Obsahy(1)
Pohádka vypráví o prolhaném království, jemuž vládl král (A. Švehlík), který si myslel, že může poddané nutit ke lži, a ty, kteří lhát nechtějí, zavírat do labyrintu. Zdálo se, že králova vláda je věčná a že se tu nikdy nic nezmění. A přesto, toho dne, kdy princezna (H. Ševčíková) objevila vchod do tajné komnaty, začalo se v prolhaném království blýskat na lepší časy. Nejprve se do království vrátila královna (H. Maciuchová), která žila ve vyhnanství. Ona jediná znala tajemství návratu z labyrintu. A pak je tu ještě hrdinný Jan (J. Schwarz), který vládu zla přemůže a spolu s princeznou, kterou si vezme za ženu, nastolí království bez lží. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Pro děti tato pohádka o tom, jak chutná moc a zrada není, ale dospělého může zaujmout. Výborný herecký výkon v roli despotického krále, který si hraje na pravdu, si vychutnal Alois Švehlík a předvedl parádní výkon. Zrádného přítele si také s velkou chutí střihl Svatopluk Skopal. Dobro zde nemělo tak silné hráče, přesto samozřejmě musí vyhrát. I když tentokrát to bude jen o prsa. Hudba: Ladislav Simon ()
Vůbec ne špatné. Pokud přistoupíte na hru, dostane se vám paralely s jakýmkoli totalitním režimem, které jsou prostě dlouhodobě neudržitelné. Pro děti spíš informace, že lhát se nemá, protože má krátké a vratké nohy. Bohužel na vratkých nohách stojí i scénář. Některé nelogičnosti bijí do očí (nákupy na trhu). Princezna je spíš naivní než přímo pitomá, prostě podstoupila kvalitní vymytí mozku. Objekt lásky mi paradoxně přišel mnohem naivnější. Král normálně nesympatický, jak se u záporné postavy snad předpokládá. Nejzajímavější postavu nakonec hraje Skopal. Konec to trochu zabil, protože s takovou mohla královna triumfálně nakráčet zpátky již před lety. K víkendovému obědu - proč ne. ()
Silné téma, debilní scénář, neschopná režie. Téma pravdy a lži, zvláště v kontextu mocenské zvůle a totality, bylo v prvních letech po listopadu hodně in. Očividně tak in, že po něm měly potřebu sáhnout i úplně neschopná scénaristka a stará režisérská rutinérka bez talentu. Vznikla tak jedna z nejzoufalejších studiových pohádek, co jsem kdy viděl, kterou nezachrání ani to, že herecky je celkem v pořádku. ()
,,Mně nebudeš lhát!“ Už úvodní premisa dávala tušit problémy. Království, kde musí všichni lhát z rozkazu zlého krále, je prostě ptákovina. Pak se sám král diví, že mu jeho dcera neříká pravdu! Ono to asi má ambice nastínit divákům totalitní dobu, ale je to pak pohádka i pro děti? Skřípající logiku bohužel doprovází i chatrné zpracování, které je i na studiové pohádky špatné. Postavy mi byli taktéž vesměs nesympatické. Princezna byla hloupá jak ředkev, král měl evidentně problémy s taktizováním, hlavní hrdina vypadal jak bezdomovec. K tomu všemu je ještě pohádka hrozně depresivní a temná, no rozhodně to nebylo příjemné pokoukání. ()
Zvláštní pohádka, která mi zrovna nesedla, tak jak jsem si představovala, ale to se nedá nic dělat. Za pravdu je potřeba bojovat. Kam bychom došli, kdybychom byli jenom prolhaní a nakonec tomu všemu uvěřili. Pravda je těžší než lež. Proto musí být lež spravedlivě potrestána. Takže je tu velké poučení. Král v podání Aloise Švehlíka byl hrozně nesympatický. ()
Reklama