Moderní doba

Když jsem na tom byl, v rámci projektu 100 v kině, někde za půlkou jsem usnul a probudili mě až lidé odcházející z kina. Sváděl jsem to na únavu. Když jsem si to teď pouštěl doma, usnul jsem na takřka tom samém místě. Naštěstí jsem se probudil dříve. Takže to asi únavou nebylo. Faktem je, že by se mi celý film mnohem více líbil jako série samostatných jednotlivých scének, protože je nesporné, že než jednolitým dějem je slepencem jednotlivých scén, které na sebe zase až tak moc nenavazují. Mnohé ty scény jsou výborné, vždycky mě dostane hned úvodní prostřih na stádo ovcí a lidí vystupujících z podzemky. Robotická dřina u pásu, krmící stroj, jízda na kolečkových bruslích - naprosto výborné se sociálním kontextem. Jenže někde za půlkou jsou některé scény docela nudné a zbytečné (krmení předáka uvězněného ve stroji, některé části z vězení a dokud nezačne Chaplin zpívat, tak i restaurační). Nejradši bych zvlášť hodnotil jednotlivé úseky filmu než film jako celek, protože takhle mu musím dát pouhých 3,5* (08.03.2013)

Příjemná oddechovka s Chaplinem o moderním světě, který se žene do zkázy. [8/10] (Charles Chaplin, United Artists) (Čb. /// Produkce: Charles Chaplin /// Scénář: Charles Chaplin /// Kamera: Ira H. Morgan, Roland Totheroh /// Hudba: Charles Chaplin) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (21.06.2009)

Překvapivě nevyrovnané dílo, postrádající jednotící prvky. Prvoplánová sociání satira je dnes již totálně vyčpělá (i když sá Chaplin tento přístup občas dovedě ironizuje - viz. scéna se spadlou vlajkou). Chaplin se sice vždy zaobíral chudobou a sociálními rozdíly, v jeho dílech ale nikdy nechybělo obalení těchto vážných témat citlivým humorem. V tomto ohledu Moderní doba správně nefunguje - "vážná" rovina je důsledně oddělena od gagů, které se ve filmu tu a tam náhodně objevují. Nejlepší je samotný úvod filmu, ve kterém se Chaplin zabývá rytmem a rytmizací (velké téma experimentálního filmu), stereotypními mechanismy jimiž jsme ovládáni, úlohou člověka v industrializované společnosti. Teprve po skončení těchto několika úvodních sekvencí se Chaplin představuje jako starý dobrý tulák Charlie. Ten už ale do takto definovanéhé světa nepatří... (14.03.2006)

V podstatě co scéna, to nekontrolovatelný záchvat smíchu- tedy něco, co nepamatuji ani od parodií bratří Zuckerů, od Mr.Beana a dokonce ani od divadla Járy Cimrmana. Chaplin na vrcholu, nejenže předvádí neopakovatelnou groteskní show, ale zároveň přetavuje příběh v obdivuhodně účinnou a dojemnou sociální kritiku. Pro mě jedna z největších filmových klasik v histrorii. 100% (14.08.2013)

Internet je plný Chaplinových citátů. Některé jsou moudré, jiné vtipné, většina z nich oboje dohromady. Vzpomínám si na jeden, který jsem v nich nenašla. Bylo to konstatování, že film a zvuk se navzájem nesnesou. Ano, Chaplin nebyl až takový vizionář, měl své limity. Jeho zaujetí němým fimem nám ale mohlo přinést tento parádní kousek, v době, kdy se němé filmy vozily na zpracování do fabrik s celuloidem, kde z nich vyráběli hřebeny a jiné užitečné předměty. Tento soubor gagů, jen ledabyle spojeným příběhem tuláka a chudé dívky, si přesto dodnes udržel své fanoušky. Pro studium němých gagů ho používal i Louis de Funès a další. Fascinující je rytmus, akce, malá pausa na vydechnutí a další akce, aby se měl divák zase čemu zasmát. A dostatek podnětů, aby měl po filmu nad čím přemýšlet. I dnes se máme od Chaplina co učit. (03.01.2016)