Lidský úděl 1.: Čistá láska

Pro mne zklamání. Film jsem viděl poprvé až teď, a to je, myslím, hlavní důvod. Přes zajímavé prostředí, zajímavou historickou epochu a slušné herce, je na tom znát těch více jak padesát let stáří. Vyprávění se neskutečně vleče, zaspíte-li, bez problémů se znovu chytnete. Reemake s poloviční stopáží - to by muselo být něco. (01.04.2011)

Název a rozsah našeptává, že by mohlo jít o další několikagenerační ságu, ale to je jen zdání. Ve skutečnosti celá (více než)devítihodinová trojfilmovka (nebo šestifilmovka, chcete-li) mapuje “pouhých“ cca 5let jednoho člověka.... V první třetině se seznámíme s mladým a idealistickým Kajim, který se snaží razit rudý humanismus ve vedení zajateckého, pracovního tábora. Dějově je to sice zajímavé protože divák sleduje drama ze zajateckého tábora (pro změnu) z druhé strany, ale je i nutno dodat, že Nakadai svého mladého idealistu místy dost přehrává a ani Kobayashi ještě není tak zručný a některé (i zásadní) situace vyznívají více než podivně... Druhá třetina více než co jiného napovídá odkud čerpal Kubrick pro svou Olověnou vestu, protože hardcore drill armádního výcviku je úplně stejně syrový a některé scény a dějové zvraty jsou téměř totožné. Ke konci dojde i na válečnou scénu, která byla ve své době možná vrcholem řemesla, ale dnes to už tak prostě nepůsobí.. Z Kajiho už ale běh věcí ten nejnaivnější idealismus doslova vytloukl a tak se i Nakadai ve svém hereckém projevu dostává do uvěřitelnějších rovin.. Poslední třetina je rozhodně nejsyrovější, nejintenzivnější a tím pádem i nejlepší.. Kruh se uzavírá. Kaji dostává lekci rudého humanismu z první ruky a jeho strastiplná pouť má potenciál ubíjet i diváka sedícího v pohodlí gauče... Docela Síla..... Jako celek je to (z mého pohledu) projekt značně nevyrovnaný, ale svou výpovědní a uměleckou hodnotu jistě má. (30.01.2016)

První část eposu Lidský úděl je další ukázkou filmově silných 60. let v Japonsku. Tento úvodní velkofilm série mě zaujal v první řadě scénářem, který je až překvapivě kritický vůči politice japonského impéria. Otevřeně popisuje kruté vykořisťování Číny a jejího obyvatelstva, nahnaného do zajateckých lágrů. Téměř absurdně působí v tomto světě snaha hlavního hrdiny prosazovat v těchto podmínkách humanismus, což jej neodvratně vede do záhuby. Film je zajímavý i vzhledem k tomu, že popisuje mě zcela neznámé kapitoly historie. Po filmové stránce bezchybný počin, v němž se tu a tam objeví i scény, které považuju za úžasné (v 60. letech ještě šlo být invenční). Herecky je film také silný, Tatsuia Nakadai je jednou z největších osobností japonského filmu a v Lidském údělu je patrné proč. Trochu slabší výkony ale předvádějí herci vedlejších postav (prostitutky, čínští zajatci), a byť nepovažuji žádný z dialogů za nadbytečný, přeci jen je ta stopáž neúměrná sledu událostí. (27.06.2013)

Začiatok epickej vojnovej fresky, kde sú každé dva diely spojené do jedného celku, keďže sa venujú jednej konkrétnej téme. Celý čas sledujeme osudy idealistu s komunistickými sklonmi Kajiho počas vojnového stavu. Prvé dva diely mi pripadajú najkontroverznejšie a zároveň najodvážnejšie, keďže pojednávajú o krutom pracovnom tábore z pohľadu väzniteľov, ktorí tu sú vykreslení ako celkom normálni ľudia, ktorí sa len snažili naplniť kvóty, ktoré dostali zhora a tak boli len donútení tými lenivými väzňami k násiliu. Niečo také o Osvienčine a spol. z pohľadu Nemcov asi nikdy nevznikne. Prvé dva diely fungujú podľa mňa najlepšie nielen kvôli odvážnej téme ale aj kvôli vyústeniu príbehu, ktoré sa v ďalších dieloch opakuje. Kaji príde do tábora, kde dostane na starosť časť väzňov na ktorých chce uplatniť humánne praktiky na rozdiel od svojich kolegov. Lenže je naivné očakávať, že sa vaši väzni nepokúsia o útek, keď ich prestanete mlátiť a dáte im kúsok lepšie žrádlo. No a spolu s väčšou voľnosťou ich k úteku doslova ponúkate. Takže sa na konci ukáže, že praktiky ostatných sú kruté ale na rozdiel od naivných Kajiho metód aspoň fungujú. Čiže to skoro pôsobí ako obhajoba tých japonských krutostí. V tomto diely sa Kajimu ešte dalo v pohode fandiť. Okrem neho sa tu nájde kopa ďalších zaujímavých postáv na ktorých vyústenie osudov ste zvedavý, takže aj napriek bohatej stopáži ma to rozhodne nenudilo. 8/10. (13.06.2019)

Posuzovat torzo dech beroucí japonské filmové epopeje není snadné. Jako nejvhodnější postup se mi zdá být pokus o komentování jednotlivých dílů, které tvoří relativně samostatné celky tohoto jedinečného díla. Je zřejmé, že mimo proslaveného Kurosawy Japonci nemohou nemít další výrazné osobnosti; už velikost Kurosawovy osobnosti i závažnost jeho osobnostního vývoje naznačuje, že ve hře je celá filmová škola, která z euroamerických východisek hledá východiska svého vlastního autentického pohledu, vycházejícího z bohatých tradic japonské kultury. Kobajaši se jeví jako jakýsi výrazný protějšek Bondarčukova přístupu k historické filmové tvorbě. Zdá se, že jeho tvůrčí metoda je oproti Kurosavowu rukopisu více ovlivněna filmovými přístupy jejích vzorů. Buď jak buď, úvodní díl otevírající genezi osobnostního vývoje hlavního hrdiny a jeho životní družky, divácky uchvátí svou robustností a atraktivním dějem. Prochvívá totiž divákem jako vichr neskutečného okouzlení, vyvolává mrazení v zádech i slzy v očích. Jižní Mandžusko, území někdejšího čínského loutkového státu Mandžukuo, okupovaného od r. 1931 Japonskem, před něj staví otázku vztahů k podrobenému čínskému obyvatelstvu. Z hlasatele pragmatických postupů, zpomalujících následky otrocké práce v kovodolech, se postupně mění nejen jeho vztah k velkému asijskému národu, ale i k věrné manželce, jež jeho zvláště milou družkou. Život na sopce, mimo pozlátko velkých mandžuských měst spolu s prvky hrdinovy myšlenkové neodvislosti, přesvědčuje o upřímnosti jeho záměrů i zděšení z poměrů, do nichž se nečekaně dostal. Balanc mezi japonskými druhy a čínskými partnery je zatěžkávací složkou námětu. O tom, jak dosud žil, o jeho strachu ze sňatku, z vůle chovat se k slušně vystupujícím věznům, rovněž svědčí scény ze soukromí i z jednání s veliteli dolů. Oprávněný pocit, že se mu podařilo překonat příkoří žluťáckého rasismu sociálního i plemenného, uzavírá první díl této pozoruhodné filmové přehlídky témat i úzkých míst v Evropě tradičně opomíjeného zločineckého japonského fašismu. (11.05.2011)