Onna goroši abura no džigoku

Neřekl bych, že Gošova derniéra je v jeho filmografii nějak atypická. Naopak jde o pokračování témat, která ho na sklonku kariéry zajímala. Akorát se tentokrát od příběhů žen z vykřičených čtvrtí přesunul k osudům středostavovské znuděné ženy od rodiny. Rozhodně to není detektivka; spíše psychologická drobnokresba o odvrácené tváři společenskými konvencemi sešněrované společnosti. A látka s očividným původem na prknech co znamenají svět. Ovšem Gošovo režijní mistrovství se nenechá utlumit ani tím, že je to komorní interiérovka. Pro příklad ostatně není třeba chodit nijak daleko; plně to prokáže již úvodní scéna na jeden záběr z místa činu, která navodí atmosféru, vzbudí otázky a ještě jen tak mimochodem seznámí s prací soudního ohledávače 18. století. (06.04.2013)

Poslední dílo Hidea Goshy je zároveň jedním z jeho nejatypičtějších. Režisérovu nepočetnou filmografii lze rozdělit de facto do tří kategorií: rané období se dá shrnout jedním slovem - chambara, následuje odklon do světa yakuzy a poslední "etapa" se nese v duchu vykřičených čtvrtí. Několik snímků se tomuto schématu sice vymyká (Fireflies in the North, 226...), avšak snad žádný nevybočuje z kontextu Goshovy tvorby tak, jako tento. V zásadě jde o příběh milostného mnohoúhelníku (oko kamery se však zaobírá především dvěma ústředními postavami) okořeněný "mysteriózně-kriminální" zápletkou (ty uvozovky by mohly být možná i dvojité;). Děj je dobře propracovaný, ale rozhodně ne epický - podstatná je psychologie postav, úvahy o vlivu místa ve společnosti na milostný život ap. a, jak je u Goshy zvykem, také atmosféra. Na té se podílejí jednak někteří herci (kromě excelující Kanako Higuchi v hlavní roli, se mihnou taktéž veteráni jap. filmu Hiroyuki Nagato nebo Renji Ishibashi), jednak neobvyklý střih, který zasáhne vždy právě v momentě, kdy teprv začíná být rámcově jasné, kterým směrem se bude vývoj ubírat (u mě to střihač se svým stylem vyhrál jen tak napůl - na tomto poli jsem však dlouho nenarazil na originálnější pojetí). Slabší **** (13.03.2010)