Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Emancipace v reálném socialismu. Také pod druhým zásadním filmem NDR na toto téma je podepsán Egon Günther, režisér Lotovy ženy. Jutta Hoffmannová hraje matematičku cílevědomě hledající „toho třetího" (manžela), aniž by nechala kohokoli na pochybách, že si s životem dokáže dobře poradit i sama. (NFA)

Recenze (3)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Nevadilo by mi umělečtější pojetí ani vyprávění na přeskáčku, pokud by snímek nepůsobil v ústřední dějové linii často tolik vlažně až mírně odtažitě. Osobně bych si v romantickém či psychologickém dramatu představoval víc silnějších emocí, tady mi chyběl přes celkem slušně promyšlený děj silnější zásah. Taky mi v některých scénách nesedla ani zvláštní kamera s častým ručním pohybem nebo zaostřováním vybrané části záběru. Tematicky určitě zajímavý a ve své době nejspíš i ceněný socialistický snímek s příběhem sebevědomé ženy a její několika vztahů během hledání toho pravého možná už pro své pojetí a silnou spjatost s dobou vzniku již ztratil během let patřičnou atraktivitu. Nebo prostě jenom nejsem cílová skupina, kterou zde nejspíš v první řadě tvoří ženské publikum. Snímek může stát za vidění jako exkurs na pozadí příběhu do doby vzniku s autentickým zachycením reálií, spestřený i několika vtipnými scénami a slušnými hereckými výkony. Armin Mueller-Stahl v roli druhého muže hrajícího na housle je i přes výrazně menší prostor před kamerou nepřehlédnutelný. [60%] ()

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Egon Günther, který se často věnoval historickým látkám a adaptacím klasických románů, se ve filmu Ten třetí zabýval tématem zcela odlišným a to postavením ženy v moderní socialistické společnosti. Hlavní hrdinka, matematička na počátku středního věku, se zde potýká právě s předsudky této společnosti – žena si prý nemůže vybrat muže, dle standardů to musí být právě naopak. A tak když v jistém Hrdlitschkovi, kterého zná od vidění z práce, najde ideálního potenciálního partnera, snaží se jej spíše zaujmout než ulovit, jelikož sama nemá příliš zkušeností. Film lavíruje mezi experimentálnější narací konce 60.let, obsahující skoky v čase tam a zpět a poměrně suchým realismem. Výsledkem je docela kvalitní, ale přesto poněkud „vlažný“ film, jehož nejvtipnějším momentem je scéna v bytě u „prvního“, kdy v hrdince, dosud nesmělé panně, probudí oheň až náhodně zaslechnutá revoluční píseň „Bandiera Rossa“. ()

Reklama

Galerie (13)

Reklama

Reklama