Režie:
Věra ChytilováKamera:
František VlčekHudba:
Miroslav KořínekHrají:
Dagmar Bláhová, Jiří Menzel, Jiří Kodet, Evelyna Steimarová, Nina Popelíková, Bohuš Záhorský, Jiří Lábus, Jana Synková, Kateřina Burianová, Jitka Nováková (více)Obsahy(1)
Film Hra o jablko režisérky Věry Chytilové se pokouší komediální formou zachytit podstatu neustálého sporu mezi mužem a ženou a zároveň najít odpovědi na otázku, do jaké míry je možná hra s lidskými city a kdy a jak přestává být hrou. Hrdiny příběhu jsou porodník dr. John, svobodný muž po třicítce, v soukromém životě značně sobecký, a mladá zdravotní sestra Anna Šímová, která vzdor svému na pohled ztřeštěnému chování má k životu mnohem odpovědnější přístup. John k dívce naváže, jako před tím k tolika jiným, povrchní vztah. Jeho hra na lásku se však tentokrát obrátí proti němu. Když se pokusí napravit svou chybu, je už pozdě. Lze si totiž hrát v životě, ale nelze si hrát na život. Proto na Johnovo: "Ale já už si nechci hrát" Anna odpoví: "To je škoda, my právě hledáme někoho, kdo to umí". Motiv jablka, provázející příběh, je symbolem poznání charakteru lidí, symbolem ovoce lidského konání i symbolem plodu lidské lásky - dítěte... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (124)
Vzpomínám si, že když měl tento film premiéru, vzbudil velkou pozornost, často však zejména díky odvážným záběrům. I ty, domnívám se, jsou součástí moralizujícího konceptu režisérky. --- Věra Chytilová moralizovala často, ne výlučně svými filmy, vyjadřovala se i jako významná kulturní osobnost. Někdo se mnou souhlasit bude, mnozí určitě ne, ale můj názor je takový, že její postoje jsou skoro vždycky populární a skoro vždycky falešné. --- Tento film budiž příkladem. Jak zde uvedený oficiální text distributora, tak komentáře uživatelů potvrzují zřetelně, že film je obecně vnímaný jako moralistní. A v tomto ohledu se stále opakuje právě to, co nám - jsem o tom přesvědčen - Chytilová chtěla naočkovat: Doktor John je neodpovědný proutník, sestra Šímová „vzdor svému na pohled ztřeštěnému chování má k životu mnohem odpovědnější přístup“. --- Takový závěr může přijmout jen ten, kdo nekriticky přijímá morální kontext doby, která (i přičiněním Chytilové) v sedmesátých letech nastupovala a dnes přináší bohaté plody. Ten lze shrnout takto: Za žití či nežití dítěte nese výlučnou odpovědnost žena (která rodí, však se podívejte!), ale žena nenese žádnou odpovědnost za své sexuální chování. --- Šímová není žádná naivní pionýrka, velmi rychle se zorientovala v novém prostředí a do postele nebyla Johnem vlákána, nýbrž si ho tam opilého přinesla. Johnův vlažný a lehkovážný poměr k ní jí byl jasný, a právě proto s ním hrála manipulativní hry. Ženy jejího druhu je s muži Johnova druhu hrají odjakživa a vědomě nesou riziko, že to nevyjde. Tak dlouho Johnovi lhala, až v okamžiku, kdy zjistila své těhotenství, jí John pochopitelně nevěřil už ani slovo. --- A teď, prosím, pozor, teď přijde na řadu ta její údajná odpovědnost: Když John se zpožděním pochopil, že tentokrát Šímová nelže a že končí legrace, Šímová už vyloučila jakoukoli komunikaci a rozhodla se být svobodnou matkou. Chytilové poselství je jasné: muži jsou sobečtí trubci, ženy jsou hrdinky sedmibolestné a poradí si nejlépe bez mužů. --- Navrhuji v této morální při následující rozsudek: Neodpovědná byla matka, neodpovědný byl otec, a neodpovědná byla režisérka. --- Kromě toho, film mi připadá nepodařený i umělecky. Scénář je nedbale načrtnutý a postavy nemají žádnou skutečnou hloubku. I to signalizuje prvoplánovou agitku. Podezřelá výprava a produkce mohly být postiženy „půvaby“ tehdejší doby, ale ani taková omluva filmu na hodnotě nepřidá. --- Celkem vzato Chytilové její záměr vyšel. Umělecky je to zmetek, ale propagandisticky uspěla „na věčné časy a nikdy jinak“. ()
Nejživější z "dívčích" filmů V.Chytilové s výbornou improvizovanou stylizací obou hlavních rolí, úžasným scénáristickým konceptem, originální kamerou a skvělou ♫ jazzově hudební náladou M.Kořínka. Excelence filmu vynikne především v kontextu dobové posrpnově normalizační a výročně osvobozenecké produkce. Přímé a hravé odkazy najdeme u generace Věřiných žáků: Steindlera, Svěráka, ad. Navíc film tematicky těsně navazuje na historický populační boom. Dodnes spousta infantilně-dospělé zábavy i námět na vážné zamyšlení. "Vidim, že se vyznáš !" - "Dyť jsem taky z Kardašovy Řečice .... ty kandidáte !" 4-5* ()
Nikdy bych nevěřil, že bych Menzelovi s jeho mnišským vzezřením (trošku jsem si zapřeháněl) kdy mohl uvěřit nezodpovědného bonvivána. Leč stalo se! Radost ho v této protiroli sledovat, totéž mohu říci i o Dagmar Bláhové. Na každý pád - a to je ještě důležitější zjištění - Chytilové filmy mě (nejen) skrz ty své geniální střihy počínají zajímat čím dál tím víc. Jsem si vědom, že nemám nakoukáno, avšak z českých autorů mě víc oslovuje snad už jen Jan Švankmajer. ()
Chytilová mě svým těkavým projevem už nějak nebaví, ale v začátcích, když to ještě bylo nové, hmm. Tehdy půvabná Dáša Bláhová, která také skončila ve výlevce vkusu, zvané telenovely na Prímě, ještě hraje a jen nemektá a nešpulí se, celá plejáda výborných herců, hmm, pěkný film. Tématicky se madam ještě mírnila, ono v 70. letech svou nenávist k jednomu a lásku k druhému nemohla jen tak vřískat do světa.-)) ()
Jiří Menzel je projevem takový český Woody Allen, i ten film mi trošku z něho připomněl, ale nevím proč mi přišel strašně povrchní v tom, jak uměleckým se obrazově snažil být, až to bylo otravné a přitom řešil-neřešil tak banální vztahy bez jakékoliv katarze pro diváka. (Z obrazu socialistické porodnice jako výroby mimin na běžícím páse bez špetky empatie až mrazí). ()
Galerie (11)
Zajímavosti (21)
- Po siedmich rokoch vynútenej pauzy, keď točila iba reklamy, dokumentárne a televízne filmy, sa Věra Chytilová mohla vrátiť k réžii celovečerného filmu. Spoločne s Kristinou Vlachovou napísala Hru o jablko. Scenár však barrandovské vedenie zamietlo. Chytilová ho ale s rôznymi úpravami presadzovala tak dlho a tak usilovne, až jej bolo vyhovené. Film však musela natočiť v štúdiách Krátkeho filmu Praha a nie v Barrandove. (Raccoon.city)
- Snímka Hra o jablko sa dostala do juhočeských kín až v roku 1989, nakoľko bola dovtedy príslušnými miestami odmietaná ako film kaziaci socialistickú morálku. (dyfur)
- Podle vlastních slov měl hlavní roli hrát Bronislav Poloczek. Režisérka Chytilová ho ovšem vzala k porodu a Poloczek scénu nezvládl a zvracel, a tak bylo po roli. (sator)
Reklama