Hotel New Hampshire

Snad by stačilo jedno slovo: bizarní. Irwingovy knihy neznám, jejich filmové zpracování rovněž (vyjma Pravidel moštárny) a u tohoto snímku neustálé spojení sexu, smrti, zvláštních postav, zvláštní rodiny, Freuda i medvěda...bylo zvláštní. Některé scény byly otřesné, jiné směšné, ale pokud to budeme brát jako vyprávění o osudech jedné rodiny v průběhu let, dá se to. Z hereckého obsazení jednoznačně vyčnívá Jodie Foster. (11.04.2005)

Kniha, ač trochu bizarní, byla naprosto skvělá. Když vezmete tento dlouhý román (něco přes sedm set stránek) a zkrouhnete ho do hodiny a půl, vypadá to přesně takhle. Během půl hodiny zemřelo půl rodiny a mě to připadalo k smíchu. Herecké obsazení výborné, předloha výborná, zpracování velmi špatné, takže táhni do prdele Tony Richardsone!!!! (05.02.2012)

Asi už tenhle film nemůžu úplně objektivně docenit, protože jsem knihu a film zkonzumoval ve velmi krátkém časovém období jednoho týdne. Po shlédnutí filmu jsem měl dojem, že mi někdo do očních nervů napumpoval zhuštěnou a trochu osekanou podobu celé knihy. Ten film se od své knižní předlohy neodchyluje ani v nejmenším. To spolu s vynecháním nebo odsunutím některých momentů do pozadí způsobuje mírnou nepřehlednost a uspěchanost celého děje. Prostě celý film berte jako takovou celkem dobrou upoutávku na opravdu dobrou knihu. (26.06.2005)

Problém není ve filmu, ale v Irvingově námětu. Dělá si většinu svého vyprávění legraci, nebo je to myšleno smrtelně vážně? Odporná zdechlina psa, bizarní události v rodině včetně znásilnění a tragédie v letadle, snaha nebránit potomkům v sexuálním vzdělávání se byť s kýmkoliv, rakouská "odbočka", naplnění vytouženého incestu... Irving už je prostě takový, a vy se musíte rozhodnout, jestli tohle přijmete anebo to není nic pro vás. Mimochodem, tu knihu jsem četl dlouho před filmem. Dobrý český dabing (Zedníček, Postlerová, Steinmasslová, Michal Dlouhý...) pro ČT 1994. (12.02.2012)

Tragikomická dráma plná bizarností, nečakaných dejových zvratov, ľahkej psychológie aj hravej frivolnosti, ktorej dej i striedanie žánrov pripomína detský kaleidoskop. Je to príbeh jednej rodiny, poskladaný z farebných sklíčok, pričom divák sa pozerá každú chvíľu cez iné, ale ani na chvíľu mu nie je dovolené zabudnúť na rodinnú súdržnosť, ktorá všetky sklíčka spája. Aj celkový dojem je trochu roztrieštený a ja sa neviem rozhodnúť, či dať 4* za zaujímavú štúdiu patologických bizarností alebo 3* za priemernú potrhlú čiernu tragikomédiu... (07.06.2005)