Když se čas naplnil...

No není to pech, když se na pláži při pikniku začnete líbat s Jacqueline Bisset a místo erekce přijde erupce? Volcano Inferno se marně snaží přiblížit tomu toweringovému, včetně rozdělení osob do skupin podle toho, kdo upřednostňuje lidský život a kdo finanční stránku věci. Interesantní „zombie“ scéna s vrtulníkem a pak už v rámci napínavosti jen skalní římsa a lávka přes tekoucí lávu, co kvůli tradičnímu emočnímu chladu Paula Newmana rychle snižovala teplotu. Pochvala sopce, že po chvíli zaměřovaní učinila svou magmatickou střelou země-země spravedlnosti za dost.. (13.02.2023)

Těší mne, že nelogičnost mnoha katastrofických filmů není výstřelkem moderní doby, ale již dávným atributem. Do okamžiku "než to konečně bouchne" sledujeme samé pseudovědecké bláboly a nsmysly, z nihž největší je vědecká základna postavená na jícnu sopky. Stejně tak dialogy, či vzathy mezi postavami nestojí ani za řeč. A ta "dobrodružná cesta" několika jedinců poté co sopka udělá bum a bác? Pche. Pár nutných klišé a extrémně natahovaná scéna přelezání propasti. A právě do propastných hlubin kinematografie patří tento film. Dobře mu tak. (28.10.2007)

Čas se naplnil, moje očekávání nikoli. Přešla bych bez jakýchkoli připomínek triky, jejichž úroveň dejme tomu odpovídá technickým možnostem osmdesátých let minulého století. Ovšem zcela zásadní potíž spočívá v tom, že největší katastrofou není výbuch sopky, ale rutinní režie, která se příliš nezatěžuje přemýšlením - a kulantně řečeno nepřesvědčivé herecké výkony. V některých případech zkrátka příběh nezachrání ani plejáda filmových hvězd. P.S.: Ráda bych věděla, jaká bývá nad proudem rozžhavené lávy teplota - a jestli by dřevěný můstek neshořel dávno předtím, nežli k němu dorazila skupinka uprchlíků. (27.02.2013)

Osmdesátá léta přála katastrofickým filmům už prakticky od jejich počátku a já se tomuto fenoménu dodnes podivuji. Přes všechna ta Letiště a filmy odehrávající se na palubách dopravních letounů, jsme se v jejich závěru dostali přes na svoji dobu luxusně zpracovaný požár mrakodrapu na ostrůvek v Pacifiku. Snad to byl právě velký úspěch Skleněného pekla o nějž se zaloužila i kupa top star v čele s Newmanem a Fredem Astairem, že vzniklo toto dílo. Zatímco letecké katastrofické snímky vyjma společného prostředí - letadla - se různí dějem a zápletkami, zde je to zkrátka jakási kopie Pekla. Už od začátku zde máme ty co na možnost erupce upozorňují a ty co ji přehlížejí. Při katastrofě samé se přeživší rozdělí na dvě skupinky z nichž jedna jde špatnou cestou a celá v důsledku omylu zhyne a druhá která přežije. Z té se postupně profilují hrdinové i zbabělci aby nakonec kýžené spásy dosáhla jen hrstka statečných většinou s dětmi... Triky byly na svoji dobu standardní a kromě krapet jiného námětu - výbuch sopky - co se týče dějových zvratů bylo vše předvídatelné... Jsem si jist, že i v roce 1980 to nesplnilo vkládaná očekávání. Jako jednohubku na odpoledne (stopáž je rozumná) proč ne, ale jsou lepší kousky. * * * (26.02.2013)

Poměrně přihlouplý katastrofický snímek s dost otřesným scénářem. O promyšleném ději a gradující atmosféře nemůže být vůbec řeč. Celé napětí se smrskne na přechod jedné dřevěné lávky nad bublající lávou a následnou explozí. Filmové efekty jsou v porovnání s o něco starším Skleněným peklem k smíchu. O milostných pletkách se raději nebudu ani vyjadřovat. (23.11.2011)