Yama no oto

Zde se snadno shodnu s vypravěčem*****. Problémeme ale, na který stále více narážím, je rostoucí zásoba oceňovaných japonských filmů, na které se přitom zřídka dívám. Jejich vysoká kultivovanost je už v takovém protikladu s naším evropským nazíráním života, že nás tyto filmy hryžou, připomínají nám, co už nejsme (pokud jsme tím kdy byi); prostě nás deprimují. - A tak příště si zas pustím něco z našeho kulturního prostředí a na další fim z Japonska se podívám, až toho budu zase schopen... (05.03.2021)

Tenorem tohoto Naruseho filmu je pocit sociální krize, vědomí narůstajícího odcizení, které proniká i do těch nejintimnějších vztahů - do manželství. Na osu prohlubujícího se přátelství mezi nešťastně vdanou Kikuko (Setsuko Hara dokonale vtělila hrdinčinu laskavost a skromnost, jimiž prosvětluje celou domácnost, již mladý pár sdílí s manželovými rodiči) a jejím tchánem, kultivovaným a citlivým stárnoucím mužem, které nakonec přerůstá v nenaplnitelnou, ba ani nevyslovitelnou lásku, se připínají obrazy dalších krachujících manželství, lidského osamění a touhy. Rodinné drama nevšední hloubky. (17.03.2010)