Pan Verdoux

Welles historku vyhrabal, Chaplin jí natočil a dovedu si živě představit, jak si roli hyperaktivního svůdníka/vraha užíval. Pan Verdoux je totiž absolutním protipólem normovaného chaplinovského hrdiny, kterého všichni pouze využívají a který je submisivním outsiderem a nadto váhavým střelcem. Verdoux, to je jiná káva: lstivá, nebezpečná a maryšovská. Bohužel se po první brilantní polovině plné černého humoru a podvratných detailů snímek láme do melodramatické bajky s otravným moralistním závěrem. (03.05.2008)

Že má Charlie Chaplin ve filmografii i černočernou komedii, navíc podle skutečné osoby sériového vraha, bylo pro mě velkým překvapením a byl jsem docela zvědavý, jak se s tímhle tématem popasoval.  A dostalo se mi vtipné a elegantní, vesměs konverzační, komedie, kam "mistr tulák" a filantrop v závěr u opět propašoval morální poselství, tentokrát  vcelku ostře kontrastující s jeho jinak amorální postavou. Nicméně ano, osobní  krize plodí "malé" masové vrahy, velká společenská ty velké, s tím se nedá příliš polemizovat, má zase recht, ten pán se slušivým kloboučkem, ostatně jako vždy.  Mimo Chaplina tu pak zazářila i Martha Raye a scény s její nesnesitelnou ukecanou postavou byly pak největší ozdobou už  tak povedené především šarmantní komedie. Čtyři kytice růží pro dámu... (04.07.2021)

Další výborný film s Charliem Chaplinem, kde si vystřihl zápornou postavu, avšak jeho chování zrcadlí společnost, přičemž daný obraz je i dnes aktuální. Je radost sledovat jeho herectví, zejména grimasy, ale rovněž poslouchat jeho specifický hlas. Pan Verdoux skvěle kombinuje prvky komedie a dramatu s kriminální zápletkou v pozadí. S blížícím se koncem snímku nechybí patřičné napětí a houstnoucí atmosféra. "Když žena podvede muže, pohrdá jím. I když je laskavý, dá přednost někomu horších kvalit, pokud je ten muž, jak to říci, atraktivnější." (Pan Verdoux) (16.06.2015)

Chaplin tentokrát laškoval s tématem obzvlášť ošemetným. Mně osobně to na satiru připadá přespříliš rozverné. Ale víc mi vadí jiná věc. Tohle je klasický příklad toho, jak humanističtí umělci 20. století soustavně pracovali na mravní relativizaci. Sériový vrah coby pouhý živnostník ve srovnání s kapitány politiky a průmyslu? Vraždy coby celkem racionální reakce na krutou hospodářskou krizi? --- Je zajímavé si připomenout, že mravní relativizaci nenáviděl například Hitler. Ten z té nenávisti ovšem nakonec vraždil ve velkém. Jenže relativizovat se dá i z opačného konce: kolika vražd je vlastně zapotřebí, aby šlo o absolutní zlo? --- Starozákonní "nezabiješ" si výmluvně vystačí bez čísel. Ovšem ohánět se touto absolutní etikou v dnešním relativním světě je jednou z mála věcí, která je absolutně o hubu. Tohle jste chtěl, Mr. Chaplin? (20.04.2015)

„Business is a ruthless business“ Chaplin je skoro stejně odvážný jako o sedm let dříve s Diktátorem. Za vzor si opět bere skutečného vraha, ale tentokrát ho přetváří v milujícího manžela, jenž svými vražednými zálety sleduje dobrou věc. Nezachází tak daleko, aby obhajoval vraždu za určitých okolností (což by autor námětu Orson Welles možná udělal), ale i ta trocha rozporuplnosti, kterou do černobíle nazíraného tématu vnáší, potěší. Největší devízou je nepřekvapivě Chaplin sám. Rozkošně amorální kriminálník. Pro ležérnost, s jakou dvojsmyslné hlášky prokládal starým dobrým slapstickem jsem si provinile přál, aby měl stále koho vraždit. Svým přístupem „vraždy s úsměvem“ má Pan Verdoux něco společného s Jezinkami a bezinky, které jsou ale sevřenější a svižnější. Chaplin taky oproti Caprovi netočil jenom ztřeštěnou komedii. Proto je škoda, že stejnou péči jako zapojení společenského podtextu nevěnoval úloze rodiny (Verdouxova hlavní motivace), na kterou jaksi zapomíná. 80% Zajímavé komentáře: sportovec, Radko, the_weaver (16.01.2020)