Faunovo velmi pozdní odpoledne

Příběh stárnoucího donchuana mě bavil po letech snad ještě více. Snímek samozřejmě stojí na kreacích Leoše Suchařípy, ale zde funguje naprosto všechno. Výtvarný vklad Ester Krumbachové (obrazové koláže a hrátky s listím připomenou Sedmikrásky), Stivínovo jamování i neklidná kamera Jana Malíře (poznávací to znamení většiny filmů Chytilové). Jak ten čas letí...a koberce mraků se ženou nad Prahou... A snad i více než dříve jsem si uvědomil, že v druhém plánu vzdává režisérka hold milované Praze (stvrzeno v Neklidném srdci Evropy). Panorama, domy, uličky, zákoutí, parky, Hrad, Nerudovka, Malostranská, zámecké schody... Humor střídá smutek, podzim života je neúprosný. Vrcholná scéna se smrtí je komická a děsuplná současně. Tam protiklady splynou v jeden obrovský oxymóron. Dívky, ženy, módní kreace (na ty logicky Chytilová nezapomínala). A nelze zapomenout na drsné promluvy o světě a společnosti, o tom, že jedinou jistotou v životě je SMRT. Ve své době rozhodně provokativní film o společnosti, svobodě, možnostech a nemožnostech dokáže oslovit i dnes. Ale, ale dnešní nepřipravený divák rozmazlený hollywoodskými prefabrikáty Chytilové absurdní podobenství zřejmě nepřijme... (13.03.2014)

Tenhle film = Leoš Suchařípa. S ním to jde nahoru i dolů, stoupá i padá. Ze začátku se to zdá být v pořádku, jeho průpovídky působí dobře, ale pak to začne být strašně stereotypní a vlastně se to motá pořád dokola. Vyvrcholení je až v samém závěru filmu, kdy se starý svůdník opije, a pak pro něj přijde "smrt". Konec. Titulky. Bohužel se na tuhle část načekáte až až, těch 99min. je celkem moc. (01.07.2010)

Z díla Věry Chytilové je zde nejvíc vidět feministický vliv. Film zachycuje podzim života přestárlého Casanovy, který se neodvratitelnou tíhu stáří snaží zahnat houfem mladých milenek. Ve své snaze se mu však přestává dařit a Faun se stává tragikomickou postavičkou, která pomalu a jistě míří k zapomenutí a bezvýznamnosti. Z Fauna, bytosti nabité erotickou energií, se stává spíše už jen starý kozel, který se může na mladé dívky jen dívat a vzpomínat na svá lepší léta. Výkon Leoše Suchařípy v hlavní roli je takřka fenomenální a lehce psychedelické a nezvyklé kamerové záběry opět nabuzují dojem, který umí vytvořit jen a pouze Chytilová. Dialogy a zejména Faunovy monology se často pohybují na pomezí naprosté abstrakce a film získává poetický ráz. Z toho, co jsem od dané režisérky viděla, se Faunovo velmi pozdní odpoledně rozhdoně řadí k tomu lepšímu. (07.06.2012)

S filmy Věry Chytilové mám dlouhodobý problém - buď mi přijdou jako rádoby intelektuální hříčky nebo jako jednoduché morality pro nejširší masy a celkově mi přijde filmová tvorba režisérky taková afektovaná a jednoduše "chytilovská". Pouze dva filmy z její filmografie mě opravdu oslovily, a to je právě Faunovo velmi pozdní odpoledne a Šašek a královna. V tomhle snímku se zřetelně projevuje feminismus Chytilové, když si nepokrytě střílí z typicky mužského hrdiny - stárnoucího sukničkáře, hypochondra a slabocha. Jakkoli Chytilová nadsazuje, její pohled na opačné pohlaví nepostrádá půvab a sarkastický humor. Leoš Suchařípa se do hlavní role jednak typově hodí, jednak pochopil, že jde o jeho životní šanci, a tak ji beze zbytku využil. Celkový dojem: 80 %. (16.04.2009)

Tohle je hodně originální, fraškovitá, psychologická sonda do duše jednoho archetypálního muže. Věra Chytilová zachytila určité fluidum. To vyvěrá nejen v experimentálních záběrech. Vysmívá se můžům i ženám. Mě osobně uhranula šéfová. Ta stará semetrika, i přes to všechno chtěla (Fauna, lásku, cit?). I Faun chtěl být milován a chtěl milovat, jenže když pořád někdo utíká před stárnutím tím, že ukájí své libido... . Paní režisérka nabídla své skutečné nitro = 82%. (30.06.2010)