Malé životní etudy

Prázdnotou proti prázdnotě. V popředí příběhu nevyrovnaný kretén, který utekl před životem snobského intelektuála, kterým být nemusel, do bahna s primitivními nálevníky a stane se jedním z nich. První půlka s IQ tykve byla téměř k nevydržení. K uzoufání protrahované potácení se od ničeho k svačinám na ropných polích se však naštěstí překulí do kontrastního střetu hodnot, kde jasně vítězí stabilita nad labilitou a dospělost nad infantilitou. Průser pro hlavního hrdinu a ne že bych mu to nepřál. Přes všechno ale realistická výpověď o bolesti, kterou taky znám. Ale jaký si to uděláš, takový to máš. Oskar za scénář chápu, podobných rádoby volnomyšlenkářských intelektuálů v roláku a s bolístkou na srdéčku, že to pořád není ono, bylo v porotě jistě mnoho. Za uvěřitelnou etudu mezi Catherine a Robertem, a samosebou i za Nicholsonův talent, ale nakonec silná trojka. Filmová Výzva 2015 od emma53 (12.12.2015)

Důkaz, že Jack Nicholson byl ďábel už v roce 1970, kdy ho svět Hollywoodu začal teprve objevovat. Malé životní etudy jsou film poměrně o ničem. Nejhorší je to opravdu v momentě, kdy Jack přijede za otcem. V tu ránu se rozjíždí absolutní herecká nuda a tam Jack lehce stagnuje. Nicméně cesta do práce, kde Jack místo auta skončí na korbě náklaďáku hrající na piáno a objednávka topinky v restauraci jsou scény, na které v jeho podání rozhodně nikdy nezapomenu. Nářez. Jack byl herecký šílenec už v době, kdy to po něm nikdo nijak zvlášť nechtěl…a už kvůli němu stojí za to tenhle film vidět. (15.01.2019)

Velmi kvalitní a zajímavý výkon tehdy třiatřicetiletého Jackieho Nicholsona, který ač už zde dokazuje svoji hereckou extratřídu plnou variability, mě jako pianista nedokázal přesvědčit, snad v jiné dimenzi, v příběhu, který je primárně a bohužel i dost prvoplánovitě určen především intelektuálnímu divákovi.. Nicholson v roli "Bobbyho" Dupea, egoisty, dobrovolného vyděděnce a chronického "útěkáře před sebou samým" dokáže udržet moji pozornost svojí nezaměnitelností až do závěru filmu, kdy na mě ovšem scéna, v níž "pošle naivní a místy dost otravnou Rayette pro kávu", působí ve své pseudoefektnosti naprosto uměle a nedůstojně.. Za zmínku stojí také několik scén na hranici až oxymorónské absurdity, objednávání topinky v restauraci a konfrontace s arogantní a životem otlučenou číšnicí, až nehollywoodsky vykreslené typické americké "ve své hlouposti a nízkosti přemoudřelé" stopařky, Bobbyho malý Chopin či stolní tenis s Carlem, které ruku v ruce s Nicholsonem a kamerou Lászla Kovácse vytahují Malé životní etudy z vod průměrnosti.. (28.05.2013)

Dnes je pomerne ťažké z filmových úloh určiť, nakoľko je Nicholson kvalitný herec. Postavy sú mu písané na mieru, často sa musí pitvoriť a film prevažne musí patriť iba jemu. Preto si radšej pustite jeho rannú tvorbu a pochopíte, prečo je dnes tam, kde je. Five easy pieces rozpráva o robošovi, ktorému jeho životný štýl prestane vyhovovať a dospeje k názoru, že chce od života viac. Pokiaľ to jeho okolie nepochopí, má smolu. Mne sa takýto ľudia páčia a mám rád filmy, ktoré o takýchto ľuďoch rozprávajú príbehy. (02.06.2012)

Ač je v centru pozornosti tradičně delikátní Nicholson, který se potácí životem s mrzutostí a potlačovaným sarkasmem mně často vlastními, Bob Rafelson svou univerzální režijní snahou dokazuje, že z hovna se bič uplést povede jen zřídka. A tenhle plytký dobový příběh o hledání sebe sama toho je bohužel, navzdory pár vydařeným scénám a dobře cílenému humoru, příkladným důkazem. 60% (10.03.2020)