Kopytem sem, kopytem tam

S odstupem dvaceti let lze konstatovat, že Chytilová v této pozoruhodné komedii, představující v plné síle poetiku "sklepáků", předjala některé Hřebejkovy filmy (nejvíce PUPENDO) a tvoří jakýsi spojovací můstek i k PELÍŠKŮM. Nezávazná taškařice nikdy nekončící puberty a stále nedospělé adolescence, ignorující nezastavitelnou dospělost, vyjadřuje víc než úděs jedinců: symbolizuje nedospělost společnosti jako takové. V druhém plánu - a tím ještě přesvědčivěji - vystihuje "přízemně" kulisy pozdní normalizace. Dojem z filmu je dojmem z dobové společnosti, která napovídá a předjímá celou řadu negativ polistopadového vývoje poté, když vyprchala prvotní euforie z listopadových shromáždění. Kdybychom měli hledat další možný spojovací můstek, najdeme ho v deziluzívních polistopadových textech pozdního Karla Kryla, které přibližně od léta 1990 začaly nemilosrdně nastavovat době její méně lichotivou tvář. Uhry, které na ní vidíme i dnes. Kontroverzní závěr filmu, ústícího do tehdy tabuizovaného AIDS, lze vykládat mnohoznačně: jako zásah cenzury, scénáristické i autorské selhání nebo nápověď civilizačního zlomu. Možností je ještě více. SKLEPácká poetika, ve filmu nepopiratelně obsažená, tyto tendence ještě prohlubuje. Hořký film, hořké prozření, nepopiratelná katarze. To je to, oč by nám všem mělo jít, pokud se skutečně chceme zbavit fenomenu "blbé nálady". (27.08.2007)

Rozumím nadšení pamětníků, kteří se v paměti vrací ke sklonku 80. let, kdy eskapády trojice bohémů v podání Hanáka, Šteindlera a Vávry znamenaly rozčísnutí stojatých vod českého filmu. Odvaha Chytilové nikdy nechyběla, a tak si dovolila jít zase o pár kroků dál než ostatní. Tam, kde jiní naznačovali, ona pojmenovávala věci pravým jménem. Jinak je ale tahle dadaistická moralitka pro mě potvrzením skutečnosti, že se s jejím uměleckým viděním až na drobné výjimky míjím. Přijde mi to vyčpělé, pozérské a mělké. Celkový dojem: 45 %. (03.06.2018)

Skvělý film, v němž Chytilová skloubila sklepácký humor a v té době aktuální problematiku onemocnění AIDS. I když tato nemoc stále je velkou hrozbou, v době vzniku filmu byla jedním z největších celosvětových témat. Film má vynikající vývoj příběhu, kdy od lehkovážných pletek s dívkami a nekonečných alkoholických tahů se trojice třicátníků dostává do pozice, kdy musí čelit hrozbě smrti. I když hlavní postavu ztvárnil Tomáš Hanák, myslím, že jej herecky převyšují Šteindler s Vávrou. V případě Vávry zejména scéna, kdy se obává, že má AIDS, sprchuje se atd. Film zároveň je zajímavou reflexí zkomírajícího komunistického systému. Hanák se věnuje práci kontrolora obchodů, která ho nebaví, ale zároveň mu skýtá finanční přilepšení v podobě úplatků. Šteindler zdánlivě dělá smysluplnou práci v nějakém mikrobiologickém ústavu, ovšem prožívá krizi třicátníka žijícího u maminky, kdy zvažuje další své životní plány.Vávra je chytře schován v blíže nespecifikovaném úřadě, kde svůj kariérní postup spojuje s funkcí v SSM. Chytilová výborně zachycuje tuto šeď doby, kdy lidé mnohdy dělali práci, která je nijak nebavila, nemotivovala, ovšem díky ní se dalo žít a ten život sem tam okrášlit nějakými těmi bláznivými kousky. Film je dnes především nadčasový zachycením vývoje jednotlivých charakterů postav, zároveň ale ukazuje, že téměř 20 let starý příběh je v tomto smyslu stále aktuální. (03.02.2007)

Upraveno v únoru 2024. Kopytem sem, kopytem tam, to jsou především orgie sklepácké poetiky, jejíž tok však determinuje tendenčně ambivalentní forma moralizujícího apelu. Sklepácká poetika, stejně jako bouřlivě provokující a promiskuitní život ústřední trojice, jest revoltou, vzpourou proti životním podmínkám socialistické společnosti. Sklepácká poetika vychází z absurdity, kolem níž se staví a slaví stánky z rákosu a slovo se stává živoucí entitou s vlastním způsobem bytí. Promiskuitní život věčné zábavy je negací negace svobodného života, je to odmítnutí konvencí, jež svou vlastní podstatou ani nedovolují svobodná rozhodnutí elementárního významu, zároveň je to však pouze náhražka za skutečnou revoltu proti nesvobodnému společenskému uspořádání, neboť neubírá ze životního komfortu. Chytilová si neodpustila kritiku společnosti, tu formu konzumerismu pozdního socialismu, přestože odbočka k syndromu získaného imunodeficitu podléhá tendenčnosti oficiální komunistické výpovědi. Smutným hrdinou morality je Josef Málek alias Pepe (Tomáš Hanák), fikaný kontrolor a lačný svůdce ženských krás. Koncept svobodné lásky hnutí hippie zemřel na herpes a rozmělnil se v konzumu, sexuální osvobození o dvacet let později bylo zastrašeno hrozbou AIDS a zředěno novou modifikací spotřeby, to další sexuální uvolnění za dalších dvacet let je již výsledkem konzumerismu, způsobem pobavení. Další důležité postavy: Pepeho kumpáni v bouřlivém pobavení životem veterinář Milan Dědek (Milan Šteindler) a provozní okresního kulturního střediska František (David Vávra), Pepeho ze zkušenosti nedůvěřivá milenka Jiřina (Chytilové dcerka Tereza Kučerová), naivnější mladá lyžařka z Klínovce Petra (Ivana Kuntová), Dědkova mladá laborantka Hanka (Renata Beccerová) a k zábavě svolná Frantova kolegyně Jana (Bára Dlouhá). Z dalších rolí: tajuplně svůdná cizinka (Chantal Poullain), její milenec (Jiří Bartoška), Frantu poučující ředitel okresního kulturního střediska (Josef Kobr), Petřin z Pepeho zuřivý tatíček (Zdeněk Mucha), Dědkova starostlivá maminka (Dáša Neblechová), či německý masochista (Pavel Vangeli). Kopytem sem, kopytem tam: pokud odhlédneme od teze, že veškeré zlo pochází jen z mravně zkaženého Západu, zůstávají nám drze provokující hrátky sklepácké poetiky, filmové hříčky a narážky Chytilové a podprahová myšlenka, že veškerou potenciální možnost rebelie lze důkladně rozmetat vyvoláním pocitu niterného strachu. Aneb když život nabízí jen přetvářky v životních rolích, musí se protestovat, a to i za cenu vlastního sebezničení. Sklepácká estetika umění, to je ten skvost, který věky přetrvá! (10.11.2009)

Věra Chytilová umí ztvárnit lidské utrpení a bolest na filmové plátno až zrak přechází. Je tomu však tak, že "nemoc" AIDS je tu s námi a my sní nedokážeme úspěšně bojovat! Zajímavé však muselo být, když šel tento film v tehdejším československu v kinech a jak na něj lidé reagovali? Ke mě se dostal o dvacet let později. (06.11.2008)