Procitnutí v Garden State

Zach Braff splnil jedno ze základních pravidel režie. Jako diváka mě zaujal ihned v první minutě filmu. Jak je ale vidět, ani tohle zlaté filmové pravidlo neznamená automaticky úspěch. Po úvodním geniálním intru se Garden State stává spíše průměrnou existenciální indie romanťárnou, která je nejsilnější, stejně jako začátek filmu, ve svých nejmelancholičtějších momentech. Ten feeling deprese je totiž nadmíru dobře zachycený a kdyby se na něj Braff zaměřil o něco víc, mohl by natočit opravdu výjimečný film. Takhle je z Garden State průměrný, avšak stále zapamatovatelný kus, jehož potenciál je ale podle mě silně nevytěžený. 6/10 (29.10.2017)

„Potřebujeme se. Už jsem dokonce nelhala asi dva dny.“ – „Je to pravda?“ –„Ne.“ Procitnutí v Garden State je docela typická nezávislárna a zároveň místy dost střelená romantická tragikomedie bohatá na uhozený, absurdní i jednodušší humor (u kterého člověk někdy neví, zda se má smát nebo jen nevěřícně kroutit hlavou). Švihnuté jsou i její postavy (nejvíc jsem si užil Parsonsovu roličku a jeho klingonštinu ještě 3 roky před TBBT!), dialogy a několik situací (stírání otisků prstů, výběh pro křečky, sledování hotelových pokojů atd.). Bohužel, dramatická linka se ozývá docela nevhodně (přechody mezi vtipnými a vážnými místy jsou často poněkud necitlivé a černý humor občas selhává) a pak Procitnutí nechybí nešvar mnohých žánrových filmů, a to postupně směrem ke konci čím dál víc tlačit na romantiku, což v některých případech vychází, v tomto ovšem vyznívá do ztracena (nudy). Natálku ve své roli blbnoucí jsem si užil, její milující a plačící verzi už podstatně méně. Jakože závěr mě emočně docela dost minul, proto zůstávám pouze na průměru. A Zach Braff mi přišel úsměvný svou min. počáteční posedlostí symetrií v záběru. „Je to můj rytíř v zářivé zbroji.“ - „Nemluv o rytířích před Markem. Je to slabé místo.“ – „Já toho mamrda zabiju!“ – „Slovní hříčka?“ (07.09.2014)

Príjemné prekvapenie. Ukazuje sa, že Zach Braff je i dobrý režisér, nielen herec. Jemu tento romantický námet o nevyrovnaných, prípadne i obavami pred budúcnosťou naplnených ľudí ide veľmi dobre. Úvod mi síce moc neučaroval, ale postupne a nenápadne ma snímok opantal svojou jedinečnou a melancholickou atmosférou, v ktorej išli bok po boku smutné veci spolu s tými veselšími. Ku koncu som už v tom celý plával, síce mierne omámený ale spokojný. Čo sa týka réžie, tak zatiaľ jednoznačne to najlepšie od Z. Braffa. 75/100 (19.04.2016)

Zvláštní film, který však skvěle kombinuje drama, komedii i romantiku. Co se týká herců tak těm s přehledem kraluje sám pan režisér ale i ostatní film nijak nekazí a Natalie Portman je prostě kouzelná. Po prvním shlédnutí to kolísalo mezi 3 a 4 hvězdami na podruhé už to je na 5. Zach Braff je nejen skvělý herec ale i výborný režisér. Krásný film. (12.05.2007)

Když sem to viděl někdy před šesti roky poprvé, tak sem byl nadšenej a napálil bych tomu okamžitě plnej počet. Ale ten film stárne. Schválně se na to zkuste podívat s odstupem a zjistíte, že to není nic víc než pohádková báchorka o návratu narušitele na místo činu. Protože jenom v pohádkách potkáte Natalii Portman a nadržené psy v čekárnách u doktora. Skvělej soundtrack, nezapomenutelná scéna řvaní na bagrech a "Only living boy in New York"... (27.04.2013)