže pobaviť. (04.09.2019)

To jsem netušil, že už tenkrát vznikaly takovéhle sebereflexivní anarchie! Postavy přecházející nejen plynule ze scény jednoho filmu do scény dalšího, ale procházející i různými úrovněmi diegeze jako by se nechumelilo. A navrch kopa intertextových hříček: v hledišti divadla se objevivší Frankenstein, chlapík držící v ruce sáňky s poupětem a hlásící: "já myslel, že je spálili"... Jako kdyby Mel Brooks potkal bratry Marxovy (kterým ostatně scénáře psal stejný člověk) (11.10.2007)

Formát filmu o filmu o filmu na základě Ole & Chic Broadway show, která nikdy nezůstala identická. Příběh vedlejší, jen "1000 mph" tempo a jeden velký, disruptivní mišmaš skečů, převleků, sebeuvědomělých triků na diváka, "jackassáckých" neplech a muzikálních čísel. S vrcholem hned v pekelný úvodce. Na mě prostě příliš volný chaos, zdá se ale lahůdka, jste-li student cinefil. * shades of inferno and vaudeville, anything can happen and it probably will * (19.11.2018)

Na to, že jsem měl chuť po patnácti minutách film vypnout a dvd někam hodně daleko zahodit se slovy panebože to je ale nesmysl, věřte či ne ale nakonec musím přiznat že se mi film docela dost líbil. Nejvíce se mi ovšem líbili tanečně-hudební vsuvky, které mi přišli dost dobré, a co se týče komediální stránky, tak i té jsem nakonec podlehl, ačkoliv to není úplně ten druh humoru, který bych upřednostňoval. Celkově vztato tedy docela překvapení v tom dobrém slova smyslu. 70%. (31.05.2011)

Nejrozjetější hudebně-taneční scéna všech dob, metahrátky typu divadlo ve filmu ve filmu ve filmu, směsice nespoutané absurdity a ryze postmoderních fórů – to jsou šestihvězdičkové pasáže, u kterých by jeden nevěřil, že kouká na film natočený ve stejném roce jako Občan Kane (z kterého se tu jasnozřivě cituje, stejně jako z jiných dnešních klasik, na kterých tenkrát ještě sotva stihl oschnout ustalovač). Na druhou stranu, lyrické songy jsou k uzívání a některé gagy můžou dnes být pro leckoho až dětinské. Tak si vyberte. (09.05.2013)