Sherlock Holmes: Pes baskervillský
The Hound of the Baskervilles
Obsahy(1)
Rod Baskervillů je proklet. Od doby, co psi bezbožného, násilnického sira Huga uštvali tu nebohou dívku, jejíž nevinnosti se Hugovi zachtělo, od chvíle, co ten ďábelský pes prokousl jeho hrdlo, visí nad touto rodinou prokletí násilné smrti. Přízrak děsivého zvířete se prohání po blatech a nikdo z Baskervillů mu neunikne. A zdá se, že na této pohádce, jak se o dávné legendě poněkud pohrdavě vyjádří Sherlock Holmes, přece jen něco bude. Proč by jinak na tváři sira Charlese, jehož mrtvé tělo bylo nalezeno před branou rodinného sídla, utkvěl tak zoufalý výraz hrůzy a děsu? Proč a před kým by utíkal? A proč by poblíž jeho mrtvoly byly objeveny stopy obrovského psa? Sherlock Holmes je ovšem mužem moderní doby a v záhady a nadpřirozeno nevěří. A se sebedůvěrou sobě vlastní je přesvědčen, že se mu podaří ochránit nového majitele před vším, co by mu mohlo hrozit. Jenže nehostinná blata, uprostřed nichž se rozkládá baskervillské panství, ještě nevydala všechna svá tajemství. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
Asi najslabšia adaptácia najznámejšej Holmesovky, akú som videl. Len pár dní predtým som videl verziu z roku 1939 a aj napriek tomu, že odchýlky v scenári sú minimálne, nedá sa s tou staršou vôbec zrovnávať. Pôvodnú verziu zdobila úžasná temná atmosféra, kedy sa väčšina príbehu odohrávala v noci, po tej tu nie je ani stopy. Ďalším faktorom je Jeremy Brett, ktorého som vďaka seriálu považoval za úžasného Sherlocka, no po niekoľkých filmoch s Basilom Rathboneom som svojho obľúbeného predstaviteľa Sherlocka zmenil. K tomu všetkému tu má Brett menej priestoru a je proste nejaký nevýrazný. Navyše je táto verzia zbytočne naťahovaná a ja som sa miestami dosť nudil, čo mi pri predošlých verziách nehrozilo. 50% ()
'Pes baskervillský' je nejslavnější a tudíž také nejznámější příběh se Sherlockem Holmesem a doktorem Watsonem. Nejen detektivní, ale takřka hororová nátura děje je přitažlivější, než se na první pohled zdá. Už při čtení literární předlohy má čtenář takřka husí kůži. A teď jde o to, jestli se stejná atmosféra podaří ztvárnit i ve filmovém zpracování. Byl by hřích, kdyby se takovýto příběh vyhnul herecké dvojice v hlavních rolích konce osmdesátých let, jakých jsou Jeremy Brett a Edward Hardwicke. Děj je toliko známý, že už jenom nastínění je nošením dříví do lesa. Co si však málokdo uvědomuje, je fakt, že samotný Sherlock Holmes má v rámci příběhu velice malou roli. Po představení celé plejády různorodých událostí a odcestování do sídla Baskerville z příběhu mizí a vše je tak na bedrech doktora Watsona. Samozřejmě se v ději zase ocitne, ale až na samém konci. Bohužel, smůlou že očekávaná děsivost a vůbec hrůzná atmosféra z tohoto snímku vůbec nevyvěrá. O nějakém napětí se nedá hovořit už vůbec. A na takový námět je to setsakramentská škoda. O nějaké akci nemá cenu přemýšlet už vůbec. Scéna útoku samotného psa samozřejmě nechybí, ale to je tady opravdu jen z nutnosti. Jeho vyobrazení je však přívětivé. Snímek jako takový je zkratka jen obyčejná televizní vyprávěnka, opravdu jen k televiznímu odpočinku, u kterého se nemusí nijak přemýšlet. ()
Půjdu na to kulantně, a protože mám fakt problém se rozhodnout, jestli se mi víc líbí verze tahle, nebo ta Fisherova z roku 59, řeknu, že se mi obě líbí stejně. Příběh je klasika, všichni víme, jak to dopadne, ale stejně si pořád můžete užít zpracování a herce a mlhu nad blaty. A nakolik se pro mě Jeremy Brett stává definitivním Sherlockem, překonávajícím i božského Petera Cushinga, tohle jsem si užil maximálně. ()
Brett je nejlepší Holmes a Pes je nejlepší Doylův příběh, tak jsem čekal od tohoto filmu asi něco víc. Hlavně konec mi připadá trochu odfláknutý. Ten úsek bez Holmese byl v románu relativně kratší. Nejlepší scéna je asi příjezd Watsona parním vlakem GWR do Dartmooru. 73%. Asi jim zrovna jako naschvál svítilo v Dartmooru na natáčení sluníčko, když jsem tam byl tak tam bylo taky krásně. ()
Zařazení Sherlockových případů na půl jedenáctou večer potvrzuje mou teorii o společné snaze televizních stanic za každou cenu vytočit pracující lid. Jelikož jsem byla v onu nekřesťanskou hodinu, kdy běžel Pes baskervillský, stále ještě pracující, už jsem vytočenější být stejně nemohla, čímž jeden problém odpadal a mohla jsem se během datlování do počítače na sesterně aspoň rozptylovat svým oblíbeným detektivem, který v podání Jeremyho Bretta jako obvykle nezklamal, ale příběh v jedné podstatné věci zklamal, a to ve strašidelnosti. Když se hluboko po půlnoci vracím domů z pracovních prostor umístěných v prastarém zámečku uprostřed pochmurného parku a nablízku zavyje pes, mělo by to vzbudit aspoň náznak tísně, ne zařvání: "Co kdybys toho chudáka aspoň občas odvázal, hajzle!" ()
Reklama