Manthan
Churning, The
Obsahy(1)
Mistrovské dílo známého režiséra přináší příběh party městské mládeže, která pod vedením veterináře buduje mlékárenské družstvo v chudé vesnici. Přestože se vesničané snaží pracovat společně, vyplouvají na povrch staré spory a nepřátelství. Důležitým detailem je ale hlavně způsob financování celého filmu – půl miliónu zemědělců z chudého státu Gudžarát se po pár rupiích složilo, aby tento projekt vznikl. (Festival bollywoodského filmu)
(více)Recenze (3)
Je to můj první film z Indie - chybí mi kontext, chybí mi známé tváře (Naseeruddin Shah je tu fešák s charismatem jak blázen). Smita Patil byla zábavná i než si Smyla Paty a příběh mi vyhazoval - proč to neříct - podobně mléčné zápletky jako dejme tomu Slunce seno - ale chápu velmi dobře, že tady šlo o vyšší věc, než že hoří les a na to, jak mi takhle Dreyerovo Slovo připomnělo rozložením sil Anče Kubo, jsem si vzpomněl spíš s uzarděním. Situační humor tady mi přišel úplně exotický, čekal jsem už jen sborový tanec, ale ten nebyl. Girish Karnad je mix mladého Petera Kerna s Hugo Haasem a jeho klaďas je protivný jak většina klaďasů. Výsledek je nicméně zvládnutý i z evropského oka, byť velmi prostý, žádné přepičatělosti, na které jsem zvyklý z artového kina se nekonaly; když pěkné světlo, pak zvenčí do brlohu. Příroda okolo, úplně cítím ty vůně a pachy. A chápu tedy správně, že ta přímost, až dětská, že je jedním z pravidel indického filmu? Trošinku mi to schéma lezlo do cesty - od třetiny téměř vím, kdo je jaký, kdo se kam pohne, kdo koho bude mít rád, a příjemně lineární závěr s utíkajícím Naseeruddinem mi to nevytrhl. Muzika tu příjemně doplňuje příjemný tok a je zase až trochu legrační to toužení plané, přímé, nepřímě zprostředkovávané skrz texty různých slok písničky "přijdi ke mně do chajdičky". Kamera nabízí občas překrásné obrazy, opět trošku naivní, dětsky přirozené, stejné jako vášnivé pohledy okatých Indek. ()
मंथन (mamthana, stloukání másla). V podstatě by mi tu ke spokojenosti stačily písničky, hudba a Indky. Samozřejmě by tu mohlo být na místě porovnání zakládání družstev v Indii a u nás, nebo porovnání kastovního systému v Indii a u nás (zde se tomu dlouho říkalo třídy). Ale třídy zmizely mávnutím kouzelného proutku a mléko u nás už nikde nekoupíte (naposledy mě vyhodili od Králů ve Vysokém, neboť přešli od výroby mléka na výrobu masa - jak potupné! čerstvé mléko za 12 Kč litr). Je tu ale i mnoho společného, třeba že i nejčernější kráva dává bílé mléko a při kolektivizaci vře krev. Rozdíl je pak v tom, že žádný indický vesničan nebyl označen za kulaka. Protože jsme žádné stloukání másla neviděli (snad jen při přepravě mléka), domnívám se, že jde o metaforu přeměny jedné látky v tutéž látku jiné kvality, tedy přetváření, "tvorbu nového člověka". Závěr ukázal, že se to podařilo, i když na druhé straně není zas moc o co stát. A tak zase od začátku: v Indii bych nelpěl na patriarchálním rodinném řádu; a tím bych to všechno prohrál. ()
Dr. Rao je zvěrolékař, který přijíždí do vsi, aby pomohl vesničanům založit družstvo. Ale bohatý podnikatel Mishraji je proti tomu, aby Dr. Rao uspěl se samozásobováním vesničanů....Film je poctou Dr. Varghese Kurienovi, průkopníkovi indické Bílé revoluce. Film ceněný především v Indii. ()