Sladký pták mládí

Solidní drama, v němž se střetává láska s nenávistí a nepřejícností, a v němž jdou ruku v ruce intriky a cesta na vrchol či udržení se na něm. Odér všech zvrácených, ale i těch relativně kladných charakterů postav se ještě dlouho po zhlédnutí snímku line za divákem a posledních několik minut se z hlavy dostává docela těžko, byť osobně jsem byl nakonec se závěrem spokojený, jenže samotné vyznění celého filmu a síla některých dialogů ve mně zanechává silnou a lehce depresivní stopu. (02.01.2012)

Klasicky dobře zpracovaný Williams. Staří známí, hodící se k této adaptaci (Newman a Begley). Na mě to ale nezapůsobilo tak silně jako ostatní hry Tenisky W. Jakoby něco v kolech skřípalo. I tak slušná podívaná s dobrými dialogy z toho správného amerického Jihu. Sen o Americkém snu se zdá být opravdu jenom snem. Stejně tak sen o americké svobodě a demokracii. Williams to ve svých dílech popsal tuze dobře. (29.04.2013)

"Všichni mužové jsou lháři, nestálí, falešní, mluvkové, pokrytci, pyšní nebo zbabělí, hodní opovržení a smyslní: všechny ženy jsou zrádné, prohnané, ješitné, zvědavé nebo zhýralé: svět není než bezedná stoka, kde ohavné obludy lezou a svíjejí se na hromadách bláta: ale je na světě jedna věc svatá a vznešená, a to je spojení těchto dvou tak nedokonalých a nehezkých tvorů. Můžeme býti často zklamáni: ale milujeme a na kraji hrobu obrátíme se, ohlédneme se a řekneme si: často jsem trpěl, mýlil jsem se časem, ale miloval jsem. Já sám ve své osobě byl jsem živ, a ne umělý tvor, utvořený mojí pýchou a mojí nudou." (Alfred de Musset) (15.10.2018)

Na jedné straně výrazná teatrálnost, přehnaná gesta a vypjatost, tj. znaky, které by možná měly smysl v divadle viděné z 15. řady, ve filmu však působí příliš okatě a strojeně. Na druhé straně se dočkáme typického williamskovského rýpaní do pokřivených mezilidských vztahů a rozboru rozpolcených charakterů "Na každého z nás čeká soukromé peklo." Fantastická Geraldina Page jako neurotická stárnoucí hvězda a Paul Newman přesvědčivý jako okouzlující ale také nevyrovnaný muž v zoufalé snaze využít poslední šanci "Princezno, musíte mi otevřít ty správné dveře. Na ty dveře úspěchu klepu už tak dlouho, že mám zkrvavené prsty. Tak jsem na ty dveře klepal, otevřenými ranami." Jejich vzájemné slovní souboje jsou pro mě hlavní ozdobou filmu; film otevřeně mluví o alkoholu, závislosti na drogách, ventiluje se zloba a krutost, pokrytectví, zprvu jednoduchá zápletka se větví, žádná z hlavních postav není jen černá nebo bílá... (typický 10 :-) Bohužel na hře při převedení do filmového scénáře musely být zjemněny některé situace, které mají zásadní vliv na celé dění a vhodněji pasují k pozměněnému závěru... (03.08.2007)

Adaptace hry Tennesseho Williamse -- Že jde o zpracování divadelní hry, je patrné. Ukecané, časové rozpětí dvou dnů, pár silných charakterů, dlouhé interiérové scény v několika málo prostředích ( především hotelový pokoj ). Dobří herci - Newman hraje svůj klasicky dobrý standard snaživého outsidera, Geraldine Pageová v roli upadající hvězdy je místy až podezřele podobná Normě Desmondové ze Sunset Blvd. Díky dobře napsaným dialogům statičnost nevadí a ve správných chvílích přichází i flashbacky z minulosti, osvětlující motivace a charaktery postav. Ty jsou odhalovány postupně, filmu chybí klasické seznamování se s postavami na začátku, udržuje to diváka v pozornosti. (25.05.2006)