Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Náhodně nalezený manželčin dopis donutí zdrceného vdovce přehodnotit celý dosavadní život.  Vysokoškolský pedagog Dimitrij (Oleg Jankovskij) je zdrcený náhlou smrtí své krásné ženy - tím víc, že nedlouho po její smrti náhodou objeví dopis nadepsaný ženiným rukopisem "Můj milý", který však není adresován jemu. Vědomí, že žena udržovala s kýmsi dlouholetý vztah, změní intelektuála v primitivního žárlivce. Rozhodne se svého soka vyhledat a vypátrat tak tajemnou minulost milované bytosti. Po setkání se ženiným milencem Ivanem (Sergej Garmaš) na něj neustále útočí ve snaze pochopit motiv manželčiny nevěry. Vztah dvou smutných soků v lásce osciluje mezi nenávistí, zvláštním spojenectvím a společným zbožňováním záhadné bytosti, která tak náhle odešla z jejich životů. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (28)

Vančura 

všechny recenze uživatele

Mimořádný film, po kterém se v duši rozleje těžký smutek. Charismatický Oleg Jankovskij se své role ujal s neuvěřitelnou přesvědčivostí. Jeho ztvárnění vdovce, kterému se po náhlé smrti mladé manželky pomalu hroutí svět, má v sobě neobyčejnou působivost. Vývoj jeho vztahu k ženině milenci je zcela fascinující - od počáteční agrese a nenávisti postupně přechází až k bolestnému souznění, kdy se oba muži nakonec shodnou, že si nevěrnice smrt zasloužila, ach! Film je v tomto ohledu samozřejmě jaksi nevyvážený, protože sleduje celou situaci pouze z mužského pohledu, ale to je zcela logické - ta, jíž se vše týká, se už k ničemu vyjádřit nemůže, a o motivech jejího chování, jež si s sebou vzala navždy do hrobu, se zmatení pozůstalí už mohou jen dohadovat. Snad by proto bylo lépe nechat vše být, ale jakmile si jednou zjitřená duše nedá pokoj, pak už takový rozjetý vlak zastavit nejde. Kdo chce kam... Není mimochodem bez zajímavosti, že scénář obsahuje i řadu humorných situací, které tísnivou atmosféru pošmourného Minsku částečně odlehčují. Děj MILENCE by snad bylo možno považovat do jisté míry za předvídatelný, pro mě osobně mu to ale neubírá na působivosti. Vynikající scénář dokonale podporuje krásná kamera, skvělé obsazení a ruské reálie, které tento veskrze univerzální příběh zasazují do konkrétního časoprostorového rámce, který je mně osobně nesmírně blízký. Po doběhnutí závěrečných titulků jsem si vzpomněl na má oblíbená slova z Kunderova Žertu, jejichž platnost lze vztáhnout i na tento film: " Většina lidí se klame dvojí chybnou vírou: věří na věčnou památku (lidí, věcí, činů, národů) a v odčinitelnost (činů, omylů, hříchů, křivd). Obě jsou to falešné víry. Ve skutečnosti je to právě naopak: vše bude zapomenuto a nic nebude odčiněno. Úlohu odčinění (pomstění i odpuštění) zastoupí zapomenutí. Nikdo neodčiní křivdy, jež se staly, ale všechny křivdy budou zapomenuty". UPDATE 29. 3. 2015 - Film mě strašně bavil i na druhé zhlédnutí, nesmírně jsem si užíval kameru, hudbu a herectví Olega Jankovského (který mi trochu svým charismatem připomínal Borise Rösnera). Sergej Garmaš je naopak podle mě asi jednou slabinou tohoto snímku, jeho herectví mě nebaví a celý film se v podstatě tváří stejně. Pokud mě něco na MILENCI dostává, je to vědomí toho, s jakým málem prostředků a postav lze natočit tak mimořádný film - scénář tohoto filmu je prostě něco tak dokonalého, že se u něj užírám závistí, že jsem ho nenapsal já. Film mi po této stránce připomíná některé ruské romány, které jsem v minulosti četl, a osobně ho řadím ke svým nejmilejším ruským filmům vůbec. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Tak nesentimentální a přitom beznadějně smutný film plný hořkosti, vzteku a zatrpklosti se vidí jen hodně zřídka. Ztráta blízkého člověka obvykle bolí. Ztráta iluzí bolí dvojnásob. Dosavadní jistoty se hroutí a do života vdovce vstoupí přízrak soka, nad kterým se už nedá zvítězit a který hrdinu nutí revidovat pohled na dosavadní partnerský život. Z iluze o funkční měšťanské rodině se stává podivný trojúhelník, kde jedna strana schází. Když se z bezútěšné životní reality nedá uniknout do světa útěšných vzpomínek, ztrácí smysl i budoucnost. Milenec je komorní psychologické drama, které výborně funguje a přitom si vystačí s málem - se dvěma výbornými herci a ušmudlanou realitou ruského velkoměsta plného zanedbaných činžáků s chátrajícími interiéry. Celkový dojem: 90 %. ()

Reklama

nascendi 

všechny recenze uživatele

Zaujímavý námet ma priviedol k filmu, ktorý by som inak prehliadol. Považujem za mimoriadne ťažké nakrútiť komornú drámu o jednom liste, ktorý zmenil všetko, a to tak, aby vo vyrozprávanom príbehu nezazneli falošné tóny. Ani v tomto filme sa to celkom nepodarilo. Herci boli výborní a vlastne ťahali celý film, ruské reálie boli bezchybné, také, aké si ich pamätám. Scenár, až na motív koktavosti a záverečnú scénu, veľmi účinne prispel k celkovému nadpriemernému dojmu z filmu. V niektorých scénach som však mal problémy s uveriteľnosťou konania postáv. Určite nešlo o žiaden prelomový film, ale rád si naň aj v budúcnosti spomeniem. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Mýtus o Platónské jeskyni aplikovaný na žánr vztahového dramatu. Poznat skutečnou pravdu ale někdy nemusí být právě osvobozující... Výjimečně dobře napsaný scénář a vynikající kamera (poetizující typicky městské motivy, jako třeba motiv tramvají...), především ale skutečný herecký koncert všech hlavních představitelů, ruské reálie signalizuje pak jen nadměrné množství butylek vodky po kapsách a kvanta vykouřených cigaret, jinak je celý příběh celkem univerzální... ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Rusko mě stále překvapuje nejen svými příběhy, které jsou velmi dobře zpracované, poutavé, neobvyklé, ale tady také jeho hereckým výkonem Olega, který do své role vložil snad celé své já. Jeho smutek, možná naději, že to tak snad nemuselo být a to mnohé nevyřčené, které režisér nechal na nás, abychom se dokázali víc ponořit do té pedagogovi duše, která byla jedním dopisem obrácena celá naruby, tak za to díky. I při malém množství postav lze natočit vynikající film, který vřele doporučuji. ()

Galerie (26)

Reklama

Reklama