Touha Veroniky Vossové

Drahý bože, to je podivný film! A to už se mi dlouho nestalo, že bych si tohle řekla, mám velkou radost. A dalo by se říci, že jsem příliš vyděšená na to, abych prošla tmavým bytem do své postele. Sama už tři dny dýchám jako hlavní čarodějnice Helena Marcusová ze Suspirie, spánek se mi vyhýbá a takovéhle věci nadměrně podporují moji představivost. Sehnsucht je myslím mnohem obsažnější slovo než česká touha. (05.02.2015)

Toto drama s nádechem krimi, je natočeno tradičnějším způsobem, než jsem u Fasbindera zvyklý. U tohoto věčného experimentátora, však film, který nejde vlastní cestou, jako experiment působí. Přeci jen se zde ale fanoušci fanoušci hříček dočkají. Skvěle je například vymyšlen úvod do filmu. Veronika Vossová sedí v kině a sleduje film, ve kterém hraje hlavní roli. Scéna, jenž pozoruje na plátně je však její život. To však divákovi docvakne až někdy v polovině filmu. Jinak se film vyznačuje skvělými hereckými výkony. Krom hlavních představitelů stojí za zmínku například postava amerického černošského vojáka, která filmem bez nějakého hlubšího významu proplouvá a kterou jsme mohli za stejných okolností vidět i ve snímku Lola. Zajímavá je i dvojice starých lidí, kteří jsou nepřirozeně veselí. Když se však divák dozví příčinu jejich štěstí, až z toho zamrazí. A to je asi největší klad tohoto filmu, režisér nám zde předhazuje různé absurdní výjevy, jenž se pak v průběhu snímku stávají zcela logickými. Jedná se o skvělé dílo, bohužel je však ve stínu starší Fassbinderovy tvorby. (15.06.2009)

Zabijácká Fassbinderova přestylizovaná historka, která by měla být poctou, ale je pouze trapným výsměchem. Mimo čas a prostor se veze na vlně všech těch Sunset Blvd. a jejich leitmotivů o padlých divách, jejichž generace byla z veřejného života vyf*ckována nejpozději v roce 1952 (na západě) společně s křiklavými barvami Zpívání v dešti. U nás byl podobný film natočen na konci 60. let - Hvězda - a Jiřina Štěpničková se v něm kála sama za sebe. Queer čtení si tady sice užije, ale s tím na mě nechoďte. Tohle je špatný film z rodiny Protektorů, který se líbí jen tam, kde je divák ochoten sledovat pranýř optikou růžového kukátka. A mimochodem, které ty "staré německé filmy" vypadaly nebo fungovaly jako Veronika? Já se obávám, že je to jen další iluze, která byla RWF spapána i s navijákem. (20.05.2013)

Štylizovaný noir film silne inšpirovaný smutným príbehom slávnej nemeckej herečky Sybille Schmitz. Jej podlomená duša podľahla depresiám, závislosti a tá jej vzala život. Bludný kruh, z ktorého sa nedokázala vymaniť, okolnosti jej smrti v nemocnici a záhadnej liečby sú podkladom pre silný scenár. Vizuál pôsobí ako z 20-30tych rokov a na filme ma asi najviac fascinuje. Biela žiari, lesk oslepuje zrak a čierna má tie najtmavšie odtiene. Zvláštne pôsobí aj čudná citová nezainteresovanosť postáv. Láska, ktorá rýchlo vzplanie, no z plátna ju necítiť, rovnako ako po smrti slávnej divy ide život ďalej...akoby jej list na rozlúčku so slovami: "Nikomu nechýbam" aj vystihol kvalitu jej citových väzieb. (19.04.2022)

Z mého pohledu spíš průměrnější drama R. W. Fassbindera, které napodobuje tradiční melodramata produkovaná německými ateliéry UFA z období německé Třetí říše. Režisérovi slouží tragický osud filmové divy závislé na opiátech k nenápadnému připomenutí nacistické minulosti mnoha německých umělců. Zajímavý je motiv drog - sám Fassbinder jich nemálo vyzkoušel a konec konců se těsně po dokončení filmu nešťastně předávkoval. Celkový dojem: 55 %. Na můj vkus trochu pomalé tempo a tradicionalistické filmové podání. (08.08.2009)