Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po jednom z divácky nejúspěšnějších českých filmů posledních let Cesta z města a netradičním dokumentu Z města cesta, přichází Tomáš Vorel s dalším celovečerním snímkem Skřítek. Režisér se tak po letech vrací k žánru grotesky, kterou jsme v jeho pojetí mohli vidět už ve filmu Pražská pětka v příběhu Výlet na Karlštejn z roku 1989. Vesnická rodinka, kterou známe z filmu Cesta z města se přestěhovala za lepším do malého města. Otec (Bolek Polívka) pracuje jako řezník v masokombinátě, matka (Eva Holubová) je zaměstnaná jako pokladní v supermarketu. Jejich dceruška (Anička Marhoulová) chodí na základní školu, ale technické předměty jí nejdou a nebaví, je nejhorší ze třídy a tak má neustálé problémy se svým třídním profesorem (Tomáš Hanák). Synáček (Tomáš Vorel ml.) zase studuje střední potravinářské učiliště, neboť otec z něho chce mít také řezníka. Avšak synáček je fyzicky slabý, navíc vegetarián, anarchista a kuřák marihuany, což je zdrojem věčných konfliktů s přísnou mistrovou (Ivana Chýlková) otcem i policisty (Jan Kraus, Petr Čtvrtníček, Tomáš Vorel). Otec na výchovu nestačí, zejména když je váben mladou sličnou řeznicí (Marika Procházková), ke které vzplane chtíčem nezřízeným. Ať se matka snaží sebevíc - navštěvuje kosmetické salony a psychiatry, manžel o ni zcela ztrácí zájem a nakonec se přestěhuje od rodiny k řeznici na ubytovnu. A tak matka kuje pomstu! A aby toho nebylo málo, motá se tu ještě jakýsi SKŘÍTEK, který vylezl z lesa a veškeré vážné situace obrací v absurditu a humor... Skřítek je groteska, takže dialogy jsou nahrazeny citoslovci, ruchy jsou stylizované a co neřeknou zvuky, sdělí divoká i infantilní, ponurá i mysticky zádumčivá hudba (MIG 21). Celý příběh je pestrou kaskádou gagů, skečů a tragikomických situací. "Troufám si tvrdit, že ve filmu není chvíle, kdy by se divák nesmál, nebo neplakal," říká režisér Tomáš Vorel. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (237)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Nevím, jestli si diváci tohoto filmu uvědomují, jak je v dnešní klipové době obtížné natočit němou grotesku (tedy film BEZE SLOV) se stopáží celovečerního filmu, ale mně to přijde doslova jako malý zázrak. A nejenom to, že Tomáš Vorel sehnal na němý film peníze a zrealizoval projekt v našich končinách nevídaný (snad jen první půlka Krvavého románu by snesla srovnání, ve světové kinematografii máme analogií více, třeba maďarské Škyt či výborný Brooksův Silent Movie...), ale hlavně to, že se mu film na němou grotesku s tak dlouhou stopáží nerozpadá a celistvě drží pohromadě. Skřítek je filmová oslava Vorlova tvrdošíjného tvůrčího směřování (po spirále se vrací výběrem tématu zpět ke svým začátkům v intencích Pražské pětky), pocta zlaté éře němého filmu, ale hlavně oslava a pocta herectví - celá tíha úspěchu a neúspěchu leží na mimickém mistrovství Bolka Polívky a Evy Holubové ... a oni hrají, až mi to bere dech! Je radost sledovat jejich mimiku i proxemiku a ani ostatní herci nebyli typově obsazeni špatně - zvláště Jiří Macháček a Radomil Uhlíř mi sedí... Na rozdíl od některých dalších komentátorů mi nevadí ani hudba Migu 21 a neruší mě ani obsahová plochost snímku - v hravé grotesce pro radost tvůrců i diváku (jakási poetika Vorlova mateřského divadla Sklep) jsem dokonce objevil i řadu sociálně kritických apelů (je to trochu velkohubé srovnání, ale nebál bych se přirovnávat třeba k Chaplinově Moderní době) - úmornost práce v pokladně odlidštěného supermarketu či groteskně negroteskní výjevy z jatek, což přesahuje pouhou prvoplánovou kritiku měšťáctví, zakódovanou v obecné rovině filmu. A rozhodně jde o zajímavý výtvarný počin... Zajímavostí je, že původní ideu celovečerního Skřítka vnukl Vorlovi jeho mentor a učitel Václav Vorlíček! Skřítek je drsná groteska a patrně též, dle mého názoru, nejlepší Vorlův film! ()

Had6 

všechny recenze uživatele

Rozhodně originální dílo. Po chvíli ani člověk nevnímá, že se ve filmu nemluví. Jinak děj nic výrazného nepřináší a film si tak nějak plyne od nikam do nikam. Bavilo mě však pozorovat všechny "sklepácké" či "českosoďácké" herce v akci a nebýt toho, že se stále opakovaly stejné dvě hudební melodie od MIG 21 dalo by se mluvit i o zdařilém hudebním doprovodu. ()

Reklama

JJ.Gibson 

všechny recenze uživatele

Podle mě, naprosto jedinečný nápad, výborně zpracovaný, skvěle zahraný herci, kteří ze sebe nevydali jedinou srozumitelnou hlásku :) Zde se kreativnosti teda meze nekladou. Jediné co mě na tomto snímku mrzí je, že má pro mě charakter jako ,,jednorázová žiletka" použijete ji, perfektně splní svůj účel, pro který byla stvořena, ale podruhé už použijete jinou. Stejné je to i se Skřítkem, koukat na to podruhé, tak už ztratí moment překvapení a originality, pač už víte co přijde a tudíž už to pro vás není takový požitek. ()

no2 

všechny recenze uživatele

6/10 - Jelikož mám Pražskou pětku rád a povídka Směr Karlštejn je po Na brigádě! má nejoblíbenější, na Skřítka jsem se docela těšil. Po jeho zhlédnutí z něj mám ale smíšené pocity a je to asi tím, že groteska coby celovečerák je daleko nevděčnější - co bylo vtipné a osvěžující u krátké Směr Karlštejn, může se změnit u devadesátiminutového snímku v nevyrovnanost a občasnou nudu... Vzhledem k tomu, že Vorlův novější film Gympl jsem viděl dříve, bavilo mě pozorovat, jak určité prvky Vorel použil i v Gymplu (zejména vše, co se točilo kolem Vorla mladšího). Takže dávám tři a je mi to líto, ale tentokrát nemohu jinak. ()

seeker23

všechny recenze uživatele

Hodnotit nemůžu neb se na to nevydržel koukat moc dlouho, když to šlo v tv. To pitvoření bylo pro mě naprosto neúnosné. Jak mám Vorla hodně rád, tak mám čím dál víc pocit, že jeho nechuť k celé dnešní společnosti je tak velká, že mu brání to nějak umělečtěji ventilovat, a tak až moc sklouzává k moralitám. A že je to chvályhodný a ojedinělý počin natočit němou grotesku, jak jsem se někde dočetl? No kdo viděl Tuvalu, může se jen smát. ()

Galerie (27)

Zajímavosti (6)

  • Otec (Bolek Polívka), který právě jede tramvají se svou milenkou (Marika Procházková), si po kontrole revizorem prohlíží v peněžence starou fotografii své manželky (Eva Holubová) s miminkem. Ti se na fotografii hýbají jakoby ve filmu. Je to skutečná sekvence s touž herečkou z jednoho ze začátečnických Vorlových krátkých filmů To můj Láďa (1981). Snad kouzlem nechtěného jde o sekvenci, v níž hrdinka právě řekla o svém manželovi: „Určitě si našel jinou. Hezčí. Mladší“, což je přesně její aktuální situace ve Skřítkovi. (Adam Bernau)
  • V závěrečných titulcích není uvedeno, kdo hrál postavu Skřítka. (Jezis_z_nebe)
  • Na firemní stránce autora Skřítka Vorelfilm se píše, že rodina ve Skřítkovi je venkovskou rodinou z předchozího Vorlova filmu Cesta z města (2000), která se přestěhovala do města. Oba filmy jsou zcela odlišné, nijak na sebe nenavazují a totožnost obou rodin nelze přímo z těchto filmů ani vykázat, ani vyvrátit. Žádné stěhování není nikde zmíněno, ale ve Skřítkovi je naznačeno rodinnými fotografiemi, pro něž jsou použity venkovské záběry a sekvence právě z Cesty z města. Skladba obou rodin je stejná, rodiče dokonce hrají tíž herci (Holubová, Polívka). Toto ztotožnění je však popřeno pozdějším Vorlovým filmem Cesta do lesa (2012), který je volným pokračováním Cesty z města a v němž se ona rodina vyskytuje stále ve svém původním venkovském bydlišti. Každopádně autor rodinu ve Skřítkovi vtipně motivicky napojuje: V Cestě z města je otec soukromým zemědělcem a v jedné scéně provádí zabíjačku, ve Skřítkovi je zaměstnán v masokombinátě. Matka má ve vsi obchůdek s potravinami, ve Skřítkovi pracuje jako pokladní v hypermarketu. (Adam Bernau)

Reklama

Reklama