Procitnutí v Garden State

Asi 2 roky som kamarátovi sľubovala, že si tento film pozriem. Kamoš je oboznámený s mojím odporom voči väčšine sladkých cajdákov, ale tvrdil, že Garden State je výnimočný. Nuž, je... Príbeh "o živote" je chvíľami melancholický, romantický, poučný, tragický, absurdný, uletený... a neoriginálny. Nevie čím chce byť a čo dosiahnuť, strieda polohy ako nesmelý panic a záverečné romantické vyvrcholenie je predvídateľnejšie ako jeho rýchly orgazmus. Všetky príbehové ingrediencie sú bežné klišé. Zo začiatku môže zmiasť, že sú namixované z rôznych žánrov a tak skúšajú človeku brnkať na všetky city od sympatií, ľútosti, cez entuziazmus až po smútok. Mladík v tieni otca, bláznivé, skromné a k tomu choré dievča, zopár potrhlých kamošov a trochu morbídneho humoru, váha nešťastného detstva a biľag viny, kvapka životnej filozofie a k tomu duševná nevyrovnanosť a rodiaca sa láska medzi dvoma outsidermi... Koľko ráz ste to už videli? Skúsenejší divák čoskoro prehliadne, že tucetkrát, často bola látka lepšie uchytená aj kvalitnejšie spracovaná. Toto je len ambiciózny hybrid, ktorý ma nedokázal uspokojiť po žiadnej stránke. A možno je chyba len vo mne, že som očakávala komédiu a sklamala sa... a možno v tom, že aj ten spomínaný Absolvent, ku ktorému Garden State prirovnávajú, sa mi nepáčil... Holt, vkus je veľmi subjektívna vecička :-) (07.06.2009)

A máme tu ďalší film kráčajúci v šľapajách LAYER CAKE (teda čo sa zábavnosti týka, inak je to o niečom úplne inom). Tentokrát je to ale oveľa horšie. Tento film má totiž v úmysle "sdělit" nám niekoľko postrehov o živote, láske, smrti, nekonečnosti vesmíru, pominuteľnosti a (ne)zmysle ľudskej existencie, ... KATASTROFA. ZACH BRAFF nie je a (stavím sa, že ani nikdy nebude) druhý WOODY ALLEN. Skôr by som ho porovnal so zúfalcom menom MIKE BINDER, ktorý má tiež vo zvyku oblažovať nás podobnými pseudofilozofickými "rádoby" hlbokými výlevmi jeho depresívno - obsesívno - sexuálne frustrovanej mysle, poznačenej nejedným "mindrákom". Nie, že by to vadilo, no kým ALLEN je vynikajúci a najmä humorný glosátor, BRAFF a BINDER sú iba jeho na smrť nudní epigóni. Tunajšie hodnotenie tak opäť zaradím do osobnej X-FILES zložky. :-) (1.3.2006) (01.03.2006)

Já se bez mučení přiznám, že jsem se závěrečných titulků nedočkala, protože mě hledání smyslu života jednoho emocionálního kripla unudilo do kómatu zhruba po hodině. Všechny postavy ve filmu mi byly víceméně nesympatické, nebo mě prdečně nezajímaly. Třeba taková princezna Amidala, co měla být nejroztomilejší hrdinkou "Garden State", mě jakýmsi obtížně definovatelným způsobem srala (chyba je na mé straně přijímače). Zach Braff mě sral zcela definovatelným způsobem - mohla za to ta jeho věčně tupě vypoulená očka. Nevím, zda šlo o herecký záměr, nebo prostě takhle blbě vypadá imrvére. Šoupnu do hodnocení průměr a je mi plně u mého celulitického pozadí, jestli závěrečnou třetinu někdy uvidím nebo ne. Prostě s tímto filmem nejsem psychicky kompatibilní, basta. 50% (03.05.2011)

Krom několika krásných absurdností se mě snímek nijak nedotkl. Mám rád scény s křečky, psy i bazénem, ale bohužel jsou to jen úsměvná oživení nudné kaše. Vím, že dvě hvězdičky jsou možná příliš přísné hodnocení, ale tohle je přesně druh filmu, kde za den nebudu vědět, o co šlo. Garden State odepisuji, i když je Portmanová roztomilá. (27.08.2009)

Andrew má zjevně nějaký problém a já musím přijít na to, jaký... což nedalo zase tolik práce, podstatné je, jak mně ten vážně nevážný příběh o nelehkém návratu domů byl příjemný, nakonec až tak, že mě donutil znepokojivě kontrolovat rychlé krácení stopáže... Aby ne, když ve společnosti Zacha Braffa, ve věru roztomilé roli utlumeného a tvárného hrdiny, musíte nezbytně vzít na milost jeho zvláštní kamarády i nový objev s děsným hlasem a ušima jak z Hvězdných válek, ale jinak je zde i Natalie Portman půvabná, milá a přirozená. Pravdu dí distributor - vtipná, inteligentní a dojemná komedie, kdy signální zatahání za ucho zvonivě (rozuměj - fakt spontánně) rozesměje a nic nevyznívá hloupě, ani osvobozující akt, jen si tak zařvat do hlubiny... (09.02.2014)