Jako nepoddajný plevel

Takže: Dabing. Česky zpívající Tom Waits je zrůdnost (hlavně že všichni ostatní "zpěváci" zůstali nepředabovaní, včetně tuláka ve vlaku a M. S.). Dál: Bezdomovci (nebo "lidi z ulice") v Nilssonových filmech hrají přesvědčivě/ji (protože to jsou v první řadě lidi z ulice, ale od profesionálních herců by se dalo čekat, že to zvládnou zahrát). Tihle? Ne. Samozřejmě i za to do značné míry může dabing (ale vlastně ne nutně, když koukám na ukázky v originále ... to jsou prostě hlasy herců - i když alespoň hlasy tváří). A tedy tváře (a gesta a pohyby atd.): Ať se M. S. snaží sebevíc, je to tvář (a pohyby atd.) královny krásy, ne člověka, který má něco za sebou - opět viz Nilsson (a J. N. na tom není o moc líp). Celkově to není špatný, a kdybych neznal filmy R. N., řekl bych, že je to dobrý, jenže znám. Nechci kritizovat. V každém případě to dopadlo mnohem líp, než to dopadnout mohlo (přinejmenším kdyby to natočil Američan). Jenže o nic z toho v tom filmu nejde: takhle to dopadá, když někdo nemá co říct - měl bych mluvit o příběhu, jenže příběhy mě nezajímají, měl bych mluvit o "filmu", jenže o tom nic nevím, případně o nějakém morálním ponaučení atd. (nebo o čem by "komentáře" (edit. - "recenze", z komentářů se staly "recenze", tím hůř) měly být, v tom balastu se strašně těžko orientuje). Takže to hlavní: Je to pěkný film. (16.02.2021)

Jsme v roce 1938 a Jack Nicholson se vrací z jednoho svého flámu. Respektive se vrací do svého rodného města, stejně jako Meryl Streep, a coby opilci a bezdomovci jsou v tomhle melodramatu konfrontovaní s místy a lidmi ze své minulosti. Odvaha, úzkost, pocity viny, pokání. A novela Williama Kennedyho, oceněná Pulitzerovou cenou. Tvůrce Hector Babenco, který natočil i pro mě docela nesnesitelný kus Polibek pavoučí ženy, představuje typicky herecký film. Dvě velká esa, která kdyby nabídku nepřijala, film by zapadl v propadlišti dějin (ač tedy mimochodem představoval solidní komerční propadák). Nicholson, který kdysi nešťastnou náhodou způsobil smrt svého novorozeného syna, je nicméně při zobrazení lidské trosky dokonalý, což ocenily i kritiky. Naopak snímek jako takový už tolik nechválily. (14.05.2015)

"Je to moc hezkej pokoj a jde se po ránu slunce". No prostě další nepřekonatelnej film s Jackem Nicholsnem, který tu spolu s Maryl Streepovou hrají lidské trosky. Oba jsou bezdomovci, kteří už dříve zdratili hodnoty a snaží se je získat zpět. Jenže věci nejdou vrátit zpět. Velmi silný psyhologický film a velká škoda, že ho vidělo tak málo lidí. (03.07.2012)

Pokud máte rádi kvalitní příběhy a dostali jste se čirou náhodou k tomuto filmu, tak se na něj určitě podívejte. Osobně můžu říct, že se jedná o jedno z těch příjemných překvapeních, které bych od Jacka Nicholsona a Meryl Streep ani snad už nečekal. Člověk si totiž říká, že s nimi v televizi viděl ty nejznámější a nejlepší fláky tisíckrát, jenže pak se objeví nějaký zapadlý kus a je o překvapení zaděláno. Oba ty ožratý blázny hrají tak geniálně, až jsem zapomněl, jak se vlastně mrká. Jo a Jack Nicholson tu má hrozně krásnou scénu, kde jednomu sexuálně plodnýmu ožralovi vypráví, že si neštrejchnul už několik let a že už asi ani neví, jak se to dělá. Podle mě se musel hodně přemáhat, aby zrovna tohle natočil. Zrovna on... (22.01.2017)

Melancholický příběh o dvojici alkoholiků, který na mě působí jako asi jako člověk s dvěma tvářemi. Z jedné tváře jako by vyplývalo nutkání diváka se nad sebou zamýšlet a druhá tvář působící jaksi opačně. Chladně, nestranně, zkrátka bez dojmu. Z celkového pohledu má však u mě film to pozitivum, že ačkoliv se jedná o loudavou životní etudu, která se nikam nesune, tak děj skoro vůbec nenudí, čehož si cením. Samozřejmě má na tom zásadní podíl jedinečné herectví mimořádných osobností (Nicholson, Streepová) a pochmurné flashbacky. Není to film pro každého a pro diváka, který celý film prozívá mám pochopení. Přesto si myslím, že má co nabídnout. 75% (18.02.2012)