The Donor
Darca
The Donor
Režie:
Damian LeeKamera:
Russ GoozeeHrají:
Jeff Wincott, Falconer Abraham, Emmanuelle Chriqui, Christina Cox, Michelle Johnson, Deidre Kostek, Géza Kovács, Amanda Tapping, Ellen Dubin (více)Obsahy(1)
Hlavní postavou příběhu je Billy Castle, který se živí jako řidič kaskadér a podle toho také vypadá jeho život. Je nejen plný nebezpečných situací, riskantních kousků, ale také šampaňského a krásných děvčat. Při jednom z divokých mejdanů se Billy seznámí s krásnou dívkou a zanedlouho se ocitne v jejím hotelovém pokoji. Jenže pak se probudí a kromě bolesti hlavy, na kterou je ostatně po divokých mejdanech a ještě divočejších nocích zvyklý. Tentokrát ovšem bolest hlavy přehlušuje bolest v pase a na tu Billy rozhodně zvyklý není. Obzvláště když s hrůzou zjistí, že má na těle dlouhou jizvu se sto padesáti stehy. A co je horší, vůbec nejde o špatný vtip. Billy se ocitá tam, kde nikdy být nechtěl a kde mu zdánlivě žádná z jeho dovedností nemůže pomocí. Billy se ocitá uprostřed špinavých obchodů se lidskými orgány. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
Wincotta někdo vykuchal a sebral mu orgány, tak se snaží dopátrat, co za tím stojí a při tom předvádí, že hraní mu moc nejde, a to co mu jde (bojové umění) zde prakticky nepředvede. Zbytečnost...5% ()
Vlastně obyčejná krimi, snažící se o thrillerový nádech, používající několika akčních prvků, které se rozhodně vyvedly ze všeho nejméně. Dlouho jsem neviděl trapnější scény na horských kolech, v autech nebo onu závěrečnou na srázu. Samotné téma je poměrně zajímavé a o novátorství se snažící, ale jdeme-li trochu do konkrétnějších zápletek, musíme být zaraženi svou nelogičností se přebíjejícími událostmi a zvraty. Při osvětlení motivace hlavní postavy jsem také nevěřícně kroutil hlavou, takové orgánové robinhoodství, kde k tomu proboha přišli? ()
Vemte ten nejprachobyčenější thriller za pár drobných, do něj obsadte toho méně známějšího z bratrské dvojice Wincottových a navrch dosadte výhradně céčkového režiséra Damiana Lee. Vyjde vám z toho obdobná břečka jako je tahle. Jeff Wincott měl v devadesátých letech plodné období, kdy chrlil jeden film z nižší filmové kategorie za druhým, a podle toho to vypadalo. V tomto filmu odložil své bojové dovednosti a ujal se vesměs charakterní role muže, který se ocitá uprostřed nekalých obchodů s lidskými orgány. Wincottova podsaditá a svalnatá postava ho však spíše předurčuje k akčnímu typu a není zrovna dvakrát příhodné vidět mistra Tae Kwondo jak se potácí z jednoho nudného obrazu do druhého a drmolí repliky, které by si mohl nechat na divadelní představení pod Karlštejnem. Tím chci říct, že film je zcela prostý akce. Pokud je tam nějaký kop nebo úder hlavního protagonisty, tak můžete provolat třikrát "sláva", a přinejmenším od sebe na pár okamžiků odeženete vlezlou nudu, která se ani u céčkového thrilleru neodpouští. Pokud jde o vizuální ztvárnění filmu, tak je vidět, že neexistoval ani decentní rozpočet, jaká je to rozplizlá mizérie, kdy tmavé kamerové stíny nebo zrnitý obraz jsou zřejmě největší atrakcí už tak přímo úděsně natočené bídy. Překvapivě to celkem charismatický Jeff Wincott nevytrhl. Jeho kreace byla tím lepším, co film nabídnul, ale ani za jeho účast nevylovím ze dna jednu, i když velmi slabou hvězdičku. Ten film si zkrátka nezaslouží vůbec žádnou pochvalu. S ničím zajímavým se nepředvedl, námět v té době nebyl až tak ohraný, ale jeho následné zpracování je spíše zprasení než cokoliv nad čím by divák mohl plesat a mít z toho divácký prožitek. Pokud jste příznivci typického období devadesátých let, kdy se lovily nové herecké objevy, aby zase rychle pohasly v nekvalitně natočených filmech, je tahle fušeřina tím pravým soustem pro vás.Ale pozor, abyste po zhlédnutí nelitovali ztraceného času nad takovým výkřikem do tmy. Mé hodnocení: 0% ()
Bída a bolehlav. ()
Samotné hlavní téma mi nepřipadá nikterak atraktivní a navíc je vše za sebe naskládáno jakoby náhodou. Některé dějové epizodky zůstávají otevřené a jejich zařazení do filmu je mi záhadou. Akční scény k smíchu - o té závěrečné je škoda mluvit. A když se jedna z postav zmínila o jisté situaci kolem babičky (nechci spoilerovat), tak už jsem se vážně musel smát. Nejdřív nám film něco stále vnucuje, aby to pak nejtrapnějším možným způsobem smetl během desetisekundového rozhovoru v garáži. Ach jo. [říjen 2005] ()
Reklama