Mistr mezi vyděrači

Tak sebejistého vyděrače aby člověk pohledal. Problém ho usvědčit má i samotný Sherlock Holmes. Ano, takový vyděrač se skutečně dá považovat za krále všech vyděračů. Jak je to však nakonec vyřešeno je zcela mimo chápání. Sherlock Holmes ve finále asistuje vraždě? Kam se poděl ten starý dobrý Sherlock Holmes nemající problém cokoliv vyřešit? Snímek se od předešlých atmosférou nijak ne vymaňuje. Divák je sice zvědavý jak to nakonec celé dopadne, ale opět to postrádá napětí a hlavně typickou Holmesovskou sebejistotu. Jedná se o další krátkou povídku převedenou do celovečerní stopáže. Úkol pro scenáristu vskutku nelehký. No, nakonec to dopadlo, jak to dopadlo. (10.01.2020)

Tu, aj keby nebol žiadny dej, tak lokácie, obrazy a kostýmy samy osebe si zaslúžia tri hviezdičky. No ak sa k tomu pripojí skvele zvládnutý zámerný holmesovský neštandard, o vyššie hodnotenie je postarané. Netypické postupy brilantného detektíva sa prejavujú v takmer v celej príhode. Holmes sa ukáže v úlohe flirtujúceho inštalatéra; absolvuje žiarlivostný fyzický súboj so sokom v láske a napokon viackrát náruživo bozkáva chyžnú, s ktorou sa v záujme doriešenia prípadu zasnúbi. V závere miesto úvah namáhajúcich mozgové závity použije vlamačské nástroje. (13.02.2021)

Tentokrát se mi to zdálo málo fantastické. Pracně vyloupit trezor a pak nechat provést vraždu cizíma rukama mi připadá trochu neprofesionální od úžasného detektiva Sherlocka Holmese. On, který vždy všechno předvídá, najednou nepočítal s účastí hraběnky, která měla též nemile zkušenosti s vyděračem, o čemž on věděl. Žádné originální řešení, proto 3*. (29.04.2008)

Poctivé televizní zpracování vlastně dost divného (ne)detektivního případu: kdo je vyděračem všichni věděli, lítý a znechucený Sherlock nic nededukoval (vícekrát snad s nápadem přišel klidně uvažující Watson!), pouze v přestrojení posbíral pár informací a zastal roli prostředníka. Vždyť i "samovolnému" rozřešení jen přihlížel(i)! (01.08.2017)

Podmínky stanovené Tosimem splňuji, ale stejně jsem zase musela žehlit. Hned vysvětlím. Působí trochu naschválovitě, když chorobný nespavec jako já usíná do pěti minut před čímkoli připomínajícím obrazovku, navíc u něčeho, na co se dívat chtěl a co ho baví. Zkoušela jsem tomu zamezovat různě. Cvičením, jenže při klicích a sklapovačkách vidím na to, co se děje na obrazovce, jaksi blbě (i když to je u spousty filmů spíš výhoda). Žvýkáním svých oblíbených sušených jablek a celozrnných placiček. Zatím to vždycky skončilo tak, že jsem se probudila ve čtvrt na dvě ráno s hlavou visící přes opěradlo a zbytkem žvýkané hmoty nalepeným za uchem, což by také jednoho dne mohlo skončit tak, že se tiše udusím ve svém zákoutí a najdou mě ohlodanou od mé zvířeny. Není zbytí, žehlení to jistí, takže zatímco Sherlock řešil případ, já řešila případ záhadně zmizelých puků na kalhotách, a celkem jsme se doplňovali. "Prosím tě, jak můžeš žehlit, když Sherlock pátrá?" podivil se kamarád, tak jsem mu řekla, že proto, že naopak by to působilo divně. Případ tentokrát divně nepůsobil vůbec, můj drahý SH působil jako člověk, hlavní zloduch působil náležitě odporně a scénárista působil jako člověk, který předlohu nejen četl, ale také u ní přemýšlel a domýšlel. Chválím a někdy nashle. (07.05.2008)