P.F. 77

Na golfistovu otázku mám, alespoň za sebe, jednoznačnou odpověď - celé to působilo hluboce a na dlouho. Minulost se nezmění a právo soudit nemá snad nikdo, ale přesto cítím obdiv k těm, kdo měli odvahu a dali ji najevo veřejně...Vlasta Chramostová podává výtečný výkon, ale ani zástupci dalších hereckých generací nejsou o nic horší. Daniela Kolářová je skvělým příkladem soudružky se zodpovědnou funkcí, Jan Langmajer a jeho filmová manželka Stanislava Jachnická představují takřka typické socialistické lidičky a jde jim to velmi dobře, ale naprosto nezapomenutelní jsou ti nejmladší - studenti posledního ročníku Divadelní Fakulty AMU, připravující se na své absolventské představení, moji zbožňovanou tragédii Romeo A Julie. Příhodně zvolený námět pro dva zamilované, Michaelu Maurerovou a Zdeňka Rohlíčka alias Hanku a Petra, představitele nejslavnějších milenců...nebudu mluvit o příběhu, i když je to pro mě velkým pokušením, podat výpověď o nádherném herectví a lásce...deklamace epilogu z Romea A Julie přednesená paní Chramostovou, za okolností jaké nastaly v Brabcově filmu, to je nejkouzelnější scéna jakou jsem letos viděl...věřte, že stejně jako moje, tak i vaše srdce bude jímat znova, žal Juliin a bolest Romeova. (16.11.2003)

Bohužel nenadchlo, tak jak mělo. Nepopírám, že paní Vlasta Chramostová je výborná herečka a že role jí dokonale sedla. Celý film na mě působil velmi zvláštním dojmem, jako by ho někdo spíchnul horkou jehlou v podstatě na něčí objednávku. Možná si taky něco jenom namlouvám a za vším vidím jenom bubáky. Nevadilo mi prolínání děje s dobovými záběry. Raději bych je ale viděla jako samostatný dokument. Mladší ročníky, které o Chartě 77 nic nevědí, budou zřejmě možná celým příběhem tápat a budou mít spoustu otázek, na které bude potřeba odpovědět. (21.12.2011)

Téma Anticharty je pro naši společnost do značné míry bolestivé a zdá se mi i, alespoň v umění, docela málo reflektované ba spíše obcházené a opomíjené. Vidět oblíbené televizní tváře participovat na něčem, co jsme raději ukryli do těch nejzazších zásuvek nevědomí, jelikož to vlastně vypovídá o nás samých... Televizní film Jaroslava Brabce však tato slova důsledně vyvrací. Vynikající Vlasta Chramostová a scénář psaný přímo pro ni, dokonce možná i podle ní (pozor však, paní Chramostová se ve skutečnosti zachovala přesně naopak, než v tomto filmu!!!), výborná kombinace hraných scén a autentických dobových záběrů, úžasné, na současnou filmovou tvorbu velmi nadprůměrné herecké výkony, morální vyznění filmu gumující všechny tlusté čáry za minulostí... Velice záslužný a povedený počin, tenhle ,,televizní" film... (23.11.2006)

Vlasta Chramostova dominovala jako malo kdo v televiznim filmu, vyborny herecky vykon. Namet pro me vice nez zajimavy, stopaz je ovsem zbytecne dlouha a filmu ubira na napeti. Dost mi vadila roztekana kamera Tomase Sysla, jako by chtel napodobit reziserovu byvalou tvorbu za kamerou (Kopytem sem, kopytem tam), v PF77 jsem vsak mel pocit, ze padla kamera na kamen. Cekal jsem vice. Filmova prvotina meho oblibence, Miroslava Krobota. (16.12.2014)

Děj celého Brabcova napůl hraného, napůl dokumentárního dramatu vychází z událostí odehrávajících se okolo dokumentu Charta 77. Vlasta Chramostová hraje zasloužilou umělkyni Národního divadla..a hraje ji naprosto nepopsatelným způsobem. Vše se točí kolem rozhodnutí podepsat, či ne..rozhodnutí, které není ať v jednom či druhém případě dobré ani špatné. Na jedné straně je to, co byste měli udělat, a na druhé to, co musíte udělat pro ty, které milujete. Celý tento snímek je podtržen skvělými hereckými výkony snad všech protagonistů, a to jak starší, tak mladší generace. (30.11.2006)