Hoří v Paříži?

Clément si tentoraz zobral veľké sústo. Vojnový veľkofilm so všetkým, čo k tomu patrí, hlavne so skvelým hereckým obsadením, aj keď máloktorá z hviezd tu dostane viac ako 5 minút. Takže tu nemáme žiadnu hlavnú postavu (ak, tak by ňou mohol byť nemecký generál Gerta Frobeho), množstvo malých postáv, celé je to také nesúrodé, ani vojnové scény nie sú nič extra, navyše prekladané dobovými zábermi. Coppola neskôr dokázal písať lepšie scenáre. (06.01.2023)

Velkolepá infúze národního sebevědomí s ohromným rozpočtem a přehlídkou hereckých hvězd v malých a epizodních rolích. Potěšil mě především kanovník Paul Crauchet, generál supergentleman Claude Rich, hostinská Simone Signoret, zrádce Jean-Louis Trintignant a Marie „Nšo-či“ Versini v roli odbojářky Claire. V ději se snadno zorientuje i divák historií nedotčený: poražení Němci chtějí na rozloučenou vymazat Paříž z mapy a Francouzi jsou proti. Jedinou slabinu filmu vidím v hudbě, která byla na válečný snímek příliš vítězná a ani ve vypjatých okamžicích nedovolila zapomenout, že už je dobojováno. Což je sice pravda – a dobře – ale atmosféře to nepřidá. (21.11.2011)

Byl jsem na tenhle film hodně zvědavý. Uživatel Enšpígl mi totiž doporučil francouzský válečný velkofilm, o kterém jsem neměl tucha, a na kterém spolupracovali i největší americké filmové postavy tehdejší doby. K dobrému velkofilmu ale v případě tohoto filmu chybělo docela dost. Chápu třeba, že producenti Amíci chtěli film v angličtině. V tu chvíli ale celý pařížský odboj mluví anglicky a mně to prostě přijde hrozně divný. Kór, když vím, jak nacionalistický francouzský lid je. Takže aby toho nebylo málo, vynahrazují si to v jednotlivých scénách, kde představují nekonečnou chrabrost. Zrovna škoda, že na začátku války během Mnichovské dohody jim tahle chrabrost chyběla. Na druhou stranu je hezké sledovat největší herecké persóny tehdejší doby. Nicméně co naplat, i přes to, že některé scény navozují solidní epičnost, to nejlepší ve filmu si připravil generál von Choltitz, který hodně rychle pochopil, co to znamená ve válce prohrát. A proto Paříž Němci nikdy nezbombardovali. (14.03.2016)

Mám dojem, že o něco podobného usiloval Otakar Vávra o let později v Osvobození Prahy - ovšem zatímco jeho snímek je nepřehledný, přepatetizovaný a mizerně napsaný, HOŘÍ PAŘÍŽ? Reného Clémenta je i přes širokou škálu postav a dějových linií naprosto nematoucí, patetický je jen zdravě a navíc působí poměrně autenticky. Scénář Gora Vidala a Francise Forda Coppoly není žádné literární veledílo, ale napsaný je rafinovaně. Řada osobností francouzského a amerického filmu se objevuje převážně v malých rolích, kde buď mají, nebo také nemají co hrát - největší pozornost tak strhává stabilně skvělý Gert Fröbe v roli německého generála. To je další velký klad filmu - co do postav není vůbec černobílý a stereotypní; ne každý Němec je zlý, ne každý Francouz dokonalý. Dále tu máme skvělou hudbu Maurice Jarra, rafinovaně využívající motivy z Marseillaisy, aby ji na konci nechal naplno vypuknout a capella v podání běžných lidí z ulice. Závěrečné symbolické rozeznívání zaprášeného zvonu je velkým filmovým okamžikem, ovšem daleko více na mě o chvíli dříve zapůsobila drobná scénka, ve které spojenečtí vojáci jdou z oken bytu přívětivé staré dámy (dokonalá Germaine de France) ostřelovat německou jednotku a ona se na ně s šálkem kávy v ruce a nadšením v očích dívá. Nebo ještě předtím kouzelná rolička Simone Signoretové coby majitelky kavárny. Podařený historický opus, který v našich podmínkách stále chybí. (20.03.2009)

Ve filmu hrají epizodní role největší francouzské, ale i americké hvězdy své doby, takový velikáni a oni tam maj mají třeba jen dvě minuty třeba Kirk Duoglas nebo Alian s Belmondíkem tam mají společnou scénu trvající cca 30 sekund, nicméně není se čeho bát, film i přes svou délku vůbec nenudí. Samozřejmě být Francouz a znát všechny detaily a významné osoby jejich pařížského povstání užil bych si film do absolutní mrtě, ale to není chyba filmu. Film poměrně reálně vypráví o tom jak probíhalo pařížské povstání, strach reálné umrtí, kvalitní dialogy, nejvíc mě dostal, když jeden z velitelů odboje říká spojeneckým důstojníkům, že když nepřijdou Paříži na pomoc tak jim to nikdy nezapomenou, nikdy. Byla to velmi dramatická scéna a já si při té scéně vzpoměl na 1938, taky vám to nikdy nezapomenu. V některých ohledech mě situace v Paříži připomínala totžnou situaci v Praze o rok později jen s tím rozdílem, že přebírání prefektury mě tady přišlo až příliš snadné. Možná se mohl film více zaměřit i na politickou roztříštěnost odboje. Líbilo se mě jak němečtí důstojníci nebyli znázorněni jako stroje bez vlastních myšlenek a o vůdcově rozkazu vymazat Paříž z povrchu zemského měli své pochybnosti. Je super vidět, že Francie na téma válka válí nejen v sektoru komedie, ale i v sektoru drama. (26.12.2013)