Sherlock Holmes: Pes baskervillský
The Hound of the Baskervilles
Obsahy(1)
Rod Baskervillů je proklet. Od doby, co psi bezbožného, násilnického sira Huga uštvali tu nebohou dívku, jejíž nevinnosti se Hugovi zachtělo, od chvíle, co ten ďábelský pes prokousl jeho hrdlo, visí nad touto rodinou prokletí násilné smrti. Přízrak děsivého zvířete se prohání po blatech a nikdo z Baskervillů mu neunikne. A zdá se, že na této pohádce, jak se o dávné legendě poněkud pohrdavě vyjádří Sherlock Holmes, přece jen něco bude. Proč by jinak na tváři sira Charlese, jehož mrtvé tělo bylo nalezeno před branou rodinného sídla, utkvěl tak zoufalý výraz hrůzy a děsu? Proč a před kým by utíkal? A proč by poblíž jeho mrtvoly byly objeveny stopy obrovského psa? Sherlock Holmes je ovšem mužem moderní doby a v záhady a nadpřirozeno nevěří. A se sebedůvěrou sobě vlastní je přesvědčen, že se mu podaří ochránit nového majitele před vším, co by mu mohlo hrozit. Jenže nehostinná blata, uprostřed nichž se rozkládá baskervillské panství, ještě nevydala všechna svá tajemství. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
Slabota po dramatické i po herecké stránce. Úplná nuda to sice není (příběh sám o sobě díky předloze ani nudný být nemůže), ale dramatická stavba dost pokulhává, tudíž se neubrání hluchým místům. Atmosféra není vůbec strašidelná, postavy jsou příliš ploché. A Sherlock Holmes má paradoxně málo prostoru. 40%. ()
Pes baskervillský to jako nejznámější a stokrát a jednou adaptovaný případ nejznámějšího detektiva nemá vůbec lehké. A ti, kteří ho točí, už vůbec ne, protože se musejí vypořádat se zapeklitým čekáním na Sherlocka a s tím, že takřka každý ví, co a jak se stalo a stane, a přesto by se neměl nudit. Tentokrát to dopadlo dobře. Čekání na Sherlocka krátí jeho monology, které zní Watsonovi v hlavě, a nuda (většinou) nehrozí díky vcelku slušně tajemné atmosféře. Přesto má ale Brettův Holmes na kontě lepší i mnohem lepší případy. ()
Televízny štáb sa vyberie priamo na rašeliniská do Dartmooru a vykašle sa na strašidelnú atmosféru "thick as fog on the bog", ktorá sa núka sama od seba? Neuveriteľné. Dve hviezdičky za niekoľkosekundový, kryštalicky kinematografický záber povrchu čierneho močiara, do ktorého odrazu vstúpia svetielkujúce zelené nohy psa. Jedna za tie úžasné neogotické zámky, ktorými Angličania obdarili zemský povrch. No a jedna samozrejme aj za scenár, réžiu i hercov, lebo mám tak nejak nedobrý pocit, že tomu filmu krivdím. ()
Místo pro natáčení bylo vybráno excelentně. Mlhy, blata, tajuplné zámky... Jinak ale spíš průměrně odvyprávěný Pes. S příběhem rodu Baskervillů už jsem měl co dočinění několikrát (kniha, dvě divadelní adaptace, filmy), a tak jsem čekal nějakou efektní obměnu, něco co tento příběh posune a co mě překvapí. Nestalo se. Průměrná pohádka, tentokrát s dost ubohým psem - jeho hrůznost spočívá v tom, že je natřen fosforem. Tristní. ()
Zařazení Sherlockových případů na půl jedenáctou večer potvrzuje mou teorii o společné snaze televizních stanic za každou cenu vytočit pracující lid. Jelikož jsem byla v onu nekřesťanskou hodinu, kdy běžel Pes baskervillský, stále ještě pracující, už jsem vytočenější být stejně nemohla, čímž jeden problém odpadal a mohla jsem se během datlování do počítače na sesterně aspoň rozptylovat svým oblíbeným detektivem, který v podání Jeremyho Bretta jako obvykle nezklamal, ale příběh v jedné podstatné věci zklamal, a to ve strašidelnosti. Když se hluboko po půlnoci vracím domů z pracovních prostor umístěných v prastarém zámečku uprostřed pochmurného parku a nablízku zavyje pes, mělo by to vzbudit aspoň náznak tísně, ne zařvání: "Co kdybys toho chudáka aspoň občas odvázal, hajzle!" ()
Reklama