Moderní doba

Skvělé gagy a scény (naprosto skvělé ježdění na kolečkových bruslích ve 3.patře obchodního domu, kde chybí zábradlí; nechtěný odchod z věznice, ...), samozřejmě nechybí sociální podtext, který mi ale bohužel místy do děje 100% neseděl. Ale i tak jde o skvělou pohodovou podívanou, u které se (alespoň já) zasměju několikanásobně víc, než u většiny komedií vznikajících v dnešní době. (16.11.2005)

Až do moderní doby patřil Tulák divákům. Pokud to jen šlo, dlouhodobějším závazkům se – oproti Busteru Keatonovi – vyhýbal. S dívkami koketoval, v nestřežený okamžik je i opatrně políbíl, ale k rodinnému životu alespoň navenek neinklinoval. Několik grotesek příznačně končilo jeho osamělou chůzí směrem od kamery, za dalším dobrodružstvím, nezávislém na tom právě prožitém. Teprve Moderní doba, Chaplinovo rozloučení s Tulákem a Tulákovo rozloučení s divákem, končí záběrem spokojeně kráčejícího páru. Tulák odchází, ale konečně není sám, o jeho budoucnost se nemusíme strachovat. Moderní doba však nebyla jen rozloučením s Tulákem, ale také s němým filmem a žánrem čisté grotesky (mj. kvůli finančnímu neúspěchu – kritici i diváci již byli uvyklí zvukově mnohem hutnějším filmům). Chaplin poprvé nápaditě využívá zvukových efektů, buďto k zesílení dramatického (výstřely) nebo komického efektu („krmící“ mašina). Navíc nechá Tuláka jakousi francouzsko-italskou hatmatilku zazpívat pár not. Nejen v této scéně hrdina připomíná porouchaný stroj, který po vykázání z továrny, kde mu příslušela jasná funkce, marně hledá jiné uplatnění. Chaplinův satirický portrét vykořisťovatelské kapitalistické společnosti, měnící člověka v soukolí obřího mechanismu (hádám, že zejména tato rovina Chaplinovy tvorby inspirovala Jacquese Tatiho), souzněl s obdobím hospodářské krize a oproti jiným komediím divákům nedovolil utéct do hezčího světa. Nezaměstnanost, chudoba, hlad, sociální nepokoje – vše sice humorně rámované, nicméně viditelně přítomné. Díky povýšení mechanizace lidské existence na hlavní téma filmu mohl Chaplin vytěžit jeden z hlavních rysů grotesek, jejichž gagy často spočívají v tom, že se lidé chovají jako neživé objekty. Příliš blízká příbuznost s předchozími filmy je zároveň slabinou Moderní doby. Zápletka se vinou střídání různých povolání, která si Chaplin ozkoušel ve svých krátkých groteskách, drolí do oddělených, třebaže s obdivuhodnou úsporností zrežírovaných epizod. Filmu tak chybí dramatická semknutost i emocionální působivost. Kvůli silnému příběhu tedy ne, ale kvůli gagům s kokainem nebo utahováním šroubů a kvůli neodolatelně nabroušené gamine Paulette Goddard se do Moderní doby dozajista vracet budu. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Radko (13.05.2014)

Ďalší skvost od majstra komédie. Moderná doba ale nie je typicky Chaplinovským filmom aj keď tu využíva obľúbené prvky - dievča v problémoch, tulák... V prvom rade je to film kde Charlie pokukuje po zvuku a v niektorých scénach ho naplno využíva. Čo sa týka ale hrdinu ktorý je dojímavý a ktorý chytí za srdce.. povedzme to tak že zlaté opojenie, kid a svetlá veľkomesta boli v tomto lepšie. A aj keď v modernej dobe je všetko podmienené zúfalstvom z hospodárskej krízy, film je plný vtipných variácií a čísiel, ktoré sú jednoducho nezabudnuteľné - obchodný dom, väzenie.. Do toho všetkého prirátajme sympatickú a krásnu dievčinu v podaní Paulette Goddard, ktorá Chaplinovy skvelo sekunduje a vďaka tomu máme možnosť zhliadnuť ďalší originálny skvost, ktorý bude zbožňovať hádam každý, kto sa rád smeje cez slzy. (13.12.2010)

Moderná doba je ten istý prípad, čo ostatné slávne Chaplinove snímky. Sociálna kritika v komediálnom kabáte. Všimnite si, koľko drastických scén sa odohraje pomedzi tie vtipné vsuvky. Znova tu máme, podobne ako v Zlatom opojení, aj vraždu. Štrajky, zatýkanie, fronty pred továrňami, hladné siroty. Komediálne to už tak fungovať ako vo svojej dobe nemôže, aj keď zopár scén, hlavne na začiatku v továrni, je vtipných stále rovnako. Tieto obe roviny sa prekvapivo vhodne doplňujú. Na kokaín a alkohol, príčinu a zároveň riešenie všetkých našich problémov! (22.10.2012)

Moderní doba je velmi slavný a bezvýhradně chválený film, takový, u jakého se očekává, že jen splníte kvótu a bez řečí mu dáte plné hodnocení. To nemůžu udělat, protože je na můj vkus přeplácaná. Mnoho scén patří k ikonickým symbolům filmové historie, mnohé jsou nadto opravdu vtipné. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že víc než o obsah šlo tentokrát Chaplinovi o sdělení: "Říkáte, že nepřežiju nástup zvukového filmu? Tak koukejte, jak z toho vybruslím." a ve značně nesouvislé sérii lepších, horších i výtečných skečů to předvádí. Třeba jedna scéna je na pohled jako z němé éry, protože se v ní nemluví, zato v ní hraje důležitou roli zvukový efekt kručení v břiše. V neméně slavné scéně se ztracenými manžetami Charlie inovuje svou postavu zpěvem. Nebo jednoduše nechá mluvit jiné a sám (vzdorovitě?) mlčí. Umím si představit, že v době, kdy se film utrhl ze řetězu a bonus zvukové stopy ho přivedl k extrémní ukecanosti, Moderní doba dojala nejednoho pamětníka. A že její okázalou symboličnost budou ještě sto let ze všech stran ohlodávat nadšení kritici. Ale není dokonalá a vyrovnaná. 80% (19.09.2006)